je květen, všechno krásně kvete, stromy se zelenají a my vzpomínáme už dvacátého páteho výročí výbuchu v Černobylu. Není to moc veselé vzpomínání - když nám tvrdili, že k ničemu nedošlo a západní rádia přehánějí a nejsou třeba žádná opatření. Pak tak jaksi stydlivě naznačili, že by bylo dobré jíst...
je květen, všechno krásně kvete, stromy se zelenají a my vzpomínáme už dvacátého páteho výročí výbuchu v Černobylu. Není to moc veselé vzpomínání - když nám tvrdili, že k ničemu nedošlo a západní rádia přehánějí a nejsou třeba žádná opatření. Pak tak jaksi stydlivě naznačili, že by bylo dobré jíst jód a lidi vzali lékárny útokem. Zatím kolem Kyjeva kroužili cyklisté v rámci Závodu míru. Nikdo z potentátů neměl tolik odvahy a zodpovědnosti, aby to zastavil a uchránil je před zbytečným vystavováním se radioaktivitě. A to nemluvím o vojácích, kteří stálu v kruhu kolem elektrárny a před radioaktivitou se chránili silou vůle a vodkou.
Tahle událost pro mne nesymbolizuje ani tak nebezpečí jaderné energetiky. Spíše ukázala strašlivá nebezpečí, jaká hrozí lidem, když jim vládnou ničemové a lidé neschopní, případně obojí. A navíc ještě demagogové, nadřazující svou ideu lidskému životu.
Je trochu neštěstí, že právě v této době se řeší havárie elektrárny ve Fukušimě. Pro lidi nutně spadá do stejného chlívku jako Černobyl, ač se jedná o něco zcela jiného.
V Černobylu došlo k fatálnímu selhání lidské obsluhy, která zřejmě vůbec nepochopila, s jak mocnou silou zachází. V Japonsku neodhadli dobře výšku ochranné zdi proti tsumani. Ta se převalila a zničila vnější zařízení elektrárny. Být ta tsunami o něco menší, v podstatě by se moc nestalo, protože samotné zemětřesení elektrárna přestála vcelku bez problémů (samozřejmě netvrdím, že se ve Fukušimě vlastně nic nestalo).
Přesto mi připadá, že volat v této souvislosti po odstavení všech jaderných elektráren je hloupost. Způsob, jakým Fukušima a desítky dalších japonských elektráren přestály extrémní zemětřesení, je spíše argumentem pro podporu jaderné energetiky.
Bedřich Moldan nedávno při přednášce řekl, že by se v budoucnu měla většina energie získávat z obnovitelných zdrojů, zejména slunce a větru. Upřímně řečeno, byla bych trochu nervózní, že občas přestane foukat. Například až pojedu výtahem do dvanáctého patra, nebo až nade mnou na operačním sále bude stát anesteziolog.
Přeji krásné jaro
Jarmila Šťastná,
šéfredaktorka
