Debaty o zpracování biologicky rozložitelných odpadů končí většinou otázkou, jak se budou využívat vyrobené komposty, respektive, jak se zajistí ekonomika systému. Kompostárna v Moosdorfu (Bavorsko) je příkladem řešení založeného na dobrém podnikatelském záměru a spolupráci s veřejností.
Na této zemědělské farmě se zhruba 80 hektary vybudoval původně její majitel Ludwig Schiedermeier kompostárnu na zpracování zeleného bioodpadu. Pak následovala jedna z prvních bioplynových stanic v Německu. Teď má sedm fermentorů s technologií suché fermentace a zpracovává na 15 tisíc tun biologicky rozložitelných odpadů ročně.
Vstupní suroviny jsou ze tří hlavních zdrojů. Jednak je to dřevní hmota v objemu asi 3000 tun ročně. Pochází většinou od zahradníků, nepravidelně ji přivážejí i lesníci. Druhým zdrojem jsou bioodpady z údržby zeleně z měst nebo od silničářů. Těch je kolem 5000 tun ročně. A konečně skoro 10 tisíc tun ročně představují bioodpady z komunálního separovaného sběru. "Městský bioodpad pochází od 100 tisíc lidí, ten z údržby od zhruba 60 tisíc lidí. Celkem tedy zpracováváme bioodpad od přibližně 160 tisíc obyvatel," poznamenává Ludwig Schiedermeier.
V zimě, kdy není zelená biomasa, používají podrcené dřevo a přidávají travní siláž a slamnatý hnůj od sedláků. V loňském roce také pronajali pozemky za hranicemi v nedalekém Klenčí, kde pěstují vlastní biomasu.
FERMENTACE A MOTORY
Každý ze sedmi fermentorů má objem 500 m3. "Zvolili jsme technologii suché fermentace, která má své výhody. Do směsi se nemusí přidávat voda, která by byla jinak na konci procesu kontaminovaná a musela by se čistit. Nejsou tu žádná míchadla, nic se nemůže pokazit. Mokrá bioplynová stanice je na provoz mnohem náročnější," uvažuje Ludwig Schiedermeier. "Náš proces ani nepotřebuje obsluhu, hlídá se automatikou."
Cyklus fermentoru trvá 25-28 dní. Na konci tohoto cyklu se fermentor vyveze, zhruba 70 kubíků odchází na kompostárnu ke zpracování a hygienizaci. Zbytek se smíchá s novou surovinou a znovu se naplní do fermentoru. Produkce plynu ve fermentorech nabíhá velmi rychle. "V literatuře se píše, že bioplyn se ve fermentorech začne produkovat až zhruba tři dny po naplnění. U nás je už po osmnácti hodinách," říká Ludwig Schiedermeier.
Každý týden se vyprazdňují a plní dva až tři fermentory. Plyn z nich se zachycuje v obrovském plynovém vaku. Samotná budova a konstrukce pod vakem stojí za návštěvu. Nejde o žádná sofistikovaná zařízení samý chrom a ocel. Plynový vak je usazen na konstrukci z nařezaných nehoblovaných prken bez jakýchkoli příkras. Vše je jednoduché, ale funkční.
Fermentory mají přetržitý provoz a v různých stupních provozu produkuje každý z nich trochu jiný bioplyn. Ve vaku se všechny mísí, takže vzniká bioplyn standardní kvality, v němž je metan zastoupen 50-70 %. Dvě složky je nutno z plynu odstraňovat - vlhkost, která dosahuje až 20 % objemu plynu, a také sirovodík. "Motory kogenerace nesnášejí obsah síry v plynu," vysvětluje Ludwig Schiedermeier. "Když je ho příliš mnoho, musí se kvůli němu měnit olej, což stojí kolem 50 tisíc za jeden motor. Takže platí čím míň H2S, tím déle vydrží motory."
Přímo v areálu jsou nainstalovány tři kogenerační motory s celkovým výkonem 550-600 kW. Kogenerační jednotka celkem využije 80 % dodané energie, 20 % jsou ztráty. Z těch využitých osmdesáti procent připadá 40 % na výrobu elektřiny a dalších 40 % na výrobu tepla.
Teplo, které z nich vzniká, se přímo na kompostárně nespotřebovává, zatím jde do vzduchu. Plánují však vybudovat sušárnu a z výstupu z fermentorů vyrábět granule na topení. Rozvážný Ludwig Schiedermeier poznamenává: "Už jsme se po sušičce dívali, ale jsou moc drahé. Tak si ji stejně zase postavíme sami."
V nedaleké vesnici je (v garáži jeho syna) instalován ještě jeden motor. Jeho odpadním teplem se vytápí třicet domů v okolí. Obyvatelé napojení na teplo platí 5 centů za každou dodanou kWh a podíleli se na výstavbě tzv. investičním vkladem podle velikosti výměníku. Rozvody od motoru až po hranici pozemku financovala kompostárna. "V okolí se připojili všichni a nikdo je nemusel přesvědčovat," vzpomíná Ludwig Schiedermeier. "Tady se hodně topí LTO, který stojí 70 centů za litr. Aby nám mohl konkurovat, musel by stát 30 centů, což se nestane."
Podíl biomasy z fermentoru podstupuje na kompostárně hygienizaci. Ohřev v hromadách na 60-70 stupňů hlídají čidla, která jsou přes internet propojena na místní hygienickou stanici. Ta si může na dálku kontrolovat, že procesy probíhají správně. Z hotového kompostu se po zpracování na sítech míchají substráty pro zahradníky. "Spolupracujeme s laboratoří, která pro nás kompost analyzuje," vysvětluje Ludwig Schiedermeier . "Podle toho, na jaký substrát máme objednávku, nám pak dávají receptury." Zbytek po sítování kompostu se využije taky - jako palivo s výhřevností 6-8 MJ končí v teplárně.
A CO PENÍZE?
Kompostárnu i fermentaci vybudoval Ludwig Schiedermeier bez jakýchkoliv dotací. Investice do zařízení činily kolem 3,5 milionu euro.
Na dodávku největšího podílu vstupní suroviny - bioodpadu z hnědých kontejnerů - mají dohodu s okresním úřadem. Místní úřad platí kompostárně paušál 2 eura na rok za každého člověka, který bioodpad separuje. Okresní úřady platí paušál 4 eura ročně jako paušál za každý hnědý kontejner.
Navíc mají místní občané možnost do kompostárny přivézt svůj zelený odpad přímo na kompostárnu zcela zdarma. Firmy musejí platit obvykle 15-20 euro za tunu dodaného materiálu.
Na otázku, jak dokázali udělat s místními úřady tak jednoduchou a přitom funkční dohodu, vrtí Ludwig Schiedermeier hlavou: "Zpracování bioodpadů z měst jsme si museli vysoutěžit v běžné veřejné soutěži. Pomohlo nám, že v regionu nemáme v podstatě konkurenci."
Výběrové řízení proběhlo v loňském roce a smlouvu s okresem na zpracování bioodpadů mají na šest let, což je však z provozního hlediska velmi málo. "Museli jsme si vzít úvěr na technologii, jenže návratnost je kolem deseti let. Když máme smlouvu jen na šest let, je to opravdu málo a měli jsme se získáním úvěru celkem problémy."
Co bude, až smlouva s okresem skončí, nové výběrové řízení třeba nevyhrají a přijdou o bioodpady ze separace ve městech? Ludwig Schiedermeier se zjevně příliš nebojí: "Zavřel bych kompostárnu a přeměnil provoz na výhradně zemědělskou bioplynovou stanici. Mám ostatně ty pozemky v Klenčí, takže si pěstuji vlastní biomasu. Politici si však musí uvědomit, že kdyby se to přihodilo, budu zaměstnávat jen pár Čechů za hranicemi a lidi tady přijdou o práci. Takže si velkou starost nedělám."
Nad hnědými kontejnery pro sběr biologické složky komunálního odpadu došlo i na otázky kolem kvality třídění. V Bavorsku nejsou s kvalitou třídění velké problémy, musí se však počítat s tím, že ve vesnicích je to lepší než ve městech. Podle Ludwiga Schiedermeiera se nejvíce osvědčil den otevřených dveří, kdy se lidé mohou podívat do provozu. "To zlepšuje kvalitu třídění více než všechny plakátovací akce a osvěta. Nedělejte si iluze, my třídíme už dvacet let, úřad má kontrolní oddělení, a dokonce dává pokuty, ale stejně se za za tu dobu v třídění moc nezměnilo," uzavírá nakonec Ludwig Schiedermeier.
Exkurzi do kompostárny Moosdorf pořádala ZERA - Zemědělská a ekologická regionální agentura, o. s., Náměšť nad Oslavou.
Veškerá vozidla a strojní vybavení pořizovali z vlastních peněz.
"Zpracováváme odpady asi od 160 tisíc lidí," říká Ludwig Schiedermeier.
Bioplyn je po vyčištění palivem pro kogenerační motory.
U vchodu je umístěna výstavka substrátů a dalších produktů.
Místní lidé mohou do kompostárny vozit zelené odpady zdarma.
