Jak na jaderný odpad

Do roku 2015 by měly členské státy EU připravit národní plány pro nakládání s jaderným odpadem, zejména jak hodlají řešit konečné ukládání vyhořelého paliva. Evropská komise je pak vyhodnotí a bude mít právo je vetovat, mimo jiné v případě, že by se státy odchýlily od bezpečnostních norem přijatých...

Do roku 2015 by měly členské státy EU připravit národní plány pro nakládání s jaderným odpadem, zejména jak hodlají řešit konečné ukládání vyhořelého paliva.

Evropská komise je pak vyhodnotí a bude mít právo je vetovat, mimo jiné v případě, že by se státy odchýlily od bezpečnostních norem přijatých Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (IAAE).

Státy budou ve svých plánech muset řešit nejen nakládání s vyhořelým palivem, ale také udělování licencí, provádění kontrol a inspekcí, vymahatelnost, informování veřejnosti, způsob financování nebo vytvoření nezávislého dozorčího orgánu. Brusel se tak snaží přimět členské země k vypracování vůbec první společné evropské strategie, která by řešila otázku jaderné bezpečnosti.

Jaderné elektrárny na území EU podle sdružení atomového průmyslu Foratom ročně vyprodukují zhruba 50 000 tun radioaktivního odpadu. Z tohoto objemu tvoří patnáct procent odpad s vysokou úrovní radiace. Odpad se v současné době ukládá v podzemních a povrchových skladech, kde palivo postupně chladne.

Evropská komise pokládá za nejvhodnější a nejbezpečnější způsob konečného ukládání vyhořelého paliva hlubinná úložiště. Taková úložiště ale dnes neexistují nikde na světě. Samotná komise odhaduje, že vybudování jednoho trvalého úložiště zabere minimálně 40 let, ale právě proto by prý státy s přípravou národních plánů neměly dlouho otálet.

Jaderné odpady jsou zatím v dočasných úložištích. Na obrázku je pohled do meziskladu použitého paliva v Jaderné elektrárně Dukovany.