Evropská komise se po pěti letech od chvíle, kdy EU schválila jeden z nejkontroverznějších legislativních návrhů ve své historii, chystá na jeho revizi. Chemický průmysl musí podle nařízení, známém pod názvem REACH, prokazovat, že jeho produkty neohrožují zdraví ani životní prostředí. Snaha o novelizaci se podle některých pozorovatelů rovná otevření Pandořiny skříňky.
Schválení nařízení, ke kterému došlo po čtyřech letech v prosinci 2006, předcházela dlouhá a vyčerpávající bitva lobbistů, v níž proti sobě na jedné straně stanula ekologická sdružení spolu s ochránci spotřebitelů a na straně druhé zástupci chemického průmyslu.
Nařízení REACH, jehož cílem je chránit spotřebitele a životní prostředí před nebezpečnými chemickými látkami, se nyní po pěti letech chystá Evropská komise přezkoumat.
Více než 100 000 chemických látek, které jsou dnes na trhu, by mělo podle nařízení REACH projít testy, které mají prokázat jejich nezávadnost z hlediska zdraví a dopadů na životní prostředí.
Navzdory velikým ambicím bylo však dosud prověřeno pouze malé množství potenciálně nebezpečných látek. Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) se nejprve zaměřila na 47 "látek, které vzbuzují velké obavy" (SVHC). Jde o látky, které mohou být potenciálně karcinogenní nebo mohou mít negativní vliv na reprodukční soustavu. Potenciálně nebezpečných látek je však daleko víc - čísla se pohybují mezi 80 až 100 tisíci.
OBCHODNÍ TAJEMSTVÍ
Chemický průmysl se v současné době snaží vyhovět komplexním požadavkům nařízení REACH, ale zároveň bojuje za své oprávněné obchodní zájmy. Společnosti, které své chemické látky chtějí prodávat, si je nejprve musí nechat zaregistrovat u evropské agentury ECHA v Helsinkách. U každé z látek musí uveřejnit detaily o jejich toxicitě a agentura tyto údaje uveřejní na svých webových stránkách.
Jednou ze sporných otázek je, zda by údaje o toxicitě měly být skutečně veřejné a zda by z důvodů ochrany práv k patentům nebylo lepší část informací ponechat v utajení.
Sdružení Cefic, které reprezentuje zájmy chemického průmyslu, si nedávno postěžovalo, že pokud budou vedle údajů o toxicitě figurovat také jména firem, které danou látku vyrábějí, budou si z nich konkurenti moci dovodit informace o inovačních strategiích uvedených firem. Z revize, kterou Komise chystá na příští rok (2012), by mělo vyplynout, zda se některé součásti nařízení REACH budou měnit, nebo zda vše zůstane tak jako dosud.
VEDLEJŠÍ ÚČINKY
Někteří kritici si stěžují, že evropské orgány se nesoustředí na látky, které jsou skutečně nebezpečné. Původním záměrem nařízení REACH je chránit spotřebitele před nebezpečnými látkami, ale kvůli byrokracii se prý nakonec řeší například toxicita kovů, jako je kobalt, s nimiž běžný spotřebitel prakticky do styku nepřijde.
Podle některých odborníků měl REACH chvályhodné ambice, ale má řadu nezamýšlených dopadů. Kdyby například došlo k omezení produkce kobaltu, bude vliv na zdraví a životní prostředí zanedbatelný, ale zvýší se byrokratická zátěž a vzniknou nové obchodní překážky. Podle výboru pro vědu a technologie v britském parlamentu zavedla legislativa REACH u některých surovin de facto dovozní cla. Firmy si totiž musí některé strategické suroviny a chemické látky nechat při dovozu ze zemí mimo EU zaregistrovat, a to stojí nemalé peníze.
POZOR NA TO, CO VLASTNĚ CHCETE
Zástupce Evropské komise dal během workshopu, který EurActiv v červnu 2011 uspořádal v Londýně, najevo souhlas s některými kritiky. Také podle něj by se v rámci nařízení REACH měly posuzovat pouze nebezpečné látky a ne ty, které zdraví nebo životní prostředí neohrožují. Snažil se však také tlumit přehnaná očekávání. Revize bude mít podle něj pouze omezený rozsah. Pod podmínkou anonymity úředník Komise uvedl, že komplexnější revize by se rovnala otevření Pandořiny skříňky. "Pozor na to, co vlastně chcete," uvedl.
Revize bude založená na zprávě vycházející ze zkušeností s dosavadní implementací nařízení REACH, řekl a dodal, že "zvláštní důraz bude kladen na náklady a administrativní zátěž a jiné dopady na inovace".
Zdroj: www.euroactiv.cz
Výrobci se obávají, že budou-li vedle údajů o toxicitě figurovat také jména firem, budou si konkurenti moci dovodit informace o inovačních strategiích.
