Hlavní město zřejmě prosadí rozšíření skládky v Praze-Ďáblicích o další, již třetí etapu. Byla zařazena mezi takzvané celoměstsky významné změny, které se projednávají ve zrychleném režimu a jsou zaneseny do současného územního plánu.
Skládka leží v bezprostřední blízkosti dvou městských částí: Ďáblic a Březiněvsi. Zatímco Ďáblice intenzivně protestují a poukazují na to, že provoz skládky měl po druhé etapě skončit, Březiněves naopak skládku podporuje. "Nikdy nám nebyly předloženy žádné posudky, které by dokázaly negativní jevy nebo rizika. Daleko větším problémem je pro nás provoz na nedaleké dálnici," řekl tisku starosta Březiněvse Jiří Haramul.
Skládka by se měla do roku 2014 rozšířit zhruba o 7 hektarů západním směrem. Fungovat by měla do roku 2015 nebo 2016 a pojmout zhruba 1,5 milionu tun odpadu.
Jiné místo pro skládku Praha nenašla. "Hledání místa pro novou skládku je velmi složitý problém a zatím se nepodařilo najít lokalitu, která by požadavky splňovala," uvedl pro ČTK náměstek primátora Josef Nosek.
NESTAČILA BY SPALOVNA?
Odpůrci skládky poukazují na to, že díky spalovně komunálního odpadu v Praze-Malešicích nebude její rozšíření potřeba. K tomu říká Ing. Libor Luňáček, prokurista společnosti .A.S.A., s. r. o., jež skládku provozuje: "V Praze se vyprodukuje ročně více jak 600 tisíc tun komunálních a podobných odpadů. Kapacita malešické spalovny (ZEVO) není pro toto množství dostatečná - má projektovanou kapacitu 310 tisíc tun odpadů, přičemž reálná provozní kapacita je zhruba 280 tisíc tun odpadů. Navíc nepřijímá takové typy komunálních odpadů, které nemají potřebnou výhřevnost a další kvalitativní parametry, jedná se zejména o odpady ze sběrných dvorů, odpady z rekonstrukcí bytových jednotek, uliční smetky, odpady z velkoobjemových kontejnerů a další. Počítat se musí i s nutnými technologickými odstávkami spalovny s nutným odklonem všech odpadů na jiná zařízení. Do výčtu celé výše problematiky je třeba zahrnout i velké množství škváry, která vzniká po spálení odpadu. Roční množství takto vyprodukované škváry se v letech minulých pohybovalo okolo 55 000 tun. Po vybudování kogenerační jednotky toto množství stoupne na zhruba 70 000 tun škváry za rok. Prostým součtem dojdeme ke skutečnosti, že vedle spalovny ZEVO Praha je potřeba mít zařízení, které dokáže zpracovat a ekologicky odstranit zhruba 390 tisíc tun odpadů ročně."
DVĚ VARIANTY
Debata na téma rozšíření skládky Ďáblice o tzv. III. etapu začala už v roce 2007. Hlavní město Praha mělo na výběr dvě možné varianty řešení. Tou první je spoléhat na již vybudovaná zařízení ve Středočeském kraji, což navýší rozpočet města o dopravní náklady na vybranou lokalitu a tzv. skládkovací poplatky. Tato varianta může přijít hl. m. Prahu z rozpočtu na stovky mil. korun za rok.
Druhou možností, která se logicky nabízí, je využít současnou infrastrukturu skládky Ďáblice (příjezdové komunikace, instalované technologie, jakými jsou vážná zařízení, detektor radioaktivních látek, monitorovací systém pro kontrolu spodních vod, kamerové systémy a další). V tomto případě by podle platné legislativy hl. m. Praha za své odpady nemusela hradit tzv. skládkovací poplatky, které nejspíš v budoucnu velmi razantně porostou, neboť to předpokládá nově připravovaná legislativa pro odpadové hospodářství a trend v EU to potvrzuje.
Z fungující skládky by navíc město každý rok obdrželo poplatky za uložené odpady z živnostenské a jiné sféry, kterých rovněž není zanedbatelné množstvví.
Etapa byla předběžně vypočítána na 1,5 mil. m3 s tím, že by byla určena pouze pro odpady z hlavního města Prahy. Návozy začnou zhruba v roce 2015. Životnost bude záviset na množství vyprodukovaného odpadu - mohlo by se jednat zhruba o čtyři roky," uvažuje Ing. Libor Luňáček. "S velkou pravděpodobností můžeme očekávat, že kolem roku 2019 by mohlo dojít k trvalému ukončení skládkování odpadů po vzoru Německa a Rakouska. V této době již snad bude v ČR dostatečná a dostupná síť technologických zařízení (spalovny, MBA linky). V tomto kontextu se pak varianta s III. etapou skládky jeví jako rozumné řešení pro následujících několik let. V současné době je čistě na politickém rozhodnutí, zda město zvolí krátkodobě prodloužení skládkování, nebo se rozhodne pro nákladnější variantu," uzavírá Ing. Libor Luňáček.
SKLÁDKA ĎÁBLICE
Výběrové řízení na výstavbu a provozovatele nové deponie komunálního odpadu v lokalitě MČ Praha Ďáblice bylo vypsáno v roce 1992. Původní skládka v Dolních Chabrech byla v té době zcela zaplněna, stará spalovna komunálních odpadů ve Vysočanech z 20. let minulého století byla zastaralá a nevyhovující, nová spalovna v Malešicích ještě nebyla v provozu. Odpady byly provizorně odváženy na skládku odpadů v Jílovém u Prahy nebo do spalovny SAKO Brno.
První etapa skládkování na skládku .A.S.A. začala v roce 1993, celkem bylo za tento rok navezeno 90 tis. tun odpadu. Do tzv. první etapy skládky, která byla projektována na zhruba 1,8 mil. m3, bylo uloženo téměř 3 mil. tun odpadu charakteru "O" (ostatní odpad, který nemá žádnou ze sledovaných nebezpečných vlastností).
Druhá etapa začala v roce 2002, kdy na skládce skončily odpady z povodní. Na skládce je nyní zhruba 5 milionů tun odpadu.
"Teď záleží jen na politickém rozhodnutí města," říká Ing. Libor Luňáček.
