Vlády evropských zemí mohou současně při snižování daně z příjmu zvýšit inovativnost realizovaných projektů a omezit znečištění životního prostředí. Jak by se toho dalo dosáhnout?
Podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) je cestou dobře cílená reforma ekologických daní. Peníze z vyšších daní odváděných znečišťovateli se přesunou na snižování sociálního pojištění a daní z příjmu.
Celý koncept ekologické daňové reformy (environmental tax reform, ETR) má přitom podobu drobných zásahů do vnitrostátní daňové soustavy. V zásadě jde o přesun daňové zátěže na znečišťovatele. Na činnosti poškozující životní prostředí, jako například těžbu omezených přírodních zdrojů nebo procesy zvyšující znečištění ovzduší, by měly být uvaleny poměrně větší taxy.
Podle odhadů jen v Německu má zavedení série daňových opatření zvýšit počet pracovních míst o 250 000. Jak je to možné? Ekologická daňová reforma má nastartovat proces inovace a podpořit výzkum v oblasti nových technologií. Národní vlády budou moci využít evropské fondy k financování přechodu průmyslu na udržitelný způsob hospodaření a ekologizaci výroby, například zaváděním obnovitelných zdrojů energie.
MODELOVÁNÍ EFEKTŮ EKOLOGICKÉ DAŇOVÉ REFORMY
V systému reformy ekologických daní je vše provázáno se vším. Například odvod 0,04 % financí z HDP by redukoval znečištění atmosféry skleníkovými plyny o 20 %. To zní sice hezky, ale hlavní výzvou celého konceptu ETR zůstává systém limitace nákladů a přínosů. Daňová zátěž na velké výrobce energií může současně vyvolat velmi negativní odezvu u chudších obyvatel, protože zvýšení cen se odrazí právě u nich. Je tedy zapotřebí správně navolit ekonomické stimuly a současně zajistit soulad s požadavky veřejnosti.
Podle EEA by se prostředky získané z ekologické daně měly z velké části využít ke snížení plateb sociálního pojištění a daně z příjmu občanů. Tento krok by přinesl výhody prakticky všem skupinám obyvatel. Postupné zdražování emisí oxidu uhličitého, do roku 2020 na 68 euro za tunu, by nadále souběžně snižovalo sociální pojištění, což by uvítali především zaměstnavatelé. Na příkladu Německa je tento efekt prezentován vytvořením dalších 150 000 pracovních míst.
To že vlády přitlačí na velké znečišťovatele, producenty energií, se negativně odrazí u sociálně slabších skupin obyvatel, i když snížení disponibilních příjmů předpokládá studie EEA jen v míře 1 % do roku 2020. Vlády by měly zareagovat formou cenové kompenzace postižených skupin, kterým už tak poplatky za energie odvádí z kapes značnou část příjmů. V ideálním případě by se v horizontu příštího desetiletí v celé EU vytvořilo na milion pracovních míst, tvrdí se ve zprávě EEA.
Radomír Dohnal
Zdroj: server eea.europa.eu dne 9. 1. 2011
KROKY EKOLOGICKÉ DAŇOVÉ REFORMY PODLE EEA
