Strategický analytický dokument pro oblast využívání druhotných surovin přináší přehled situace v oboru a pojmenovává slabá i silná místa.
Zpracovatelem dokumentu je Vysoká škola ekonomická v Praze, která ke spolupráci přizvala společnost EKO-KOM, a. s. Těmito subjekty byla oslovena řada odborníků z celé ČR a byl tak vytvořen pracovní tým 29 odborných expertů, zejména zástupců podnikatelské sféry, akademické obce, výzkumu a vývoje a dalších, kteří se podíleli na řešení jednotlivých komodit druhotných surovin.
Analýza vychází z dostupné datové základny informačních zdrojů v ČR a obsahuje výsledky terénních šetření u subjektů nakládajících s vybranými komoditami druhotných surovin. Dále je analyzována současná úroveň využívání druhotných surovin v ČR, včetně vazby na dovoz a vývoz a situaci v EU. Popsány jsou charakteristiky (definice) materiálů, zdroje druhotných surovin (výskyt v ČR), prognóza vývoje výskytu, současné možnosti a kapacity pro využívání v ČR (reálné zpracovatelské kapacity), způsob nakládání s nevyužitými materiály, bariéry vyššího využívání druhotných surovin a závěrečná doporučení pro řešení identifikovaných bariér.
Důležitou součástí jsou SWOT analýzy pro jednotlivé materiálové toky druhotných surovin. Dokument obsahuje i analýzu potřeby a přínosu vzniku nových učebních a studijních oborů a profesí v oblasti recyklací a využívání druhotných surovin. Jsou formulovány strategické cíle politiky druhotných surovin, v horizontu plnění krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém. Navrženy jsou nástroje politiky druhotných surovin, které vychází z nástrojového mixu využívaného členskými zeměmi Evropské unie a OECD, resp. z jeho modifikací pro účely transpozice na podmínky ČR.
Analýza jedenácti základních komodit a zdrojů druhotných surovin je založena na jejich významnosti jako technologického vstupu do výroby, hmotnostní produkce, potřebě a potenciálu využití v ČR, významnosti exportu atd. Přinášíme z ní stručný výtah.
PAPÍR
Český trh papíru pro recyklaci je výrazně přebytkový a silně závislý na exportu, z čehož vyplývá, že je "zranitelný" při konjunkturálních cyklech. Zlepšení je možné jen ve vazbě na nové vnitřní recyklační papírenské kapacity. Převažuje významně sběr odpadů z průmyslu a obchodu (průmyslové a komerční zdroje) nad sběrem z komunálních systémů.
Velkým potenciálním nebezpečím pro recyklaci papíru je jeho energetické využívání, tj. spalování, spoluspalování či výroba paliv. V současné době se toto děje ještě jen okrajově a v rozporu se zákonem. Může však dojít k obratu v důsledku prosazování energetické strategie Evropské unie "zajistit do roku 2020 výrobu energie z 20 % z obnovitelných zdrojů". Jako jeden z cílů je uvedena výstavba nové recyklační kapacity - papírenského stroje, což by snížilo závislost trhu na exportu.
SKLO
V ČR je dostatečně rozvinutá sběrná síť na skleněné odpady i kapacit zařízení na úpravu a konečné zpracování upravených střepů. Nevýhodou českého skla je jeho vysoká cena.
PLASTY
Trvalá poptávka existuje po jednodruhových plastech z komerční sféry a po PET z komunálního sběru. Ostatní druhy plastů mají omezené možnosti recyklace. Dostatečně rozvinutá je sběrná síť na plastové odpady v obcích, rovněž je dostatek kapacit na úpravu a konečné zpracování.
Autoři navrhují v surovinové politice zohlednit využití plastů pro recyklaci zejména jako náhradu primárních surovin ve výrobě nových plastů a částečné uplatnění plastů jako vysoce energetické složky odpadů (zejména směsných komunálních, méně kvalitní druhy průmyslových odpadů apod.) ve spalovacích procesech s výrobou tepla nebo energie.
KOVY
Pro detailnější posouzení problematiky DS kovy je třeba disponovat dosud chybějící datovou základnou zejména DS barevných a drahých kovů, které jsou nedílnou součástí komodity kovy.
DŘEVO
Pojem druhotná surovina je v případě komodity dřevo velice obtížně uchopitelná. V režimu odpadů se objevuje jen velmi malý podíl dřeva, definice odpadního dřeva není v praxi často dodržována.
Odpadní dřevo, které naplňuje definici zákona o odpadech a je dle něj i postupováno, tvoří necelých 100 000 tun ročně. Je v naprosté většině případů zastoupeno odpady, které mají charakter výrobků s ukončenou životností, jako jsou dřevěné obaly, dřevo ze staveb a demolic, dřevo vznikající úpravou jiných odpadů a v poslední době nejrychleji rostoucí skupinou - dřevem z odděleného sběru komunálních odpadů v obcích.
VEDLEJŠÍ ENERGETICKÉ PRODUKTY
Energetické produkty lze definovat jako tuhé materiály, které vznikají v důsledku spalování pevných paliv a při procesu odsiřování spalin převážně při výrobě elektrické energie a tepla. Jejich produkce je nevyhnutelná, protože vznikají v důsledku plnění požadavků stanovených pro vypuštění emisí do ovzduší. V Evropě (v zemích EU 25) bylo vyrobeno v roce 2007 více než 100 milionů tun vedlejších energetických produktů. V České republice je současná produkce odhadována na 13,5 milionů tun ročně.
Využití energetických produktů v České republice limituje právně nejednoznačný stav - odpad versus výrobek. Z důvodu nejasné legislativy nejsou k dispozici přesná data o jejich produkci. Část je evidována v režimu odpadů, část v režimu stavebních výrobků. Tyto údaje se překrývají a podstatná část energetických produktů je evidována dvakrát.
STAVEBNÍ HMOTY
Stavební a demoliční odpady (SDO) představují hmotnostně cca čtvrtinu až třetinu produkce všech odpadů, a to jak v ČR, tak i v ostatních zemích EU (v Rakousku, Německu a Holandsku je to více než 50 %). Produkce recyklovaného kameniva z SDO se pohybuje v jednotlivých zemích EU kolem 5 % až 15 % produkce přírodního stavebního kameniva. V ČR bylo počátkem roku 2011 přibližně 88 podnikatelských subjektů, které vlastní jedno nebo více strojních zařízení pro recyklaci stavební a demoliční sutě a mají veškerá nutná povolení a souhlasy. Kapacitně by byl obor schopen zpracovávat 2,5 až 3krát vyšší objemy, než které jsou k dispozici. Data o SDO shromažďuje Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) a dále Český statistický úřad. Údaje v databázi CENIA jsou o zhruba 30 % vyšší.
AUTOVRAKY
Nasycenosti českého trhu v segmentu osobních automobilů trhu by mělo být dosaženo v období 2015 - 2016 a v počtu cca 5,7 mil. vozidel. Tomu budou odpovídat i rostoucí počty vyřazovaných vozidel-autovraků.
Kapacitní strukturu pracovišť tvoří 225 malých a středních subjektů pro demontáž (částečnou). Zhruba 15 velkých firem zajišťuje finální likvidaci autovraků z vlastního sběru i z převzatých částečných demontáží, z toho sedm firem uplatňuje velkokapacitní drtiče či mlýny. Přes vrcholové zpracovatelské firmy prochází zhruba 60 % celkové produkce autovraků.
PNEUMATIKY A ODPADNÍ PRYŽ
Roční hlášení podalo za rok 2009 celkem 52 povinných osob z celkového odhadovaného počtu 2500 povinných osob prodávajících pneumatiky na českém trhu. Z toho plyne, že s pneumatikami a odpadní pryží se vždy nenakládá v souladu se zákonem a kontrolní mechanismus povinných osob je nedostatečný. Zpětný odběr činí ročně 60 - 70 % množství uvedených na trh. Kapacity pro zpracování jsou dostatečné pro veškeré množství opotřebených pneumatik. Je zapotřebí dovážet opotřebené pneumatiky ze zahraničí.
BATERIE A AKUMULÁTORY
Pro zajištění recyklace baterií a akumulátorů v současné době potřebuje Česká republika zpracovatelské kapacity na úrovni 25 - 27 tis. tun olověných akumulátorů, 1000 tun NiCd akumulátorů a 400 tun přenosných baterií s obsahem Zn. Roční výskyt ostatních chemických typů baterií je na úrovni desítek tun ročně (nikl-metalhydridové, lithium-iontové akumulátory) nebo pouze jednotlivých tun (primární lithiové baterie, knoflíkové baterie s obsahem rtuti). Tento fakt limituje rozvoj a provozování zpracovatelských technologií v České republice.
Informace v ISOH o bateriích a akumulátorech jsou značně neúplné - jsou tam pouze informace o materiálovém toku, který je považován za odpad. Přenosné baterie a akumulátory a velká část automobilových baterií jsou však sbírány v režimu zpětného odběru.
ELEKTROODPAD
Podle studie EU množství elektroodpadu na osobu roste přímo úměrně s růstem HDP na osobu. Růst je až trojnásobný v porovnání s růstem objemu komunálního odpadu. Pro získání druhotných surovin potřebné kvality jsou rozhodující první kroky separace relevantních částí zařízení.
Základním nedostatkem pro popis materiálových toků jsou neúplné nebo chybějící databáze, výstupy existujících systémů nejsou dostatečně provázány. Podobně nejsou provázány ani jednotlivé zákony.
OBECNÉ POŽADAVKY
Obecně se v části věnované komoditám uvádí, že statistické sledování by nemělo zbytečně zatěžovat zejména producenty, ale ani instituce, které mají sledování zajistit, údaje kontrolovat a zpracovat do využitelných výstupů. Z tohoto důvodu by měla být věnována pozornost databázím, které již zákony vyžadují, a zaměřit se na provázanost databází a na relevantní zpracování údajů z databází. Dalším obecnějším požadavkem jsou legislativní změny, resp. vypracování kritérií pro "konec odpadu" a zjednodušení legislativní povinnosti původců odpadu.
TRH DRUHOTNÝCH SUROVIN
Sektor druhotných surovin se podílí na hrubém produktu (HDP) přibližně 0,1 % (pro rok 2008). Podobnou měrou se na celkovém HDP podílel například sektor výroby obuvi (oddíl 19, 0,16 %). Pro porovnání: největší sektor zpracovatelského průmyslu - výroba potravinářských výrobků a nápojů - se na celkovém HDP podílel 3,33 %, což je více než dvacetinásobek sektoru druhotných surovin.
V oblasti druhotných surovin byla podle autorů analytického dokumentu dosud byla věnována pozornost především otázkám materiálově - komoditní struktury a hmotnostním parametrům. Stranou zatím zůstával vliv využívání druhotných surovin jako impulzu pro rozvoj nových výrobních oborů a vytváření nových pracovních příležitostí. Studie proto zdůrazňuje potřebu výchovy specializovaných pracovníků všech vzdělanostních úrovní pro nově se profilující a prosazující oblast recyklace druhotných surovin.
Za silné stránky oboru lze podle studie považovat existenci sítě modernizovaných zpracovatelských zařízení v ČR a široké odborné zázemí. Slabými stránkami jsou nerelevantní a nefunkční informační systémy o druhotných surovinách, složitá, nejednoznačná nebo chybějící legislativa, malé povědomí o vlastnostech druhotných surovin a nedostatečná kontrola toků vytvářející podmínky pro šedou ekonomiku.
V ČR existují dobré podmínky pro zvyšování konkurenceschopnosti druhotných surovin ve vazbě na rostoucí ceny primárních surovin a je možné úspěšné využívání dotačních titulů v rámci ČR a EU na podporu rozvoje druhotných surovin. Naopak existuje reálné nebezpečí zvyšování administrativních nároků na producenty a zpracovatele druhotných surovin a únik druhotných surovin a strategických materiálů mimo území ČR (případně EU).
Zdroj: Dokument je ke stažení na stránkách MPO http://download.mpo.cz, a to buď kompletně, nebo jako padesátistránkové "manažerské shrnutí". Redakčně upraveno a kráceno.
Studie označuje za silnou stránku oboru existenci sítě moderních zpracovatelských zařízení.
