Téma výkupen se dostává na přetřes poměrně často - s připravovanými změnami odpadového zákona je opět vhodné poukázat na jeho souvislosti a zamyslet se nad jejich existencí. Zajímavý je i pohled za hranice naší republiky.
Čerstvá novela zákona o místních poplatcích, zvyšující maximální hranici poplatku za netříděné komunální odpady na 750 Kč na osobu za rok, je pro obce určitě potěšující - nebudou muset na svůj odpadový systém doplácet z rozpočtu. Na druhé straně je třeba se ptát, zda přece jen nelze nalézt cesty ke snížení nákladů. Víme, že výše poplatku se odvíjí od skutečných nákladů na odpady, i to, že odpady mají nejen zápornou, ale i kladnou hodnotu. Ne každá samospráva však s těmito informacemi skutečně pracuje. Jak jinak si vysvětlit, že si nechává utíkat peníze?
V praxi se až příliš často setkáváme s nezájmem obcí o odpadovou problematiku, a s tím souvisejícími výsledky hospodaření s odpady - počínaje nezájmem o to, kde odpady končí, zda je nakládání s nimi efektivní a také, jaké jsou výnosy z obchodování. Pro většinu obcí bude bohužel jednodušší využít možnosti, které skýtá legislativa, a přenést náklady na občana až do výše 750 Kč.
Co tyto obce bude nutit třídit a snižovat náklady? Jedině tlak občanů, kterým budou chodit od obce složenky. Zarážející je, že pouze 13 % obcí v rámci rozpočtu kalkuluje s příjmy z prodeje vytříděných surovin a navíc výše těchto příjmů z celkových příjmů na odpadové hospodářství činí pouhopouhé 2,68 % (viz Moderní obec 10/2011).
VÝKUPNY KONTRA OBEC
Po nezbytném úvodu zpět k tématu výkupen. Občan se zbavuje odpadů způsobem stanoveným obcí - tedy odkládá je na místa obcí určená. Nic nezaplatí (hned), nic nedostane. Nebo je prodá ve výkupně surovin. Teprve když je nelze prodat (jako například v roce 2009, kdy prudce klesly výkupní ceny a o suroviny nebyl zájem), předává je na obcí určená místa. Systém obce, který přerozděluje náklady ve formě poplatků mezi občany, tak tvrdě platí za odpady, o které není zájem. Čím vyšší bude výkupní cena ve sběrnách, tím méně bude obec třídit a sníží se jí příjmy. V době, kdy sběrné dvory rostou jako houby po dešti, jsou výkupny přežitek. Nabídka snadného zisku za dopravní značky, dešťové okapy, zabezpečovací zařízení z tratí, kanály, kompresory z lednic a cívky z televizorů ubírá peníze obcím. Je taková benevolence na místě?
ZVYKY V ZAHRANIČÍ
Podíváme-li se na východ od nás, pak zjistíme, že na Slovensku jsou výkupny povinny vykupovat například kovy nebo jiný kovový odpad pocházející ze součástek a částí zařízení trolejového vedení, zabezpečovací a informační techniky, kolejových vozidel a výstroje tratí pouze od provozovatele drah nebo od jimi pověřené právnické osoby. Kovy nebo jiný kovový odpad pocházející z dopravních značek a dopravních zařízení, z kanalizačních poklopů, krytů kanalizačních výpustí, svodidel mohou vykupovat pouze od správců komunikací nebo jimi pověřených právnických osob.
Stejný postup zvolili rovněž v Estonsku - tam například autovraky (po úpravě) je možné vykupovat výhradně od osob oprávněných k jejich zpracování. V Polsku zase musí fyzická osoba vyplňovat dvojmo příslušné formuláře, jinak není výkup od fyzických osob možný - kontrolovat výkupny tam může mimo inspekci a policii také drážní a městská policie. V Bulharsku je výkup od fyzických osob zakázán a je umožněn pouze od právnických osob. Stejně tak naši nejbližší sousedé - Německo i Rakousko - legislativně upravují sběr šrotu, který je tak umožněn pouze od právnických osob. Obdobně legislativa dalších evropských zemí - Belgie, Francie, Irska, Nizozemska, Portugalska nebo Švýcarska - neumožňuje výkup od fyzických osob. Naproti tomu ve Velké Británii je umožněn výkup osobám od šestnácti let, ovšem za podmínky, že uvedou jméno a adresu. Pokud by nahlásily falešnou, jsou trestně stíhány. Kontrolovat výkupny mohou ve Velké Británii také úředníci místního úřadu. Další země - Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko a Slovinsko problematiku vůbec neřeší, protože se tam prostě výkup od fyzických osob vůbec neprovádí.
JAK TO BUDE DÁL U NÁS?
Je načase umožnit obcím zvýšit jejich příjmy z prodeje finančně zajímavých odpadových komodit a nenechávat na nich a jejich obyvatelích pouze břímě nákladů. Škarohlídům, kteří jako následek zákazu výkupu hned vidí šrot naházený za humny, je třeba vzkázat, že příjmy za vytříděné suroviny motivují jistě i k zajištění přijatelného způsobu sběru od občanů. Obce nejenže uspoří za pořízení rozkrádaného obecního majetku (kanály, svodidla...), ale ušetří také za zabezpečení věčně vykrádaných sběrných dvorů.
Tereza Ulverová
ředitelka provozního oddělení ELEKTROWIN, a. s.
