Udržitelnou samostatnost pro každého představují stavby Michaela Reynoldse, přezdívaného též architekt odpadu. Jedna taková by pro veřejnost mohla vyrůst i v Praze-Troji.
Obrázky nízkoenergetických nebo pasivních domů běžně vídáme ve sdělovacích prostředcích či »in natura «. Architekt Michael Reynolds, známý z dokumentárního filmu Architekt odpadu, však staví domy zcela originální a nepřžehlédnutelné.
Jeho stavby, které označuje jako "zeměloď (Earthship), fungují jako samostatné energeticky udržitelné jednotky, jejichž provozní náklady a energetická náročnost jsou podle zveřejněných informací téměř nulové. Disponují vlastním zdrojem energie (vítr, slunce), vody (filtrovaná a později recyklovaná dešťová voda), tepla (tepelná hmota) a vlastní kanalizací (na způsob kořenové jímky). Prototypy jsou maximálně šetrné k přírodě a dají se postavit prakticky kdekoliv, kde lze mít nezastíněnou jižní stranu. Pro jejich výstavbu používá Reynolds téměř výhradně odpadní materiály. Nejvhodnější jsou lahve, plechovky od piva, PET lahve nebo pneumatiky, dobře poslouží také igelitové sáčky či kelímky od jogurtů, obaly od džusů, plech z aut či lepenka. Podle jejich autora představují variantu pro případ, že by na Zemi došlo k vyčerpání neobnovitelných zdrojů.
NEPŘÍZEŇ STAVEBNÍCH ÚŘADŮ
Autor se musel na území USA před lety utkat s byrokratickými překážkami, dokonce byla v Novém Mexiku na několik let odňata licence architekta. Nepřestal však věřit v budoucnost konceptu udržitelného rozvoje bydlení a rozhodl se společně se svým týmem pomáhat na vlastní náklady v oblastech postižených přírodními katastrofami. Naučil stavět své zemělodě místní obyvatele například v hurikánem postiženém Hondurasu (1999) či Mexiku (2005), na Andamanech, kde byli v roce 2005 místní nuceni potýkat se s následky tsunami, nebo na Haiti, které před dvěma lety zpustošilo zemětřesení.
»Náš koncept funguje,« říká Michael Reynolds. »Nepotřebujeme nukleární energii, ani nemusíme podkopávat zem, abychom dostali plyn. Chtěl bych svoji zkušenost zprostředkovat všem lidem, aby věděli, že se nezávisle na ekonomické či politické situaci mohou mít dobře," dodává vizionářsky.
Reynoldsova aktivita na humanitárním poli mu nakonec pomohla k navrácení profesní licence. Dokonce se mu podařilo prosadit změnu stavebního zákona a dostal povolení ke stavbě testovací základny udržitelného bydlení ve vysokohorské poušti v Novém Mexiku. Zde vedle třech starších staveb postupně vzniká patnáct nových zemělodí. V současné době staví Reynolds své zemělodě i na státní zakázku v oblastech jako New York City či na území Austrálie
VÝSTAVA V PRAZE
Své průlomové projekty představil v květnu Michael Reynolds na výstavě v galerii Jaroslava Fragnera v Praze, nebyl však v České republice poprvé. První návštěva se uskutečnila přesně před rokem v rámci jeho prvního evropského přednáškového turné.
Na podzim 2011 v Praze proběhl s Michaelem Reynoldsem první online kurz biotektury pro začátečníky, kterého se zúčastnili studenti z celé republiky. Pražský magistrát tehdy projevil zájem, aby architekt podobnou stavbu projektoval v ZOO či Botanické zahradě v Praze-Troji, jako informační středisko i turistickou zajímavost. Zatím není známo, zda se v rozpočtu hlavního města najdou nutné prostředky.
V návaznosti na výstavu proběhla za účasti Michaela Reynoldse nedaleko Prahy mezinárodní stavitelská dílna, jejímž výsledkem byla stavba první modelové zemělodi - a to jak v České republice, tak i ve střední a východní Evropě.
Ačkoliv na vernisáži hovořil o svých domech jako o řešení pro produkované odpady, z hlediska praxe odpadového hospodářství zůstává idealistou. Jakkoliv jsou jeho domy fascinující, pro realitu odpadového hospodářstvím řešením nejsou. Michael Reyynolds nám však ukazuje, jak kvalitní a trvanlivé materiály vyhazujeme
Interiér "zemělodi". Odpadní lahve zabudované ve stěně vytvářejí barevné efekty.
Michael Reynolds před fotografiemi svých budov při zahájení výstavy.
Zachycování dešťové vody na domě vybudovaném v Phoenixu.
