Nedávno schválená právní norma přináší řadu změn. Zavádí také zcela nový termín, tákající se energetického využívání odpadů, zohledňující různorodost technologií.
Novela zákona počítá se zachováním poplatků za znečišťování ovzduší, ale nově jejich úhradu ukládá pouze velkým podnikům, které do ovzduší vypouštějí velké množství emisí. Naopak od placení osvobozuje menší a střední firmy. Velkým znečišťovatelům tak bude od roku 2013 za vypuštěnou tunu emisí prachu účtováno 4200 korun s tím, že se sazba bude postupně zvyšovat až na výsledných 14 700 korun v roce 2021. Zároveň mírně vzrostou i poplatky za vypouštění oxidu siřičitého, oxidů dusíku a emisí těkavých organických látek.
Výnosy z poplatků si mezi sebe rozdělí Státní fond životního prostředí, kraje a Český hydrometeorologický úřad. Pokud účet za vypouštění škodlivin do ovzduší nepřesáhne 50 tisíc korun, povinnost uhradit jej firmě odpadne. Toto opatření zasáhne zhruba 90 % procent českých podniků, a z původních čtyř tisíc tak bude poplatky platit pouze několik stovek. V současnosti byla hranice pro placení stanovena na 500 korunách. Důvodem této změny je podle zákonodárců především snaha o snížení administrativní zátěže, kterou by podniky musely nést.
Nový zákon o ochraně ovzduší zruší s účinností od 1. září 2012 dosud platný zákon č. 86/2002 Sb., a to včetně všech prováděcích předpisů. Ministerstvo tedy musí do září stihnout vydat nové prováděcí předpisy, které jsou zpracovávány nově na základě zmocnění uvedených v novém zákoně. Zatím (červen 2012) je v připomínkovém řízení pouze jeden z těchto prováděcích předpisů, a to návrh vyhlášky o přípustné úrovni znečišťování a jejím zajišťování.
NOVÝ POJEM
Oproti stávající právní úpravě je nově zaveden pojem "tepelné zpracování odpadu", který v sobě zahrnuje různé způsoby tepelného zpracování odpadu, nejen oxidační procesy, ale i procesy bez přístupu vzduchu. Stávající zákon používá pojmy "spalovna odpadu" a "spoluspalovací zařízení". Tyto pojmy však podle zpracovatelů zákona nejsou přesné, právě proto, že by měly zahrnovat i jiné zpracování odpadu než pouze spalování (pyrolýzu, anaerobní zpracování). Tam, kde jsou v textu zákona podmínky provozu shodné jak pro spalovny odpadu, tak pro spoluspalovací zařízení, je souhrnně používáno spojení slov "stacionární zdroj" a "tepelné zpracování odpadu". Definice rovněž zohledňuje rozsudek ESD ve věci C-317/07 a C-209/09 (Lathi Energia Oy).
Odpad může být tepelně zpracován jen ve spalovnách odpadů nebo ve stacionárních zdrojích, ve kterých je povoleno tepelné zpracování odpadu příslušným orgánem ochrany ovzduší a v souladu s podmínkami pro tepelné zpracování odpadů. Tepelné zpracování odpadu je možné pouze pod dohledem osoby autorizované pro dohled nad tepelným zpracováním odpadu.
POVINNOSTI PROVOZOVATELŮ
Nově jsou do zákona přesunuty specifické povinnosti provozovatelů stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících odpad. Tyto povinnosti byly doposud upraveny prováděcím právním předpisem. Provozovatelé těchto zdrojů mají např. povinnost před přijetím odpadu provést odběr reprezentativních vzorků odpadu v případě přebírání nebezpečného odpadu a v neposlední řadě zastavit bezodkladně, nejdéle za čtyři hodiny, tepelné zpracování odpadu, pokud je z měření emisí zřejmé, že jsou překročeny specifické emisní limity do doby, než jsou odstraněny příčiny tohoto stavu.
Nejedná se tedy o nové povinnosti. Ve skutečnosti jde o přesun povinností, doposud nevhodně stanovených prováděcím právním předpisem. Nyní jsou zakotveny v zákoně a mají tedy větší " sílu". do zákona. Další podmínky provozu při těchto mimořádných situacích stanoví prováděcí právní předpis.
Nově je rovněž upraveno vydávání povolení k provozu - bude ho možné vydat na dobu časově omezenou, v případě spaloven odpadů a jiných stacionárních zdrojů, ve kterých je tepelně zpracováván odpad, vždy nejdéle na dobu 25 let.
Novela zákona o ochraně ovzduší vyšla pod číslem 201/2012 Sb., v částce č. 69/2012 Sbírky zákonů. Účinnosti nabude od 1. září 2012.
Zdroj: MŽP
