V posledních letech zaznamenáváme pozitivní trend: zvyšuje se využití odpadů a snižuje se jejich skládkování. Díky jasné strategii rozvoje odpadového hospodářství je tento trend dlouhodobě předvídatelný a provozovatelé skládek se mu mohou a musí přizpůsobit.
Předvídatelnost dalšího vývoje podmínek skládkování je však zásadním způsobem snižována v důsledku nejistoty v oblasti legislativních, a v důsledku toho i ekonomických podmínek skládkování.
NEJISTOTY V ROZVOJI SKLÁDEK
Hospodářské výsledky skládek závisí na tom, kolik odpadů bude pro skládky k dispozici, a to se do značné míry odvíjí od nákladů na skládkování. Zatímco běžné výrobní faktory jsou poměrně předvídatelné, poplatek za ukládání odpadů na skládky, který tvoří nyní necelou polovinu nákladů na skládkování, je do budoucna značně nejistý. V posledních několika letech bylo navrhováno již několik variant zvýšení poplatků za ukládání odpadů na skládky včetně různých variant toho, na co by se měl poplatek vztahovat. Tato chaotická situace ztěžuje rozhodování o budoucnosti skládek a konzervuje jejich nynější stav.
Přestože je zřejmé, že obecná národní strategie rozvoje odpadového hospodářství je zaměřena na zvyšování separace a materiálového a energetického využívání odpadů, zdržel se vlivem nejistoty stran poplatků za ukládání odpadů na skládky rozvoj projektů pro zpracování zbytkových nevyužitelných komunálních odpadů (KO). Ekonomicky udržitelný rozvoj těchto projektů je totiž nemyslitelný při stávající právní úpravě, která nevytváří dostatečné ekonomické nebo přímé regulační tlaky na snížení skládkování KO a zároveň nestimuluje dostatečně rozvoj využívání těchto odpadů.
Situaci zlepšují dočasně masivní dotace do zlepšování nakládání s odpady z Operačního programu Životní prostředí (OPŽP). Dosažení cílů ve snížení skládkování BRKO je však závislé na zpracování zbytkových KO tou měrou, že ani při splnění směrnice ES/98/2008 (50% materiálového využití papíru, skla, plastů, kovů z domovních a podobných odpadů) a při přiměřeném 50% odděleném shromažďování a využití bioodpadů ze směsných KO nelze technicky dosáhnout. Současně je OPŽP neúspěšný v zajištění potřebných kapacit pro zpracování zbytkových KO. Například z XV. výzvy bude místo zařízení s kapacitou jednoho milionu tun zpracovaných odpadů ročně podpořena ani ne poloviční kapacita.
Na druhou stranu se mimo OPŽP nekoordinovaně připravují různé alternativní záměry na zpracování zbytkových KO. Společným jmenovatelem těchto záměrů jsou sice "integrované systémy nakládání s odpady" v krajích, ale rizikem je, že mohou na úkor soustředění se na řešení zpracování zbytkových KO zanedbávat problematiku rozvoje recyklace odpadů a skládek.
RIZIKA NA REGIONÁLNÍ ÚROVNI
Integrovaný systém ve spojení s KO "je jednoduchou strategií, která koordinuje prevenci, sběr, využití a odstranění KO v celém odpadovém toku, směřující k optimální činnosti při respektování ekonomických, sociálních a environmentálních požadavků" (definice z výzkumu PřF UK v Praze, SP/2f1/132/08). Studie ISOH v uplynulých letech ukazují, že se za tímto pojmem mohou skrývat různé přístupy k řešení rozvoje odpadového hospodářství, které nepřihlížejí stejnou měrou ke všem možnostem nakládání s odpady (postrádají komplexnost ve vztahu k "prevenci, sběr, využití a odstranění KO v celém odpadovém toku"). Toto riziko lze v kostce popsat na dvou odlišných přístupech ke zpracování návrhů ISOH.
Karlovarský kraj zadal koncem minulé dekády studii proveditelnosti ISOH na území kraje, pro jejíž zpracování byl v souladu s principy ISOH zvolen postup, jehož součástí byla podrobná analýza a prognóza produkce odpadů a zmapování kapacit stávajících zařízení pro odbyt odděleně shromažďovaných a zbytkových odpadů v kraji. Po ní následoval návrh a posouzení variant technických řešení ve vazbě na konkrétní technické a územní možnosti při respektování všech cílů v separaci a využití odpadů a potřeby skládkování odpadů. Poté byla navržena optimální varianta způsobu řešení nakládání s odděleně shromažďovanými i zbytkovými KO opřená o finanční analýzu celého systému nakládání s KO v kraji.
Naproti tomu některé jiné krajské studie ISOH, zpracované v nedávném období, jsou soustředěny jen na řešení nakládání se zbytkovými KO, neobsahují definování potřeb rozvoje infrastruktury odděleného sběru, dotřiďování/úpravy využitelných odpadů a ignorují potřebu rozvoje skládek. Tím rezignují na komplexní přístup k řešení systému nakládání s KO. Současně ve zjednodušeném pojetí optimalizace nahrazují hodnocení variant podrobnou finanční analýzou kvalitativními postupy SWOT analýzy, které jsou vhodné pouze pro úvodní screening variant. Takto zpracované návrhy rozvoje odpadového hospodářství postrádají tedy základní principy ISOH, protože neobsahují koordinované, optimální řešení rozvoje systému nakládání s KO. Výsledkem takového postupu jsou doporučení zanedbávající rozvoj infrastruktury pro nakládání s odděleně shromažďovanými odpady a skládkování.
NEJASNÁ LEGISLATIVA A EKONOMICKÉ PROSTŘEDÍ
V připravované zásadní novele zákona o odpadech je nejpodstatnější změna poplatků za ukládání odpadů na skládky tak, aby více stimulovaly odklon odpadů od skládek. Jako bývalý vedoucí projektu mohu připomenout, že již v roce 2001 doporučovala národní Strategie implementace a investic pro směrnice Evropské komise o odpadech zavedení poplatku za skládkování ve výši 1000 Kč za tunu KO za účelem vyrovnání mezních nákladů technologií pro využití odpadů s náklady na skládkování k roku 2010 (dnes je to s inflací 1300 Kč/t). Byl však zaveden poplatek pro KO v poloviční úrovni, který již nyní zjevně nepostačuje danému účelu, a proto se uvažuje o jeho zvýšení na 800-1500 Kč/t.
Protože zvýšení poplatků za ukládání odpadů není dost dobře možno provést skokově, lze očekávat, že by muselo být rozloženo do období 3-5 let. Novela zákona však zdaleka není hotová a s ohledem na dobu přípravy investic do nových technologií pro využití zbytkových KO je už nyní zřejmé, že Česká republika zřejmě nesplní cíle ve snižování skládkování BRKO k rokům 2013 a 2020. To může vést k definitivnímu upuštění od zvýšení poplatků za skládkování a hledání razantnějších a pro provozovatele skládek méně příznivých řešení. Možný scénář nepříznivého vývoje tak zahrnuje:
Ustoupení od zvýšení poplatku za ukládání odpadů na skládky a zavedení kontraproduktivních postupů do zákona (institucionalizace ISOH, plošný zákaz skládkování zbytkových KO).
Přesměrování finančních zdrojů na drahá, neoptimální řešení a zbrzdění rozvoje infrastruktury pro oddělené shromažďování a využití odpadů.
Uzavírání skládek bez plného využití kapacity skládkových lokalit pro uložení odpadů a nárůst ekologických rizik spojených s uzavřenými skládkami.
V konečném důsledku by tento scénář vedl k dalšímu zdržení plnění cílů dle směrnic EU, zbytečnému zvýšení nákladů na odpady a nárůstu ekologických rizik spojených se skládkami. Je proto v zájmu provozovatelů skládek, obecně odpadových firem i obcí, aby byl jako nástroj k řízení změn v odpadovém hospodářství využit poplatek za ukládání odpadů na skládky.
PLOŠNÝ ZÁKAZ SKLÁDKOVÁNÍ
Plošný zákaz skládkování by veškeré skládkovatelné KO přesměroval do nových nákladných zařízení nebo i na export do zemí s přebytky zpracovatelských kapacit. Zároveň by se velmi snížilo množství skládkovatelných odpadů.
Lokality skládek i jednotlivé etapy skládek jsou projektovány na určitou cílovou kapacitu, jejíž zaplnění mimo jiné umožňuje vytvoření dostatečného fondu na rekultivaci a následnou péči o skládku. Pokud by došlo k zákazu skládkování zbytkových KO, řada skládek by se mohla dostat do situace, která by vedla k uzavření, a to i před jejich naplněním. Finanční ztráty na 1 m3 nevyčerpaného prostoru skládky ukládající převážně zbytkové KO mohou činit až 400 Kč/m3, z toho ztráta čistého příjmu za neuložené odpady zhruba 300 korun a ztráta příjmu za energii z bioplynu až 100 Kč.
Tyto finanční prostředky by chyběly provozovatelům. Nevytvořili by si dostatečné prostředky na rekultivaci a následnou péči, v souvislosti s tím by došlo ke snížení standardu péče o skládky a zvyšování ekologických rizik. Ekonomická situace předčasně uzavřených skládek by mohla skládek vyústit až v opuštění skládek a vznik nových ekologických zátěží.
JAK Z TOHO VEN
Při nynější formulaci kvóty pro skládkování BRKO je možno po roce 2020 skládkovat kolem 0,5 mil tun BRKO. To odpovídá za předpokladů 50% vytřídění papíru, skla, plastů, kovů a bioodpadů ze zbytkových KO až 1,5 mil. tun směsných KO (SKO) k roku 2020. Vytřídění poloviny papíru a bioodpadů jako nejvíce zastoupených podílů v SKO totiž povede k významnému snížení obsahu biologicky rozložitelné složky v SKO z nynější zhruba poloviny na přibližně jednu třetinu.
Využití poplatků jako cíleného ekonomického nástroje by tedy vytvořilo prostor pro zachování skládkování přibližně 1,5 mil tun SKO (nebo obdobných zbytkových KO) v ekonomicky nejpříznivějších lokalitách plně v souladu s evropskou legislativou. Souběžně s tím by musely být k roku 2020 zpracovávány necelé 4 miliony tun KO ročně (při 1% růstu KO do roku 2020). Jednalo by se tedy o zvýšení využití a úpravy KO o přibližně 100 % proti roku 2011 (kdy činilo 1,9 mil. tun) a zároveň o snížení skládkování KO o 50 % proti roku 2011 (kdy činilo 3 mil. tun).
Cíl "+100 %/ -50 %" představuje úžasnou výzvu, kterou však lze stále ještě přijmout za předpokladu urychleného zvýšení poplatků za ukládání odpadů na skládky, a tím uvolnění prostoru pro veřejné a soukromé financování nových investic a přiměřený rozvoj skládek.
Ing. Pavel Novák
Artezis, s. r. o.
"Některé krajské studie ISOH jsou soustředěny jen na řešení nakládání se zbytkovými KO a ignorují potřebu rozvoje skládek," upozorňuje Ing. Pavel Novák.
Zatímco běžné výrobní faktory jsou poměrně předvídatelné, poplatek za ukládání odpadů na skládky je do budoucna značně nejistý.
