I ze zkušeností skupiny VEOLIA VODA Česká republika vyplývá, že odpovědní vlastníci vodovodů a kanalizací by měli vytvářet ve vodném a stočném dostatečné zdroje na obnovu svého vodohospodářského majetku.
V oblasti vodohospodářské infrastury bude v Česku pro příští období prvořadným úkolem obnova sítí. Ta totiž dosud logicky zůstává opomíjena s ohledem na aktuální nutnost splnit požadavky legislativy, zejména na vypouštění vyčištěných odpadních vod.
Připomíná to technický ředitel skupiny VEOLIA VODA Česká republika Ing. Ondřej Beneš, Ph.D., MBA, LL.M.
Vodárenský majetek je u nás všeobecně zanedbán. Kudy z tohoto stavu ven?
Především je nutné určit, co to vlastně je »vodárenský majetek«. Byť by se mohlo zdát, že jde hlavně o »viditelné« úpravny vod a čistírny odpadních vod, výrazně větší objem finančních prostředků je vázán ve vodovodní a kanalizační síti. Při použití metodiky Ministerstva zemědělství (MZe) hodnota majetku vodovodů a kanalizací činí zhruba 920 mld. Kč, z čehož 81 % představují právě vodovodní a kanalizační sítě. Proto vnímat současný proces investic do čistíren odpadních vod, příp. úpraven, jako vyřešení dlouhodobého problému by bylo velmi ošidné. Už při srovnání roční investiční potřeby oboru (přibližně 16 mld. Kč) pro prosté zachování reprodukce majetku je zřejmé, jak nesmyslně se přeceňuje role fondů EU (tedy OPŽP) pro obor. Zásadním problémem příštího období tak zůstane obnova sítí, která se dosud logicky opomíjí s ohledem na nutnost plnit požadavky legislativy, zejména na vypouštění vyčištěných odpadních vod. Přidržím se slov předsedy oborového sdružení SOVAK ČR Ing. Františka Baráka, který nabádá k tomu, aby všichni odpovědní vlastníci vodovodů a kanalizací vytvářeli ve vodném a stočném dostatečné zdroje. Je třeba vzít v úvahu i stávající fragmentaci majetkové struktury jako výsledek benevolentního přístupu MZe při klasifikaci vodovodů pro veřejnou potřebu. Právě rozvolnění definice vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu a umožnění rekolaudací areálových rozvodů i developerský boom zapříčinily, že oborový regulátor eviduje už přes 5,5 tis. vlastníků vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu a více než 2,5 tis. provozovatelů! Tím jsme unikátem v celé EU. Logickým vyústěním tohoto stavu je, že kontroly se zaměřují na velké subjekty, ale zároveň i to, že přístup jednotlivých vlastníků se diametrálně liší. Zejména menší obce obtížně plánují obnovu majetku, neboť uskutečnit významnější investice jen za vybrané vodné a stočné není pro ně reálné. Těmto sídlům s často uměle nízkými cenami vodného a stočného pak nezbývá nic jiného než dotovat investiční výstavbu a rekonstrukce ze svých rozpočtů.
Dalším aspektem je snižující se specifická spotřeba pitné vody z veřejných vodovodů. V roce 2011 u nás činila 88,6 l/osobu/den, tedy 50 % spotřeby v roce 1989, přičemž trend poklesu spotřeby trvá. Je zřejmé, že prostředky na generování dostatečné obnovy majetku bude nutné vzhledem k jednotkové ceně vodného a stočného navyšovat neinflačně tak, aby nedocházelo k poklesu dostupných zdrojů.
Je pro menší aglomerace pod 2000 obyvatel výhodnější hledat možnosti individuálního nakládání s odpadními vodami u jednotlivých nemovitostí? Nebo raději i pro taková území budovat malé ČOV?
Otázka menších sídel je v tomto ohledu nyní velmi aktuální. V rámci připomínkového řízení k návrhu OPŽP po roce 2014 se podařilo doplnit i podporu pro tzv. decentralizovaná řešení odpadních vod. Sdružení SOVAK ČR nabídlo Ministerstvu životního prostředí (MŽP) spolupráci při přípravě metodiky posuzování žádostí pro lokality pod 500 EO, které po dořešení velkých bodových zdrojů zůstávají často největším znečišťovatelem, často kvůli procesu infiltrace zaměňovaným i s plošnými zdroji znečištění (viz např. případ vodní nádrže Švihov). Metodika musí brát v úvahu vždy nejekonomičtější variantu řešení, která však musí přinést i požadovaný ekologický efekt v souladu s principem, zakotveným v § 38 vodního zákona jako nejlepší dostupné technologie a porovnávat varianty řešení, a to od standardního připojení na veřejnou kanalizaci (v malých lokalitách je totiž často nutné realizovat dlouhé tlakové či gravitační přivaděče) přes částečně centralizovaný systém pro několik producentů až po plně individuální čištění odpadních vod. Právě u individuálních (domovních) ČOV je na trhu velká konkurence při vysoké variabilitě produktů. Proto je nutné prosazovat technologie dlouhodobě stabilní a odolné vůči variabilitě nátoků a s minimální obslužností. Dobré zkušenosti máme např. s výrobky českých společností Envipur či ASIO.
Jenže u domovních čístíren se obtížněji sleduje a vymáhá dodržování parametrů požadovaných pro jejich provoz...
Zde je nutné prosazovat princip proporcionality jako jednu ze zásad práva EU - tedy volit kontrolu přiměřenou velikosti efektu, který je regulován. Proto na domovní čistírny nelze při kontrole uplatňovat tytéž požadavky jako na velké znečišťovatele, pro něž platí příslušná nařízení o vypouštění odpadních vod do vod povrchových a vypouštění odpadních vod do vod podzemních. Upozorňuji na fakt, že v rámci snižování administrativní zátěže zákon o vodách v §15a umožňuje ohlašování domovních ČOV v kapacitě do 50 EO, což výrazně zjednodušuje život menším stavebníkům. Přesto povinnost kontrolní činnosti vlastníkům těchto zařízení zůstává zachována, lze ji však s výhodou nechat provádět v laboratoři místně příslušného provozovatele velké ČOV.
Existují pro malá sídla možnosti vyhnout se výstavbě klasických »kamenných« ČOV a zvolit si čistírny využívající nové technologie, vhodné právě pro ně?
Ano, existují. Ovšem nejprve se musí důsledně prověřit kapacitní možnosti návrhu technologie a vyhnout se hodnocení pouze podle vzhledu či ceny. Zcela zásadní jsou provozní náklady technologie, kde menším aglomeracím pomůže s přípravou či kontrolou projektu provozovatel (např. ze skupiny VEOLIA VODA), který má k dispozici širokou bázi zkušeností a podkladů. Právě sledování účinnosti a nákladovosti jednotlivých technologií je jádrem naší činnosti a výsledky pravidelně sdílíme s odbornou veřejností na konferencích a výstavách. Proto si dovoluji pozvat i čtenáře Moderní obce do stánku VEOLIA VODA ČR na výstavě VODOVODY - KANALIZACE ve dnech 21.-23. 5. na výstavišti v Praze-Letňanech.
Rád bych však připomněl i moderní trendy pro menší lokality: membránové technologie, nosičové systémy a technologie SBR. V lokalitách s vysokými požadavky na kvalitu vyčištěných odpadních vod lze využít tzv. membránové ČOV zajímavé zejména tím, že téměř 100% separují nerozpuštěné látky v separačním stupni, kde membrána nahrazuje princip sedimentace. Z našich zkušeností s provozem ČOV Benecko můžeme potvrdit, že tato technologie se jeví jako dobrá alternativa standardní ČOV. Ovšem vždy je třeba zvážit, je-li tato volba opodstatněná, neboť jak z pohledu řízení, technologické obnovy, tak provozních nákladů je pro vlastníka taková ČOV náročnější než klasická technologie.
Zajímavé jsou i nosičové ČOV, využívající efektu nárůstu kultury na specifických nosičích. Skupina VEOLIA VODA vlastní technologii AnoxKaldnes vhodnou pro intenzifikaci ČOV při zajištění stabilní nitrifikace či postdenitrifikace s dávkováním externího substrátu (ČOV Hradec Králové). Před jejím schválením je však téměř bezpodmínečně nutné nechat si provést její audit a posouzení, neboť aplikace pouhých kopií osvědčených nosičů, třeba z Číny, bez důkladných výpočtů míchání, aerace, roštů, sít apod. se snadno může stát »cestou do pekel«.
Reaktory SBR zaznamenávají na trhu určité oživení - právě kvůli stabilitě procesu. Tyto ČOV totiž fungují na systému přerušované funkce a při nevyužívání objektu po delší období si často lépe zachovávají provozuschopnou mikrobiální kulturu než klasické domovní ČOV bez samostatného oddílu s retencí a aerací biomasy.
A jak je to s výrobou pitné vody v menších sídlech?
U malých zdrojů pitné vody se na první pohled situace zdá být obdobná jako u menších ČOV. Je však nutné zvážit odpovědnost provozovatele zdroje pro více než 50 obyvatel, na nějž se už vztahuje zákon o veřejných vodovodech a kanalizacích i zákon o ochraně veřejného zdraví. Jakékoliv pochybení při návrhu a eventuálním provozu může mít pro vlastníka a provozovatele fatální důsledky. Ať už z pohledu možných zákonných sankcí, tak přímé odpovědnosti za dodání pitné vody v nevyhovující kvalitě a vzniklou škodu na zdraví.
V případě samotných technologií k úpravě je patrný trend využívání moderních uzavřených a plně automatizovaných filtračních systémů, doplňovaných hygienickým zabezpečením bez přímého využití chloru či chlornanu s vývojem dezinfekčního činidla přímo na místě. Zákazníci nás často žádají o odbornou pomoc při návrhu řešení nevyhovující kvality vody z individuálního zdroje. Jestliže analýzu vzorku vody z individuálního zdroje provádí síť našich akreditovaných laboratoří, přes kontakt kvalitavody@veoliavoda.cz zajišťujeme ve spolupráci se společností Culligan zpracování odborných návrhů a nabídek řešení.
Nevyžadují však nové technologie, o nichž hovoříte, vyšší pořizovací investice, případně i vyšší náklady na provoz - zcela neadekvátní pro malá sídla?
Vrátíme-li se např. k hygienickému zabezpečení, opakovaně jsme si ověřili, že investičně i provozně je záměna klasického dochlorování za skutečně nákladnější systém, řekněme REDO. Jenže proti tomu stojí výhoda tohoto systému v podobě nízkých požadavků na obslužnost a také v podobě odstranění problémů s dopravou a skladováním nebezpečných látek, příp. stabilita vyvíjených produktů oproti skladování hygienizačních roztoků.
Efekt velikosti je evidentní, ale spíše ve srovnání velkých a středních zdrojů. Zásadní roli hraje i to, je-li distribuční systém gravitační či čerpaný, u něhož nákladovost výrazně stoupá (např. lokalita Kladensko- -Mělnicko). Studánka bez dezinfekce a s gravitačním rozvodným řadem však jako zdroj proti žádnému většímu systému nemůže mít konkurenci...
Také jste zastáncem názoru, že většina programů pro podporu vodárenství v menších sídlech by v příštím programovacím období EU měla být podpořena z OPŽP - a ne z programů MZe?
Nejsem. Pravidla, která MŽP uplatňuje vůči příjemcům dotací z OPŽP, jsou totiž diskriminační, neboť v návrhu OPŽP 2014+ se počítá se zachováním pravidel zmetku, který se nazývá »Podmínky přijatelnosti« a bude dále diskriminovat určitou skupinu vlastníků a provozovatelů na českém trhu a dále prohlubovat trend frakcionace poskytování služeb vodohospodářského oboru. Proto logicky podporuji programy, které omezení definovaná MŽP neobsahují.
Nezůstávají malé obce mimo »rozlišovací schopnost« velkých provozovatelů vodohospodářské infrastruktury, jako je i VEOLIA VODA?
Právě technická asistence při volbě optimálních technologií je to, co společnosti skupiny VEOLIA VODA mohou nabídnout provozovaným obcíma to i těm nejmenším. Společnosti skupiny pro municipality, ale i zákazníky zajišťují již nyní řadu doplňkových činností. Výborně přijatou novinkou je elektronizace fakturace, kterou plošně nabízíme všem zákazníkům a jež pomáhá snižovat i náš dopad do životního prostředí. Osvědčilo se i poskytování informací o odstávkách a poruchách na portále skupiny s využitím googlemaps pro zlepšení přehledu klientů. Obce a města jako zřizovatelé nyní začínají využívat programy VEOLIA SMART a VEOLIA MONITOR, kdy po napojení fakturačního vodoměru na privátní síť (příp. i elektroměru a plynoměru) poskytujeme zákazníkovi balíček služeb podle je-ho požadavku (časová fakturace, okamžitý přístup k datům spotřeby a havarijní hlášky SMS při překročení definovaných hranic průtoků či odstávek, odstranění fyzických odečtů...). Školám, školkám, sportovním zařízením či velkým firmám to eliminuje rizika spojená s poruchami v areálu a následnými škodami. Rozvíjí se i naše spolupráce s provozovateli koupališť a bazénů, kde vystupujeme jako kvalitní dodavatel servisu, údržby a potřebných analýz.
Ondřej Beneš: Pro menší sídla začíná být aktuální podpora tzv. decentralizovaných řešení odpadních vod.
FOTO: ARCHIV
