Zatímco výstavba nové jaderné elektrárny nebo rozšiřování stávající, jako je to v případě českého Temelína, je oblíbeným tématem mediálního zájmu, o takzvané dekonstrukci těchto složitých zařízení nemá veřejnost skoro žádné informace.
Ve světě je přitom v současnosti v procesu likvidace asi sto energetických jaderných reaktorů a přibližně 200 výzkumných. Většina z nich se likviduje, protože uplynula doba jejich životnosti, která se v současnosti pohybuje v rozmezí 30-60 let. Některé reaktory byly definitivně odstaveny v důsledku politického rozhodnutí (8 reaktorů v Německu, k nimž do roku 2022 přibude dalších 9), celkem šest reaktorů se likviduje v důsledku havárie (jeden v ukrajinském Černobylu, jeden v Jaslovských Bohunicích a čtyři v japonské Fukušimě). Navíc existují tisíce starých výzkumných laboratoří a horkých komor, ve kterých se pracovalo s radioaktivními materiály pro průmyslové, výzkumné či vzdělávací účely. V Evropě probíhá v současnosti 50 likvidačních projektů, ke kterým se za pár let přidá dekonstrukce dalších energetických reaktorů první generace z 60. let 20. století.
NÁROČNÝ PROCES
Dekonstrukce jaderných zařízení je zdlouhavý proces, který trvá kolem patnácti let a probíhá v několika fázích. Začíná se likvidací vyhořelého, nebo přesněji řečeno použitého jaderného paliva, které se ještě pár let po ukončení provozu nechává přímo v elektrárně - v bazénech umístěných hned vedle reaktorových nádob, nebo ve speciálních kontejnerech uložených v meziskladech na území elektrárny. Po několika letech se pak použité palivo převáží na přepracování. Následuje likvidace tzv. jaderného ostrova, kde se nachází reaktor a primární okruh. Většina zařízení primárního okruhu je zasažena radiací, takže jejich demontáž a likvidace vyžadují zvláštní režim. V rámci sekundárního okruhu probíhá dekonstrukce větších součástí (turbíny apod.) a až pak se likvidují budovy, sklady, garáže atd.
Likvidace jaderné elektrárny je nejen technologicky a bezpečnostně náročný, ale i velice drahý proces. Německé energetické koncerny například počítají na likvidaci svých jaderných elektráren s celkovými náklady v hodnotě 33 miliard euro. Vzhledem k finanční náročnosti likvidace jaderných zařízení se v Česku a většině ostatních zemí, které provozují jaderné elektrárny, vytváří takzvaný jaderný účet, na který provozovatelé elektráren přispívají stanovenou částkou z každé vyrobené kilowatthodiny po celou dobu provozu. Takto shromážděné prostředky jsou určeny výhradně na likvidaci elektrárny po skončení její životnosti.
OTÁZKA TRVALÉHO ÚLOŽIŠTĚ
Německo nyní v důsledku rozhodnutí o urychlené likvidaci jaderné energetiky stojí před dalším s tím spojeným závažným problémem. Není totiž dosud vyřešena otázka, kam bude odpad z likvidovaných jaderných elektráren trvale uložen, protože dosud nebylo rozhodnuto o výstavbě trvalého hlubinného úložiště pro vysokoradioaktivní odpad. Tento problém není vyřešen ve většině zemí světa, ale pro Německo je o to aktuálnější, že doba výstavby takového úložiště se odhaduje na desítky let. Pokud tedy Německo nenajde a nepostaví trvalé úložiště co nejdříve, může to mít vliv na oddálení likvidace jaderné energetiky a určitě to zvýší náklady na její realizaci.
Zdroj: Česká nukleární společnost
JADERNÉ ODPADY
Dělení podle vzniku
Odpady vznikající v jaderné energetice - kapaliny, pomůcky a materiály, které přišly při provozu jaderné elektrárny do kontaktu s radionuklidy a v budoucnu také o vyhořelé jaderné palivo (původcem jsou jaderné elektrárny).
Institucionální odpady - vznikají ve zdravotnictví, průmyslu, zemědělství či výzkumu: staré měřicí přístroje a radioaktivní zářiče, znečistěné pracovní oděvy, látky, papír, injekční stříkačky atd. Na území ČR je několik set původců institucionálních radioaktivních odpadů.
Uložení radioaktivních odpadů
U nízko- a středněaktivních odpadů je nutná izolace od biosféry po dobu tří set až pěti set let. Po úpravě (např. vitrifikace) se ukládají v povrchových nebo přípovrchových úložištích, jakými jsou úložiště Dukovany (na území JE), Richard a Bratrství (staré doly s vhodnou geologickou stavbou).
Vyhořelé jaderné palivo nebo jiné vysokoaktivní odpady je třeba izolovat od životního prostředí řádově desetitisíce let. V současnosti se skladují v tzv. meziskladech (v jaderné elektrárně Dukovany).
V blízké budoucnosti by se mělo vybudovat hlubinné úložiště pro jejich zneškodnění. Je však možné, že se objeví nová technologie pro jejich využití.
Pohled do meziskladu použitého paliva v jaderné elektrárně Dukovany. V pozadí modré skladovací a transportní kontejnery CASTOR, které obsahují a chrání použité palivové soubory (tzv. vyhořelé palivo).
