Singapurský přístav disponuje zařízením, které umožňuje ekologickou likvidaci lodních vraků. Provozovatelé lodní dopravy však nemají o využití této technologie zájem.
Mnohem levněji jim totiž vyjde odprodat vrak k rozebrání třetí straně - obvykle se tím rozumí Bangladéš, Indie nebo Pákistán. Ani jedna z těchto zemí nedisponuje potřebnými kapacitami pro dekonstrukci lodních trupů, a tak se rozkládají samovolně, ukotvené na plážích a při pobřeží. Organizace Shipbreaking Platform, která sdružuje devatenáct nejrůznějších spolků a sdružení, jejichž zájmy souvisejí s životním prostředím, účelnou recyklací, lidskými právy a bezpečností práce, se proto rozhodla na tento problém upozornit.
Na rozdíl od zemí Evropské unie, které se v roce 2013 závazně přihlásily k politice ekologické recyklace lodních vraků, v jihovýchodní Asii zatím nic takového neplatí. Odprodat loď, lodní šrot nebo vrak třetí straně je možná ekonomicky výhodné, ušetřené náklady se totiž projeví mnohem většími škodami na životním prostředí, při úniku nebezpečných chemických látek z rozkládajících se lodí na pobřeží.
Patrizia Heidegger, výkonná ředitelka Shipbreaking Platform, upozorňuje, že nestojíme před technicky neřešitelnou situací, ale spíše před bariérou neochoty klíčových partnerů. "Metody pro čisté a ekologické dekonstrukce lodí jsou k dispozici, ale jen vloni, kdy bylo pro špatný technický stav odepsáno 39 lodí, z nich sedmnáct zamířilo do Indie, devět do Bangladéše a pět do Pákistánu."
Co se tam s nimi děje dál? Lodě jsou demontovány jen do té části, jak to umožní jednoduché autogenové hořáky a řezačky. Rozebráno je tedy spíše obložení, zábradlí a schodiště, ale samotný trup lodi zůstane prakticky netknutý. Antikorozivní nátěry, laky, maziva a zbytky pohonných hmot unikají s každou další vlnou do oceánu. Ironií je, že většina místních dělníků, která na těchto plážových vrakovištích za minimální mzdy pracuje, si musela toto zaměstnání najít proto, že už je neuživilo rybaření. Přitom právě únik nebezpečných chemikálií z lodních vraků se podepisuje největší měrou na devastaci rybích populací při pobřeží. Kontaminace škodlivými látkami se navíc přesouvá z vrakovišť do okolních mangrovových porostů, které zvolna odumírají a snižují odolnost pobřeží proti přívalovým vlnám nebo tsunami. Podle Shipbreaking Platform je i v Asii zapotřebí přestoupit na mezinárodní standardy "end-of-life" technologií. Rok 2013 byl významný i tím, že na zmíněné standardy přistoupila většina velkých přepravců z USA, Kanady i Evropy.
Mgr. Radomír Dohnal
Zdroj: Waste Management World, 2014
Rozebíráním vraků se zabývají rybáři, kteří se kvůli znečištění moře neuživí rybařením.
