01.01.1970 | 12:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Vážení čtenáři,

do tohoto čísla časopisu jsme připravili speciál o potravinových odpadech. Točí se kolem stále diskutovanějšího problému - plýtvání potravinami. Není to jen tak nějaká lapálie. Zbytky potravin tvoří dost značnou část biologicky rozložitelného podílu v komunálním odpadu (v jednom z článků se uvádí,...

do tohoto čísla časopisu jsme připravili speciál o potravinových odpadech. Točí se kolem stále diskutovanějšího problému - plýtvání potravinami. Není to jen tak nějaká lapálie. Zbytky potravin tvoří dost značnou část biologicky rozložitelného podílu v komunálním odpadu (v jednom z článků se uvádí, že je to až 12 %) - a to není zanedbatelné, zejména až se zakáže ukládání rozložitelného komunálního odpadu.

V průběhu přípravy speciálu jsem vyslechla mnoho námětů jak předcházet vzniku potravinového odpadu. Bohužel mi většina z nich připadala nerealizovatelná. Plýtvání potravinami je způsobeno tím, že jich máme příliš mnoho a jsou snadno dostupné. Jsem si poměrně dost jistá, že v Dárfúru potravinami nikdo neplýtvá. Náš soused přestal na zahradě pěstovat mrkev, cibuli a okurky. Říká, že je koupí v supermarketu za pár korun a tím pádem se mu nevyplatí se ... (ostýchám se napsat) celý rok se záhony. Rozhodně nevolám po tom, aby byl hladomor. Je na mě jde skepse.

Na velmi zajímavém semináři FUWA (Future of Waste) v Jihlavě rakouští partneři uváděli, že lidé kupují příliš mnoho a dalo by se to omezit tím, že obchodníci přestanou dělat propagační akce typu 1 + 1 zdarma. Protože pak lidé zbytečně koupené nespotřebované potraviny často vyhodí. A to jako opravdu? Opravdu jde bez nějakých donucovacích (legislativních, finančních) nástrojů donutit hypermarkety, aby se snažily snižovat množství výrobků, co si lidi koupí? Koukám, že podobně jako v editorialu k minulému číslu časopisu jsem skeptická k účinnosti výchovy a vůbec práci s veřejností v oblasti nakládání s odpady. Nakonec mi to vždycky skončí u toho, že se máme dobře, a s tím souvisí produkce odpadů i plýtvání s jídlem. A podle mého názoru se je nepodaří omezit jen přesvědčováním. Třídění odpadů se povedlo zavést do obecného povědomí a třídí přes tři čtvrtiny obyvatel. Ale je to díky tomu, že je v provozu fungující a hustá síť sběrných míst, takže třídění vyžaduje od lidí minimální námahu. Pak se to může povést. Něco podobného potřebujeme i u potravinových odpadů. Ale co by to mělo být?

Přeji vám krásné léto. Na stránkách časopisu se setkáme po letní přestávce v září.

Jarmila Šťastná

šéfredaktorka

Napsat komentář

Napsat komentář

Komentáře k článku

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2025 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down