Menu
e-shop
Studie hodnotí vývoj obsolescence v posledních pěti letech na základě průzkumu mezi koncovými uživateli, výrobci zařízení OEM (Original Equipment Manufacturer) a výrobci komponent CM (Component Manufacturer). Ve společné skupině výrobců zařízení a výrobců komponent uvedlo 49 % respondentů, že v posledních pěti letech zaznamenali nárůst případů obsolescence. Při hodnocení příčin tohoto nárůstu označilo 80 % respondentů z této skupiny vývoj nových, pokročilejších technologií za jeden z hlavních faktorů.
Mezi koncovými uživateli zaznamenalo nárůst obsolescence 52 % respondentů. Při hodnocení jejích příčin uvedlo 59 % koncových uživatelů jako významný faktor vývoj nových technologií, 37 % digitální nekompatibilitu a 36 % poruchy či selhání komponent.
K nejčastěji postiženým oblastem patří software a digitální komponenty. Výrobce může ukončit podporu, změnit komunikační protokol nebo přestat dodávat potřebný hardware. Náhrada elektronického prvku přitom nemusí znamenat jednoduchou výměnu jednoho kusu za druhý. Může vyžadovat změny firmwaru, řídicího systému nebo dalších souvisejících komponent.
U koncových uživatelů i výrobců zařízení patří k nejčastějším problémům nalezení vhodné alternativní součástky; v obou skupinách tuto obtíž uvedlo 47 % respondentů. U výrobců komponent ji uvedlo 36 % respondentů. Jejich nejčastějším problémem byly požadavky zákazníků na delší oznamovací lhůtu.
Náhradní díl musí splnit technické parametry, zapadnout do konstrukce a řídicí architektury a často také projít zkouškami, schválením nebo změnou dokumentace. Jediná změna tak může vyvolat úpravu více částí zařízení. V praxi proto nejde jen o dostupnost jednoho náhradního dílu. Změna jedné součásti může ovlivnit kompatibilitu řídicího systému, bezpečnostní funkce, dokumentaci i způsob servisu zařízení.
Situaci komplikuje také krátký předstih oznámení. Podle studie dostává 78 % koncových uživatelů a 81 % výrobců zařízení upozornění na obsolescenci s předstihem tří let nebo kratším. Taková lhůta nemusí stačit na výběr alternativy, objednání zásoby, úpravu konstrukce ani naplánování odstávky linky.
Zásoba náhradních dílů může provoz dočasně ochránit, sama o sobě ale nepředstavuje dlouhodobé řešení. Podnik proto potřebuje mít přehled o instalovaných zařízeních, kritických komponentách, jejich dostupnosti a možných náhradách. Nadbytečně nakoupené díly mohou zůstat nevyužité, zatímco jejich nedostatek může uspíšit modernizaci nebo výměnu zařízení.
Výsledky průzkumu odhalují slabé místo v řízení. Vyhrazenou osobu nebo oddělení pro obsolescenci nemá 58 % koncových uživatelů a 67 % respondentů z řad výrobců zařízení a výrobců komponent. Dalších 26 % koncových uživatelů a 36 % výrobců rozděluje odpovědnost mezi více útvarů.
Nákup sleduje dostupnost a ceny, konstrukce technickou vhodnost, výroba dopad na provoz a údržba skutečnou spotřebu. Pokud nikdo tyto informace nespojí do jednoho procesu, firma často reaguje až po oznámení obsolescence nebo poslední možnosti danou součástku objednat.
Formální a konzistentní postup pro identifikaci a řešení obsolescence používá jen 11 % koncových uživatelů a 17 % respondentů z řad výrobců. Účinný proces přitom vyžaduje zejména evidenci instalované základny a kritických komponent. V praxi je proto vhodné sledovat výrobce, termín poslední možnosti objednávky, předpokládaný konec podpory, kompatibilní náhrady, stav zásob a možnosti opravy. Taková data pomohou rozlišit komponenty, které stačí nakoupit do zásoby, od těch, které vyžadují konstrukční úpravu nebo výměnu celého modulu.
U elektroniky je toto riziko zvlášť výrazné, protože dodávky procesorů, pamětí nebo komunikačních modulů mohou skončit v době, kdy mechanická část zařízení stále dobře funguje. Provozovatel pak rozhoduje, zda elektroniku opraví, nahradí kompatibilním modulem, využije repasovaný díl, nebo modernizuje celé zařízení. Každá varianta ovlivňuje náklady, dobu odstávky i další provozní rozhodování.
Koncoví uživatelé obsolescenci řeší několika způsoby. Alternativní komponentu využívá 67 % z nich, 58 % pořizuje nové zařízení a stejný podíl využívá preventivní údržbu k prodloužení provozní životnosti. Zájem o předem připravené řešení budoucí obsolescence má 77 % koncových uživatelů. Dvě třetiny výrobců zařízení však podobný balíček nikdy nenabízejí. Může přitom zahrnovat například předem vytipované alternativní komponenty, servisní dohodu nebo modernizační sadu.
Mezi hlavní doporučení PMMI patří jasnější odpovědnost, formálnější procesy a včasnější komunikace. Výrobce by měl zákazníka informovat o změně s dostatečným předstihem a uvést nejen termín poslední možnosti objednávky, ale také dostupné náhrady, předpokládanou délku podpory a případné požadavky na úpravu zařízení. Provozovatel by měl obsolescenci zahrnout do plánování celkových nákladů vlastnictví i do investičních plánů.
Report PMMI nevykresluje obsolescenci jako izolovaný technický problém. Výsledky 190 dotazníků a 14 hloubkových rozhovorů ukazují, že zásadní je schopnost firem sdílet informace a jednat s předstihem. Výrobci i uživatelé potřebují znát životní cyklus komponenty dříve, než dodavatel ukončí její výrobu nebo podporu.
Bez takového propojení budou podniky dál řešit obsolescenci jednotlivými nákupy a havarijními zásahy. Systematická evidence, delší oznamovací lhůty a připravená náhradní řešení mohou naopak prodloužit životnost zařízení a snížit riziko, že firma vyřadí celý funkční celek kvůli jediné nedostupné součástce.*
-kce-
