Menu
e-shop
Ještě v roce 2025 dosahoval podle TBRC globální trh environmentálních senzorů hodnoty přibližně 2,08 miliardy USD. Pro rok 2026 společnost očekává 2,31 miliardy USD, tedy meziroční růst o 10,9 %. Do roku 2030 by měl trh přidat dalších 1,21 miliardy USD a dosáhnout zmíněných 3,52 miliardy USD. Ve srovnání s rokem 2025 by tak byl přibližně o 69 % větší. TBRC mezi hlavní faktory další expanze řadí rozšiřování internetu věcí (IoT), chytré infrastruktury a klimatického monitoringu, vládní iniciativy v oblasti udržitelnosti a technologický vývoj samotných senzorů.
Pod pojmem environmentální senzory se přitom neskrývají pouze zařízení pro sledování znečištění ovzduší a vody. Definice trhu TBRC zahrnuje také senzory teploty, vlhkosti, půdní vlhkosti, ultrafialového záření, kouře, chemických látek a různé integrované systémy. V oblasti kvality ovzduší sem patří například senzory pevných částic, těkavých organických látek (VOC) nebo oxidu uhličitého. Samostatnou skupinu tvoří senzory plynů, například oxidu uhelnatého, metanu či vodíku. U vody zahrnuje TBRC mimo jiné senzory pH, zákalu a elektrické vodivosti.
Rozsah jednotlivých tržních studií se proto může lišit. Future Market Insights (FMI) například odhaduje hodnotu trhu environmentálních senzorů v roce 2026 na 2,37 miliardy USD a předpokládá růst na 4,87 miliardy USD do roku 2036, což představuje průměrné roční tempo 7,5 %. Rozdílná čísla nejsou nutně v rozporu – jednotlivé analytické společnosti používají odlišné vymezení trhu, segmentaci a metodiku jeho oceňování.
Významným motorem trhu se stává průmyslové využití. Podle prognózy FMI má průmysl v roce 2026 představovat 29 % jimi vymezeného trhu a být jeho největším segmentem podle konečného použití. Pevně instalované senzory mají tvořit 64 % trhu. Uplatňují se zejména tam, kde je zapotřebí dlouhodobé a opakované měření, například v systémech řízení budov nebo v průmyslovém procesním řízení.
Technologickým trendem je současně posun od jednotlivých měřicích přístrojů k propojeným senzorovým sítím. Naměřené údaje lze přenášet do centrálních platforem, systémů průmyslové automatizace nebo cloudových aplikací a spojovat je s dalšími provozními daty. TBRC mezi významné trendy pro následující roky řadí monitoring v reálném čase, bezdrátové senzorové sítě, víceparametrové senzory a prediktivní analýzu environmentálních dat. FMI obdobně upozorňuje na přechod od samostatných senzorů k síťovým IoT zařízením napojeným na centrální analytické systémy.
Největším regionálním trhem byla podle TBRC v roce 2025 Severní Amerika, zatímco nejrychlejší růst firma očekává v Asii a Pacifiku. FMI například pro Čínu předpokládá v letech 2026 až 2036 průměrný roční růst trhu o 10,1 % a pro Indii o 9,4 %. Mezi faktory podporující tamní poptávku řadí rozvoj průmyslového monitoringu a projekty chytrých měst.
Jednou z hlavních předností propojených senzorů je možnost získávat data výrazně častěji než při periodickém odběru vzorků. Provozovatel tak může rychleji zaznamenat změnu podmínek a zahájit hledání její příčiny. U vody lze průběžně sledovat například pH, teplotu, elektrickou vodivost, obsah rozpuštěného kyslíku nebo zákal. Americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) uvádí tyto parametry mezi běžnými oblastmi využití vodních senzorů.
V průmyslovém provozu mohou podobná data upozornit například na náhlou změnu vlastností odpadní vody, únik látky nebo změnu podmínek technologického procesu. Výhodou není pouze větší množství dat, ale především schopnost zaznamenat krátkodobou událost, která by mezi dvěma plánovanými odběry nemusela být zachycena.
To však neznamená, že běžný propojený senzor automaticky nahrazuje metody požadované právními předpisy nebo konkrétním povolením. Dobře je to patrné u monitoringu ovzduší. EPA rozlišuje mezi senzory používanými pro doplňkové a informační měření a přístroji splňujícími požadavky regulačního monitoringu. Pro některá měření emisí jsou naopak přímo vyžadovány certifikované kontinuální emisní monitorovací systémy (CEMS), jejichž vlastnosti a ověřování stanovují příslušné předpisy.
Při zavádění senzorových sítí je proto nutné rozlišovat mezi daty využívanými pro provozní řízení a údaji, kterými má podnik prokazovat plnění zákonných požadavků.
Rostoucí množství měření zároveň přináší nové provozní požadavky. Samotná instalace většího počtu senzorů nezaručuje kvalitnější rozhodování. Výsledky ovlivňuje přesnost a selektivita měření, správná kalibrace, pravidelná údržba i podmínky, ve kterých zařízení pracuje.
Například EPA upozorňuje u senzorů kvality ovzduší na možné ovlivnění údajů teplotou a vlhkostí, postupnou ztrátu citlivosti některých plynových senzorů či nutnost kalibrace v reálných podmínkách. Významnou součástí systému je také spolehlivý přenos a následné zpracování dat.
S rozšiřováním IoT navíc přibývají otázky integrace s existujícími řídicími systémy a zabezpečení datové komunikace. Hodnota environmentálního monitoringu se proto stále více přesouvá od samotného senzoru k celému řetězci – od správného měření přes přenos dat až po jejich vyhodnocení a reakci provozovatele.
Výzkum zároveň rozšiřuje okruh látek, které by mohlo být možné v budoucnu sledovat přímo v terénu. Jednou z oblastí je detekce mikroplastů ve vodě. Například studie publikovaná v roce 2026 v časopise Trends in Environmental Analytical Chemistry se zabývá elektrochemickými metodami založenými na elektrodách z oxidů kovů, například oxidu zinečnatého (ZnO), oxidu titaničitého (TiO2) nebo oxidu železitého (Fe3O4). Tyto materiály jsou zkoumány jako možné platformy pro rychlejší a citlivou detekci mikroplastů.
Vývoj trhu environmentálních senzorů tak není založen pouze na rostoucím počtu měřicích zařízení. Podstatnou změnou je jejich stále těsnější propojení s průmyslovou automatizací, IoT a datovou analytikou. Z periodického zjišťování stavu se v řadě aplikací stává nepřetržitý tok provozních informací. Právě tato změna spolu s regulatorními požadavky, rozvojem chytré infrastruktury a technologickým pokrokem stojí podle analytických společností za očekávaným růstem trhu v následujících letech.
-red-
