Bloomberg: Recyklace lopatek větrných turbín se může stát vážným problémem

Likvidace lopatek větrných turbín by mohla představovat rostoucí ekonomický a ekologický problém. Odhady naznačují, že do roku 2050 by mohlo být po celém světě až 43 milionů tun tohoto odpadu. Zatímco až 90 procent hmoty turbíny lze recyklovat, lopatky obsahující vrstvy sklolaminátu nebo uhlíkových vláken a jádro z lehkého a měkkého dřeva z balzovníku jihoamerického či plastové pěny jsou složité a drahé na zpracování. Oddělení materiálů a transport vyžadují speciální techniku a vysoké náklady, upozornila agentura Bloomberg.

Špatná publicita

Nízkouhlíková větrná energie je považována za zásadní nástroj pro udržení globálních teplot pod kontrolou a odpad z větrných projektů tvoří jen nepatrný zlomek toho, co každoročně končí na skládkách. Dopady obnovitelné energie na životní prostředí jsou také daleko zastíněny dopady výroby z fosilních paliv. Tento odpad však představuje špatnou publicitu pro odvětví, které je závislé na tom, aby působilo čistě a ekologicky.

Ukázkou toho, jak vážné problémy může likvidace představovat, je malé texaské město Sweetwater, kde se už téměř deset let tisíce starých lopatek skladují na polích poblíž dálnice. Zanechala je tam recyklační společnost Global Fiberglass Solutions a čtyři lidé už byli v souvislosti s tím obviněni z nelegálního skladování a krádeže majetku. Lopatky přitahují hady, stojí v nich voda, ohrožují děti a zároveň poškozují reputaci města.

Zastupitelé města firmu opakovaně žádali, aby lopatky odstranila, zatím ale bez úspěchu. Město získalo rovněž externí nabídky na jejich odstranění, avšak tato snaha narazila na vysoké náklady - odhady se pohybují mezi 13 miliony a 54 miliony USD (272 milionů až 1,13 miliardy Kč), což přesahuje rozpočet města. Případ ilustruje, že i nízkouhlíkové zdroje energie mají lokálně významné environmentální a ekonomické dopady.

Na skládkách končí většina starých lopatek. Alternativou v USA je jejich drcení a využití v cementárnách, což je dražší než skládkování a zároveň tím vznikají emise. Navíc pouze několik cementáren dokáže lopatky zpracovat, přičemž drcení rychle opotřebovává jejich zařízení.

Některé firmy přeměňují lopatky na autobusové zastávky nebo lávky pro pěší. Je to ale jen okrajové řešení. Část starších komponent se obnovuje a prodává do zahraničí, například do Itálie či Polska, kde mohou výšková omezení ztěžovat instalaci novějších a větších turbín. Další pak hledají inovativní řešení - lopatky se navrhují s materiály snadněji recyklovatelnými, využívají se chemické nebo tepelné metody rozkladu, nebo se začleňují do nekonstrukčního betonu. Takové procesy však mohou být energeticky náročné a nákladné, či jejich využití jen lokální.

Dobrovolné kroky

Regulační a průmyslová opatření se snaží tyto problémy řešit. Například evropský svaz WindEurope zavedl od ledna dobrovolný zákaz ukládání lopatek na skládky. V Texasu nová legislativa vyžaduje, aby náklady na likvidaci a recyklaci byly zahrnuty do finančních záruk u větrných projektů.

Většina moderních větrných turbín je navržena pro průměrnou životnost 20 až 25 let. Při odpovídající údržbě mohou některé fungovat až 30 let.

Celosvětová instalovaná kapacita větrných elektráren v roce 2024 činila přibližně 1136 gigawattů (GW), uvádí zpráva španělské asociace pro větrnou energii AEE. Většina této kapacity pochází z pozemních větrných parků, s menším podílem větrných elektráren na moři. Nejvíce instalované kapacity měla Čína. Novější údaje za celý svět zatím společnost nezveřejnila.

Loni podle údajů WindEurope činila celková instalovaná kapacita větrných elektráren v Evropě 304 GW, z toho v EU 246 GW. Očekává se, že v letech 2026 až 2030 Evropa přidá dalších 151 GW. To by do roku 2030 zvýšilo celkovou kapacitu Evropy na 439 gigawattů.

-čtk-