Menu
e-shop
Organizace Changing Markets Founda-tion, která se zabývá ekologií a ekonomikou, nechala vypracovat studii, která testovala 51 kusů oblečení od Adidasu, H&M, Nike, Sheinu a Zary. Recyklovaný polyester podle výsledků výzkumu uvolňuje průměrně 12 000 vláken na gram látky, což představuje 55 % navíc oproti 8028 vláknům u panenského polyesteru.
Vlákna recyklovaného polyesteru měří v průměru 0,42 mm, zatímco panenského 0,52 mm, což zvyšuje toxicitu a šíření v ekosystémech. Testy na všech 51 kusech potvrdily, že recyklovaný polyester ztrácí 0,36 mg/g hmoty oproti 0,24 mg/g u panenského. Recyklovaný polyamid tak produkuje 3,28krát vyšší množství mikroplastů na gram látky oproti panenskému.
Například bavlna uvolňuje těžší vlákna o délce 0,40–0,94 mm a hmotnosti 1,85 mg/g, což snižuje rizika inhalace oproti syntetickým mikroplastům. Značka Nike vykázala nejhorší výsledky: recyklovaný polyester uvolnil 30 772 vláken na gram, což je o 16 % více než u Adidasu a sedmkrát více než u Zary. Tyto výsledky tak ukazují na systémový problém.
Velké značky přitom masivně zvyšují podíl recyklovaného polyesteru. Adidas deklaruje, že 99 % polyesteru v jeho výrobcích pochází z recyklátů, H&M 94 % a Patagonia 93,6 %.
Nike se chlubí odklonem miliardy plastových lahví z popelnic ročně, Adidas zase bojem proti oceánskému plastu a Shein zveřejňuje podrobná videa, kde se mění lahve v nové oblečení. Právě proto podle studie 98 % recyklovaného polyesteru pochází z lahví, a ne textilního odpadu, což neřeší problém s globální krizí, spojenou s těmito odpady.
Navíc PET lahve by se daly normálně recyklovat zpět do nových lahví v uzavřené smyčce, kde zachovávají vysokou kvalitu. Značky je však místo toho přeměňují na polyesterová vlákna pro oblečení, která poměrně brzy ztrácí pevnost. Oblečení se nerozkládá, nelze ho recyklovat zpět na textil a končí na skládkách nebo v přírodě a uvolňuje do půdy a vod mikroplasty.
Průmysl zvýšil celkovou produkci polyesteru, ale podíl recyklovaného klesl z 12,5 % na 12 %, protože panenský polyester (z ropy) roste rychleji díky levnější ceně. To ukazuje, že recyklace nepokrývá poptávku a slouží spíš marketingu než skutečné udržitelnosti.
Shein vyrábí 89 % produktů ze syntetiky, z toho 82 % tvoří polyester, což znamená masivní závislost na plastech. Patagonia dosahuje 80 % syntetiky v celkové produkci, přičemž 56 % připadá na polyester navzdory jejich ekologickým slibům.
Podle studie produkuje modní průmysl 92 milionů tun textilu ročně, z čehož syntetika tvoří 63 %, převážně polyester z fosilních paliv. Recyklovaný polyester snižuje emise CO2 o 50–70 % oproti panenskému díky nižší spotřebě energie (26,4 MJ/kg vs. 72,1 MJ/kg), ale zachovává závislost na ropě a generuje 500 000 tun mikroplastů ročně z praní. Tato syntetika se nerozkládá a zůstává v potravním řetězci, živočichů i lidí. Značky tak nahrazují jeden problém druhým, což regulátoři označují za greenwashing.
Shein produkuje 4,7 tuny CO2 na každý milion dolarů výnosů díky rychlé výrobě levné syntetiky. Nike dosahuje 8,8 tuny, což odráží větší produkci sportovního oblečení. Bavlna vykazuje 27 tun na stejný objem, protože její pěstování spotřebuje více energie na vodu a hnojiva, ale syntetika přitom uvolňuje mikroplasty navíc, které zvyšují dlouhodobé znečištění oceánů a potravních řetězců.
Recyklace PET lahví na polyester spotřebuje podle studie 22 m³ vody na kilogram oproti 27 m³ u panenského polyesteru, což znamená mírnou úsporu. Procesy však generují kyselé deště kvůli emisím oxidu uhličitého při tavení a chemickém zpracování, což neutralizuje výhody a poškozuje půdu i vzduch.
Turecko produkuje 1,5 milionu tun recyklovaného polyesteru ročně, což tvoří většinu globální nabídky, ale kritici poukazují právě na nekvalitní vstupní materiály, které zvyšují obsah nečistot a lámavost vláken. To vysvětluje vyšší uvolňování mikroplastů (55–72 % navíc) a podporuje downcycling místo cirkularity.
Evropská unie proto připravuje digitální pasy výrobků pro textilní produkty prodávané v EU, bez ohledu na původ výroby. Značky musí přiřadit QR kód nebo podobný identifikátor, který odhalí digitální záznam o složení materiálů, výrobních procesech, emisích CO2, spotřebě vody a dopadu na životní prostředí včetně instrukcí, co s oblečením poté, co doslouží. Tento systém zvyšuje transparentnost a umožňuje spotřebitelům kontrolovat udržitelnost, což omezí nepodložené nároky na recyklaci.
Kalifornie zakazuje označení „recyklovaný“ pro materiály s méně než 50 % recyklovaného obsahu, což nutí značky jako Nike nebo H&M doložit reálný podíl. Nová unijní směrnice o environmentálních tvrzeních pak trestá zavádějící environmentální tvrzení pokutami až 4 % globálních tržeb, což zasáhne giganty jako Shein nebo Adidas, kteří často nespecifikují zdroje recyklace. Tyto kroky vynucují ověřitelná data a končí éru volných deklarací o „zeleném“ polyesteru.
Značky tak podle studie musí přestat oslavovat recyklovaný polyester jako konečné řešení a investovat do mechanické recyklace textilu, která uvolňuje méně mikroplastů. Jako dobrý příklad ukazuje na Decathlon, který kombinuje bavlnu s polyesterem v poměru, který snižuje celkové emise CO2 o 25 % oproti čisté syntetice díky nižší energetické náročnosti. Tato směs však vyžaduje inovace ve vláknině, například pevnější vazby nebo biopolymery, aby minimalizovala uvolňování mikroplastů a zlepšila recyklovatelnost. Příklad však ukazuje praktickou a funkční cestu k nižším dopadům bez úplného vyloučení polyesteru.
-kce-
