Menu
e-shop
Klíč spočívá v interakci světla s vodou. Mikroplasty, které satelity přímo nevidí, ovlivňují způsob, jakým se světlo odráží od hladiny oceánu. Protože sedimenty, jako písek, hlína nebo organický materiál – často spojené s mikroplasty – mají charakteristický způsob, jakým odrážejí, pohltí nebo rozptylují světlo různých vlnových délek, tým výzkumníků vyvíjí metodu, která tyto pozorovatelné údaje využije ke sledování přítomnosti a koncentrace plastů.
Kalibrací dat ze satelitního dálkového průzkumu s měřeními z terénu, například z Galveston Bay v USA, kde průmyslová aktivita zvyšuje hladiny plastů, tým doufá ve vytvoření spolehlivého modelu. Tento model by využíval spektrální data již sbíraná satelity pro pozorování Země k odhadu míry znečištění – promění tak stávající infrastrukturu v novou monitorovací platformu.
Pokud se přístup osvědčí, umožní kontinuální sledování plastového znečištění vod v širokém měřítku, bez závislosti na roztříštěných lokálních studiích. Díky aktuálním satelitním datům o kontaminaci budou moci provozovatelé farem na chov mořských živočichů identifikovat a obcházet oblasti s vysokou koncentrací plastového znečištění. To ochrání úrodu před znečištěním, sníží zdravotní rizika pro živočichy i spotřebitele a pomůže splňovat ekologické normy. Správcům přístavů to zase usnadní získání stavebních povolení a sjednání pojištění proti škodám způsobeným znečištěním. V praxi to znamená méně byrokracie, nižší rizika a rychlejší projekty.
Metodika má navíc potenciál rozšíření na další látky. Tým vědců věří, že podobné techniky lze použít i pro sledování jiných persistentních mořských kontaminantů, jako PFAS nebo PCB, prostřednictvím stejné satelitní infrastruktury, za předpokladu správné kalibrace. To by přineslo trvalou detekční schopnost a umožnilo firmám i úřadům přejít od reaktivního odběru vzorků k proaktivnímu monitoringu životního prostředí.*
-red-
