Menu
e-shop
Exkrementy hospodářských zvířat jsou hnojivem, tj. látkou způsobilou poskytnout účinné množství živin pro výživu kulturních rostlin a lesních dřevin, pro udržení nebo zlepšení půdní úrodnosti a pro příznivé ovlivnění výnosu či kvality produkce. Z hlediska dalšího kategorizace jsou exkrementy hospodářských zvířat konkrétně tzv. statkovým hnojivem, neboť vznikají jako vedlejší produkt při chovu hospodářských zvířat, nejsou-li dále upravovány, kdy za úpravu se nepovažují přirozené procesy přeměn při skladování, mechanická separace kejdy a přidávání látek snižujících ztráty živin nebo zlepšujících účinnost živin.
Zemědělský podnikatel je povinen nakládat s hnojivy v souladu s § 9 zákona o hnojivech, příp. zákona o odpadech, podle toho, zda lze tyto exkrementy považovat za odpad, či nikoli. Odpadem podle zákona o odpadech je každá movitá věc, (i) které se osoba zbavuje, (ii) má úmysl se jí zbavit, nebo (iii) má povinnost se jí zbavit. Zákon o hnojivech reguluje přípustné nakládání s hnojivy a jejich používání při splnění určitých podmínek, proto nelze bez dalšího říci, že existuje povinnost zemědělského podnikatele zbavit se hnojiva, tedy nelze hovořit o naplnění třetí definice odpadu. Dokud se zemědělský podnikatel nezačne hnojiva zbavovat nebo nepojme úmysl se jej zbavit, a trvají podmínky přípustného nakládání s hnojivem podle zákona o hnojivech, není hnojivo odpadem a zákon o odpadech se na hnojivo nevztahuje.
Základní povinnosti spojené se skladováním hnojiv před dalším nakládáním s nimi upravuje § 8 zákona o hnojivech a v dalších podrobnostech vyhláška. Základními požadavky jsou oddělené skladování, čitelné označení, zabránění smísení s jinými látkami a evidence, kdy tyto jsou uloženy zemědělským podnikatelům, výrobcům, dovozcům a dodavatelům hnojiv. Výjimku představují statková hnojiva a organická hnojiva vyrobená zemědělským podnikatelem pro vlastní potřebu, u nichž je stanovena pouze evidenční povinnost.
Statkové hnojivo může být uloženo na zemědělské půdě nejdéle 24 měsíců na místech vhodných k jejich uložení schválených v havarijním plánu podle vodního zákona a mezi ukončeným a následujícím skladováním statkových hnojiv musí uplynout alespoň doba tří let. Jinými slovy, statková hnojiva lze po dva roky skladovat i mimo stavbu, ale pouze na zemědělské půdě.
Zákonodárce pamatoval rovněž na situace, kdy se tuhá statková hnojiva, tedy statková hnojiva s obsahem sušiny více než 13 %, připravují na jejich aplikaci, pak se taková příprava nepřekračující 14 dnů nepovažuje za skladování. Tím je zemědělským podnikatelům výrazně usnadněna manipulace před použitím tuhých statkových hnojiv, aniž by na ni byly kladeny zbytečně přísné požadavky jako v případě skladování.
Tuhá statková hnojiva se musí skladovat ve stavbách pro skladování tuhých statkových hnojiv s vyloučením přítoku povrchových nebo srážkových vod. Stavba pro skladování hnojiva musí mít kapacitu odpovídající jejich skutečné produkci za šest měsíců a zároveň musí splňovat podmínky základního zabezpečení staveb se zřetelem na produkci závadných látek. Výjimka z požadavku skladování tuhých statkových hnojiv ve stavbách se opět uplatní v případě, kdy se tato hnojiva ukládají na zemědělské půdě před jejich použitím. Výjimku je možné uplatnit i ke kapacitě stavby pro skladování hnojiv, kdy tuto kapacitu lze snížit o množství hnojiv uvedených do oběhu, jejich využití k výrobě organických hnojiv, produkci bioplynu nebo likvidaci jako odpadu, a to až na kapacitu dvouměsíční produkce. Další povinnosti jsou zemědělským podnikatelům ukládány, je-li chov hospodářských zvířat stacionárním zdrojem podle zákona o ochraně ovzduší.
Podmínky pro skladování tekutých statkových hnojiv jsou podobné, hlavním rozdílem je nutné skladování např. v nepropustných nádržích.
Používání hnojiv by mělo být v ideálním případě primárním a jediným způsobem, jak s exkrementy nakládat, neboť hierarchie odpadového hospodářství označuje za prioritu předcházení vzniku odpadu.
Základní zákonné povinnosti lze shrnout tak, že aplikace hnojiv nesmí vnášet do půdy rizikové prvky nebo látky v nadlimitním množství a nesmí dojít ke znečištění vod. Dále je nutné, aby bylo možné hnojivem pokrýt pozemek rovnoměrně, půda nebyla zaplavena nebo promrzlá aj.
Hospodaří-li zemědělský podnikatel na zemědělské půdě ve zranitelné oblasti, je povinen používat hnojiva a další vyjmenované látky v souladu se zvláštním právním předpisem.
Vyhláška například stanovuje povinnost zapravení tekutého statkového hnojiva do orné půdy do 24 hodin, jaké informace jsou důležité pro určení potřeby hnojení nebo že statková hnojiva se nesmí používat na orné půdě pro pěstování polní zeleniny v době od výsevu nebo výsadby až do sklizně nebo v sadech jeden měsíc před zahájením sklizně.
Hnojiva lze rovněž uvádět do oběhu, což zahrnuje nabízení hnojiv, pomocných půdních látek, rostlinných biostimulantů a substrátů k prodeji nebo jinému způsobu převodu, jejich prodej nebo jiný způsob převodu a skladování za účelem prodeje nebo jiného způsobu převodu. Pro hnojiva uváděná do oběhu platí některá omezení, např. musí být registrována, odsouhlasena, příp. alespoň ohlášena (to se však netýká statkových hnojiv), musí být označena (kromě statkových hnojiv, ledaže spotřebitel na označení netrvá), nesmí ohrožovat úrodnost půdy, poškozovat životní prostředí, být znehodnocena apod.
Naplní-li exkrementy hospodářských definici odpadu, např. při kontaminaci látkou vylučující jejich použití jako hnojivo nebo pojme-li zemědělský podnikatel úmysl se těchto exkrementů zbavit, vstupují do odpadového režimu a začne se namísto zákona o hnojivech a souvisejících podzákonných předpisů v plném rozsahu uplatňovat zákon o odpadech. Exkrementy jsou totiž z působnosti zákona o odpadech vyloučeny pouze v případě, kdy nejsou nebezpečným odpadem a zároveň se využívají v zemědělství v souladu se zákonem o hnojivech nebo k výrobě energie.
Původcem takového odpadu je zemědělský podnikatel, neboť při jeho činnosti odpad vzniká, a jako původce musí zařadit odpad do jednoho z druhů odpadu podle Katalogu odpadů, kdy se bude zpravidla jednat o odpad katalogového č. 02 01 06 Zvířecí trus, moč a hnůj (včetně znečištěné slámy), kapalné odpady, soustřeďované odděleně a zpracovávané mimo místo vzniku.
K nakládání s odpady se pojí značné množství povinností, zejména se s odpadem musí nakládat podle jeho skutečných vlastností, v souladu s hierarchií odpadového hospodářství a předat jej do zařízení určeného pro nakládání s daným druhem a kategorií odpadu nebo obchodníkovi s odpady. Odpady nelze předat osobě, která není oprávněna s odpady nakládat.
Ve vztahu k hnojivům projednává přestupky Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ), ve vztahu k exkrementům jako odpadu projednává přestupky vedle ÚKZÚZ, Česká inspekce životního prostředí, obecní úřad nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností v závislosti na tom, o který přestupek se jedná, resp. který z orgánů zahájil přestupkové řízení jako první. Nejzávažnější přestupky zemědělských podnikatelů podle zákona o hnojivech jsou pokutovány až do výše 5 mil. Kč, podle zákona o odpadech dokonce až do výše 25 mil. Kč. Například u přestupku nesprávného skladování hnojiv se jedná až o 500 000 Kč.
Přestože je konkrétní chov hospodářských zvířat schváleným provozem, i tak může docházet k sousedským imisím, např. v podobě zápachu nebo zvýšeného výskytu hmyzu z nesprávně skladovaných hnojiv, resp. odpadů z nich. K těmto střetům práva na podnikání a práva sousedů se již vyjadřovaly i soudy, kdy dovodily tyto závěry.
V soukromoprávní rovině se lze domáhat ochrany prostřednictvím vlastnických omezení zákazu imisí podle § 1013 občanského zákoníku (nález Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 4/18).
Základním testem je soukromoprávní úprava sousedských imisí v § 1013 odst. 1 občanského zákoníku, kdy soud zkoumá, zda imise vnikají na sousedův pozemek v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. Hodnocení je do značné míry otázkou soudcovského uvážení, ale musí se opírat o důkazy (měření, posudky, srovnání lokalit) a promyšlené vymezení „obvyklého užívání“ (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3552/2021).
K dokazování v řízení o imisích způsobených hmyzem se vyjádřil Nejvyšší soud, a to, co uvedl o včelách, lze přiměřeně použít i pro obtěžování mouchami ze skladování hnojiv úložiště chlévské mrvy. Obtěžování mouchami pocházejícími ze sousedního pozemku lze mít za prokázané, bude-li dána vyšší míra pravděpodobnosti, že jde právě o tyto mouchy. Jestliže v řízení o úředním schválení provozu, ze kterého imise postupují, měl žalobce postavení účastníka řízení, resp. měl možnost uplatnit námitky proti provozu, pak s výjimkou případů, kdy imise ohrožují jeho základní právo, zejména na život a zdraví, mu nepřísluší negatorní žaloba domáhající se zákazu rušení, ale jen žaloba o náhradu újmy v penězích. I negatorní žalobě o zákazu rušení lze vyhovět, bude-li možno imisi zamezit technickým nebo organizačním opatřením, které žalovaného neúměrně nezatíží a lze jej po něm spravedlivě žádat (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4847/2016). Tento přístup vyvažující práva všech lze jedině kvitovat.
S živočišnou výrobou je na úseku hnojiv a odpadů spojena celá řada povinností, nicméně jsou celkově pojaty ve prospěch zemědělských podnikatelů, kteří z nich mohou využívat mnoho výjimek, ale i tak jsou stále chráněna práva obyvatel bydlících v okolí takového provozu, kteří se mohou nepřiměřeným sousedským imisím bránit negatorní žalobou. Rovnováha mezi svobodou podnikání a právem vlastnit majetek a místními poměry se v praxi hledá velmi těžko, nicméně všem zúčastněným lze důrazně doporučit najít kompromis. Obyvatelé v okolí by měli respektovat umístění a provoz chovu hospodářských zvířat, samozřejmě je-li v souladu s právními předpisy, a zemědělský podnikatel by na ně měl brát ohledy a omezovat imise ideálně tak, aby provoz nebyl vůbec znát. A k uplatnění soudní ochrany by mělo dojít až tehdy, nelze-li klidného soužití dosáhnout dohodou.*
JUDr. Jan Benko,
Advokátní kancelář KF Legal, s. r. o.
