Menu
e-shop
V červnu na konferenci ve Francii tyto státy potvrdily svůj závazek k této ambiciózní úmluvě, kterou nazvaly „přísným budíčkem“. V prohlášení znělo varování: jakákoliv dohoda bez výrobcích limitů nebo pouze dobrovolná opatření nebudou dostatečná k řešení plastové krize.
Na druhé straně stolů sedí volná skupina převážně ropných zemí, které se snaží zachovat neomezenou výrobu plastů. Právě kvůli jejich odporu před rokem zkrachovala dohoda, kterou podporovalo více než sto států. Ta měla stanovit celosvětový cíl postupného snižování výroby plastů a splnit tak usnesení OSN o závazném právním rámci v této oblasti.
Situace je podle delegátů alarmující. Od roku 1950 bylo vyprodukováno přes 8 miliard tun plastového odpadu, z čehož jen desetina se opět dostala zpět do oběhu. Podle OECD se množství odpadu může do roku 2040 až ztrojnásobit, pokud svět nepodnikne rozhodné kroky. Plastový odpad navíc nejen devastuje oceány, ale přispívá i ke zvyšování emisí skleníkových plynů. Recyklace samotná tedy není dostatečným řešením.
Pro firmy, hlavně ty, které vyrábějí spotřební zboží, znamená plastová krize zásadní výzvu. Výzkumy ukazují, že většina zákazníků na celém světě chce omezení výroby plastů a snaží se vyhýbat jednorázovým plastům. Trh proto pomalu přechází na udržitelnější alternativy. Analýzy největších globálních firem ukazují, že přes 70 % z nich už má závazky proti plastovému odpadu. Firmy jako Unilever, Nestlé nebo PepsiCo se dokonce připojily k otevřenému dopisu vyzývajícímu ke sjednocení pravidel výroby plastů, k postupnému vyřazování škodlivých druhů a zavedení větší odpovědnosti výrobců.
Přesto je jedna věc složitější než jiná – konkurenční boj. Recyklované nebo znovu použitelné obaly jsou často dražší a méně dostupné než levné nové plasty. Navíc recyklace chemickými postupy moc neubírá na skleníkových plynech, takže firmy s ambicemi snižovat uhlíkovou stopu musí omezovat celkové množství plastů, které používají.
Zavedení stropu na výrobu nových plastů by mohlo vyrovnat podmínky mezi těmi, kdo používají plastů hodně, a těmi, kdo sázejí na udržitelnější materiály. Podpořilo by tak i rozšíření alternativ, jako jsou například papírové kartony, které mají jen zlomek plastu běžných PET lahví a přispívají k až 73% snížení emisí skleníkových plynů.
To by vedlo k větším investicím do inovací, které byly dlouhou dobu duseny kvůli subvencím ropného průmyslu. Například společnost Elopak investuje do vývoje papírových uzávěrů, které by mohly zcela eliminovat plastové části obalů. Kdyby se podobným směrem vydal celý obalový průmysl, byl by to výrazný krok v boji proti plastovému znečištění.
Navíc by restrikce výroby plastů mohla prospět i samotným ropným zemím. Podle zprávy Institutu pro energetickou ekonomiku a finanční analýzu za posledních pět let série ropných a plynárenských projektů čelila problémům jako zpoždění či finanční ztráty právě kvůli přeorientování světa od fosilních paliv. Autoři zprávy očekávají, že kvůli zpomalování růstu a požadavkům na udržitelné materiály bude nabídka plastů převyšovat poptávku, což poškodí zisky. Nastavení výroby plastů na strop by pomohlo stabilizovat trh a umožnilo hladší přechod těžebních ekonomik.
Z pohledu obalového průmyslu, který tvoří přes třetinu výroby plastů, je jasné, že budoucnost patří udržitelným materiálům. Plast bude i nadále důležitý například při ochraně potravin či zdravotnických pomůcek, ale jeho význam bude zvolna klesat. Summit ve švýcarských Alpách tak má ambici být rozhodujícím momentem, který určí směr, jakým se bude svět ubírat v boji proti plastovému znečištění.*
-sol-
