Současná legislativa v podstatě neumožňuje, aby kapalné nebo plynné látky a směsi vyrobené z odpadu přestaly být považovány za odpad, pokud jsou využity jako palivo. Přestože mohou splňovat všechny parametry ochrany životního prostředí, zůstávají v plném režimu nakládání s odpady.
Výjimkou je jejich materiálové využití nebo využití jako pohonné hmoty: v takovém případě lze požádat o ukončení odpadového režimu. Umožňuje to § 10 odst. 1 zákona o odpadech a povolení vydává příslušný krajský úřad. Tento poměrně komplikovaný proces ztěžuje výrobu a uplatnění výrobků z odpadů.
Navrhovaná vyhláška by měla podpořit jejich lepší využití tím, že odstraní komplikace při přechodu do neodpadového režimu a zjednoduší požadavky legislativy. Při splnění konkrétních podmínek bude možné využít kapalná a plynná paliva vyrobená z odpadu jak energeticky, tak materiálově mimo odpadový režim. Při jejich výrobě „…musí být v současné době splněny veškeré podmínky pro nakládání s odpady podle zákona o odpadech. U takto zpracovaných paliv přitom není z hlediska ochrany životního prostředí přísná regulace přinášející velkou administrativní a finanční zátěž nezbytná,“ říká se v důvodové zprávě.
Změna by podle Ministerstva životního prostředí měla podpořit lepší využití výrobků z odpadů a přispět k odklonu odpadů ze skládek směrem k jejich energetickému využívání. Týká se to zejména nerecyklovatelných odpadů, jako jsou například výměty plastů z dotřiďovacích linek. Nastavení pravidel také odstraní rozdílné přístupy, které mohou mít jednotlivé krajské úřady při vydávání individuálních povolení.
Návrh vyhlášky je plně v souladu s evropskou legislativou a fakticky navazuje na již platnou vyhlášku č. 169/2023 Sb., která stanoví podmínky pro přechod do neodpadového režimu pro tuhá paliva, vyrobená z odpadu nebo odpadní biomasy.
Návrh vyhlášky rozděluje kapalná a plynná paliva vyrobená z odpadu do tří skupin podle vstupních a výstupních surovin, povolených způsobů nakládání s palivy i rizik pro životní prostředí a zdraví.
• Paliva kategorie I
Výstupy ze zpracování odpadů, které se běžně vyrábějí z primárních surovin, na jejichž kvalitu jsou nastavena přísná pravidla. Návrh striktně požaduje, aby do výroby nevstupovaly odpady, které obsahují nadlimitní množství perzistentních organických polutantů. Palivo kategorie I přestane být odpadem na výstupu ze zařízení na výrobu paliva a vyhláška nevyžaduje žádné další administrativní nástroje na jejich sledování. Předpokládá se, že při této kvalitě výstupů není zájem na nelegálním nakládání.
U řady takto vyrobených paliv je možné také efektivní materiálové využití (např. výroba ethanolu nebo vodíku). Vyhláška tyto způsoby využití nijak neomezuje a nebude třeba pro ně žádat o individuální povolení krajského úřadu podle § 10 odst. 1 zákona.
• Paliva kategorie II
Jde o výstup ze pracování jakýchkoliv ostatních odpadů, zejména pyrolýzních olejů a pyrolýzních plynů. Vyhláška však původ těchto paliv konkrétně nespecifikuje. Podmínky jsou nastaveny obdobně jako u tuhého paliva z odpadu ve vyhlášce č. 169/2023 Sb. Základním předpokladem je, že následné spalování těchto paliv bude probíhat za stejných podmínek jako tepelné zpracování odpadu z hlediska předpisů na ochranu ovzduší. Kapalná a plynná paliva kategorie II přestávají být odpadem již okamžikem ukončení technologického procesu jejich výroby.
• Kapalné palivo topný olej z odpadních olejů
Tato kategorie se vztahuje na odpadní minerální a syntetické oleje a přebírá režim, který fungoval za minulého zákona o odpadech (č. 185/2001 Sb.). Dostačující je splnění podmínek technické normy, která je pro tuto oblast zpracována. Podstatné je, že tato paliva lze spalovat pouze v přesně definovaných zařízeních. Tento režim se netýká zpracování odpadních jedlých olejů, které jsou při splnění stanovených podmínek v režimu paliv kategorie I.
Hospodářská komora ve svých připomínkách požaduje vyjasnění, jaký bude mít vyhláška dopad na systém obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (zákon č. 383/2012 Sb.) a také na vztah k nařízení REACH. Na to upozorňuje v rozsáhlém připomínkovém materiálu také Svaz průmyslu a obchodu (SPO). Pro topné oleje nyní platí výjimka z registrace podle nařízení 1907/2006 (REACH). Pokud by se podobná výjimka nevztahovala i na paliva z odpadů, musely by projít registračním postupem podle nařízení REACH.
Svaz průmyslu a obchodu také navrhuje, aby se paliva kategorie I mohla vyrábět nejen z odpadů ostatních, ale také z „technologicky vhodných environmentálně upravitelných nebezpečných odpadů, se kterými není možné nakládat vhodnějším způsobem v souladu s hierarchií.“ V dnešní době jsou podle SPO dostupné technologie, které dokážou v dostatečné míře redukovat nebezpečné vlastnosti vstupního odpadu před transformací na palivo. Svaz rovněž upozorňuje, že aplikace stejných požadavků na energetické i materiálové využití je vlastně pro materiálové využití diskriminační a tyto otázky by proto měly být řešeny v samostatné vyhlášce.
Již platná vyhláška č. 169/2023, Sb., definuje bod, kdy tuhá paliva z odpadu a z odpadní biomasy přejdou do neodpadového režimu, jako okamžik dovozu paliva do koncové provozovny. Jak uvádí ve svých připomínkách SPO, je v tomto případě „..konec odpadového režimu řešen technicky i legislativně chybně, což se výrazně negativně dotýká praxe možného využití dané vyhlášky a odpadů na ni navázaných.“
V návrhu nové vyhlášky uvádí MŽP jako konec odpadového režimu okamžik dokončení technologického procesu výroby paliva. Svaz průmyslu proto navrhuje novelizaci vyhlášky č. 169/2023 Sb., která by definici konce odpadového režimu sjednotila podle nejnovějšího návrhu.
Návrh vyhlášky o kapalných a plynných palivech, vyrobených z odpadu, nyní čeká další legislativní proces.
Jarmila Šťastná*
