"Bojovat proti podobným lživým informacím je důležité kvůli ochraně spotřebitelů před nepravdivými informacemi, podpoře skutečně udržitelných výrobků a férového trhu," uvedl Kočí. Definicí greenwashingu je praktika, kdy firmy mylně či zavádějícím způsobem prezentují své produkty jako ekologické, aniž skutečně splňují standardy udržitelnosti.
Dalšími příklady těchto praktik může být například název produktové řady Organic, který o výrobku nic neříká, ale v lidech může vyvolat dojem, že jde o přírodní produkt. Označení recyklovatelné nemá podle Kočího velkou váhu, neboť se recyklovat dá prakticky cokoliv, důležitější je, zda je výrobek z recyklovaného materiálu.
Jednou z metod je také zatajování. "Výrobce například zdůrazní jeden pozitivní environmentální aspekt a jiný negativní zatají," řekl Kočí. Například energeticky úsporná elektronika může obsahovat nebezpečné materiály nebo výrobek může být z ekologického dřeva, ale nikde se už neuvádí náklady na dopravu.
Tvrzení, že výrobek je přírodní, je podle Kočího také vágní. "Za přírodní nebo z přírodních materiálů můžeme svým způsobem považovat téměř cokoli," upozornil. Firmy také rády využívají irelevantní tvrzení. Příkladem může být sprej, na kterém je napsáno, že neobsahuje freony. Jenomže ty byly zakázány. Problematická jsou také tvrzení bez důkazu. Pokud výrobek uvádí, že není testovaný na zvířatech, musí existovat důkaz v podobě věrohodného certifikátu. Podobně poté fungují grafické symboly, které budí dojem, že výrobky jsou ověřeny nezávislou institucí, zatímco ve skutečnosti se žádné ověřování neuskutečnilo.
Dále existuje také greencrowding, kdy se firma stane členem nějaké asociace, která má "zelenou" agendu. "Greenlabeling je asi nejrozšířenější taktikou firem, kdy takzvaně přebarvují své výrobky nazeleno," řekl Kočí. Při greenhushingu firmy některé údaje o sobě cíleně skrývá a mnohdy se tváří, že jde o skromnost. Činí tak, aby se vyhnuly veřejné kontrole a nepříjemným dotazům médií a veřejnosti.
Evropská unie s podobnými praktikami chce bojovat a tento problém uchopit. Pracuje na směrnici, jejíž cílem je zajistit transparentnost a důvěryhodnost ekologických tvrzení výrobců. Mezi její klíčové požadavky patří ověřitelnost ekologických tvrzení, standardizované metody a digitální pas výrobků. Součástí bude také verifikace a certifikace produktů. Důsledky pro průmysl budou změny ve výrobě a zvýšené náklady na certifikaci.*
-čtk-
