"K vytápění bazénu, podlahového topení a ohřevu vody používám olivové pecky z našich stromů. Obvykle s tím začínáme od září," řekl 48letý muž stojící u skladu s pěti tunami pecek, odkud má výhled na zástupy olivovníků v provincii Granada v jižní Andalusii. Olivové pecky pohánějí také stroje na výrobu proslulého španělského "tekutého zlata" ve dvou zemědělských družstvech, kterých je členem. O zbytek jejich energetických potřeb se starají solární panely.
Využívání pecek jako paliva do kotlů v domácnostech a malých podnicích, mlýnech a dokonce i při létání v srdci olivového regionu ukazuje, jakou roli může toto odvětví a obrovský zemědělský sektor hrát při dekarbonizaci takových odvětví, jako je například letectví.
Využívání pecek ve formě biomasy není v zemích pěstujících olivy, jako je Španělsko a Itálie, žádnou novinkou. Energetický šok po ruské invazi na Ukrajinu, evropské snahy o dekarbonizaci a problémy olivového průmyslu s kolísajícími cenami v posledních letech však podle zemědělců a průmyslových podniků vyvolaly nový zájem o co největší zhodnocení této plodiny.
Španělský olivový průmysl je také přirozeným spojencem pro ropné společnosti jako Repsol a Cepsa, které investují velké peníze do zvýšení kapacity na zpracování organického odpadu na biopaliva.
Španělsko je největším světovým producentem olivového oleje a podílí se až z 50 procent na jeho globální výrobě. Asi 80 procenty se na španělské produkci podílí Andalusie. Podle odhadů Avebiomu, španělského svazu pro biomasu, byla ve Španělsku mezi lety 2010 a 2019 průměrně více než polovina evropských zásob olivových pecek.
Z jedné tuny zpracovaných oliv tvoří zbylé pecky osm až deset procent. Pablo Rodero ze společnosti Avebiom řekl, že ve Španělsku se ročně vyprodukuje v průměru 400.000 tun olivových pecek. Přibližně třetina z tohoto množství se zpracovává a výsledkem jsou čisté pecky, které slouží jako palivo pro domácí kotle a které zároveň vynáší nejvíce peněz, podle Rodera až dvakrát více než nezpracované pecky. Zbytek se pak používá v průmyslových kotlích a k výrobě tepelné energie pro pohon takzvaných almazarů, tradičních španělských mlýnů na výrobu olivového oleje.
Rodero řekl, že stále více mlýnů i společností zpracovává olivové pecky a následně je prodává. Na konci loňského roku bylo ve Španělsku 31 firem, které zpracovávaly a vyráběly olivové pecky na biomasu, v roce 2020 jich bylo 25. Mnoho z nich se nachází v Andalusii, stejně jako firma Peláez Renovables, která každý rok zpracuje až 25.000 tun pecek a prodává je malým a průmyslovým odběratelům za 60 až 80 eur za tunu.
Vysoké teploty z posledních let ale zničily španělskou úrodu oliv, čímž se na trhu objevilo méně pecek. Následkem toho jejich cena prudce vzrostla a poptávka poklesla o 40 procent, dodala firma.
Podle údajů společnosti Avebiom museli spotřebitelé v loňském roce zaplatit za olivové pecky až 400 eur za tunu včetně dopravy a daní, což je více než dvojnásobek oproti roku 2021. Pecky zůstaly levnější než nafta a státem regulovaný plyn, stály ale stejně jako dřevěné pelety a byly dražší než dřevní štěpka. Ve druhém čtvrtletí letošního roku klesla cena k 300 eurům za tunu.
Podle španělské pobočky Greenpeace by biomasa a biopaliva měly hrát ve využívání různých energií omezenou roli. Spalování biomasy má totiž stále dopad na životní prostředí a uvolňuje škodliviny do ovzduší.
Ropná společnost Cepsa z pecek a dalšího odpadu vyrobila v roce 2022 udržitelné letecké palivo (SAF), které z andaluského letiště v Seville do vzduchu vyneslo více než 200 letů.
Pecky a další organický odpad jsou pro mlýny stále důležitější, protože tvoří až třetinu jejich příjmů. Informoval o tom svaz zastupující více než 200 mlýnů.
To představuje radikální změnu pro odvětví, které v minulosti nevědělo, jak nakládat s odpadem. "Nyní využíváme všechno. Olivy jsou jako prasata, nic nepřijde nazmar," řekl Rodero.*
-čtk-
