Aktuální situaci v nakládání a využití stavebních a demoličních odpadů (SDO) i perspektivy jejich lepšího využití zkoumá studie, nedávno zveřejněná na stránkách Centra environmentálního výzkumu. Zpracoval ji tým VUT Brno pod vedením doc. Ing. Miroslava Škopána, CSc.
Studie analyzovala materiálové toky v SDO mezi lety 2007 až 2020. Původně to mělo být pouze deset let, nakonec však byla časová řada prodloužena až na čtrnáct let, aby bylo možno lépe zachytit vývoj ve využívání recyklovaných SDO ve stavebnictví. Jeho využití jako alternativa k přírodnímu kamenivu má v tomto dlouhém časovém horizontu prokazatelně pozitivní vývoj.
Jako zdroj dat použili autoři data z databáze, kterou provozuje Česká informační agentura životního prostředí (CENIA). Uvažovalo se i o použití dat Českého statistického úřadu, které se však pro potřeby studie ukázaly jako málo podrobné, zachycující jen některé materiálové toky. Autoři upozorňují, že do analýzy zahrnuli pouze inertní stavební minerální odpady skupiny 17 podle Katalogu odpadů a nebyly zahrnuty skupiny obsahující nebezpečné látky nebo skupiny neobsahující inertní odpady (17 02 Dřevo, sklo a plasty a 17 04 Kovy).
Stavební a demoliční odpady tvoří více než polovinu celkové produkce odpadů v České republice. Zcela dominantní složku v nich tvoří odpady skupinu 17 05 04 „Výkopové zeminy neuvedené pod číslem 17 05 03“. Druhou hlavní skupinu co do množství představují odpady skupiny 17 01 „Beton, cihly, tašky a keramika“. Zastoupení dalších skupin stavebních odpadů je již jako velmi malé, pohybují se kolem pěti procent celkové produkce. Přesto může řada z nich sloužit velmi kvalitní druhotná surovina při náhradě primárních surovin (například asfaltové směsi, tedy odpady skupiny 17 03 02).
Autoři studie z dat odvodili, že do roku 2011 se pohybovala míra recyklace SDO (včetně výkopových zemin a kameniva) v hodnotě mezi 18 až 20 % a množství SDO využívaných na terén, rekultivaci nebo zabezpečení skládek bylo dva- až třikrát vyšší. Od roku 2012 začalo množství recyklovaných SDO postupně vzrůstat a v roce 2020 dosáhlo takřka 50 %, shodně jako SDO využívané na terén, rekultivaci nebo zabezpečení skládek.
V letech 2011 až 2020 také postupně narůstal podíl recyklátů ze SDO na trhu inertních minerálních materiálů (přírodní kamenivo, písky a recykláty). Za uvedené roky vzrostl téměř čtyřnásobně – ze 4 % až na 15,5 %. Ukázalo se také, že na rekultivace těžebních prostor, jména lomů a pískoven, stále využívá skupina 1701 (Beton, cihly a keramika), ačkoliv jde o materiál velmi vhodný pro recyklaci.
Nakládání se stavebními a demoličními odpady bylo před několika lety upraveno novou legislativou, zejména jde o zákon o odpadech č. 541/2020 Sb., a vyhlášku č. 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Ta obsahovala dosti dlouhé přechodné období, takže až do konce roku 2023 byla účinná původní vyhláška č. 294/2005 Sb. Podle autorů studie však už od roku 2021, kdy začala vyhláška platit, začaly firmy provádět změny, které nová legislativa vyvolala – přestože byly některé nové požadavky všeobecně velmi nepopulární.
Za setrvalý problém oboru označují autoři nejednotnost výkladu legislativy a v postupech při schvalování provozních řádů a jiné dokumentace místně příslušnými krajskými úřady: „V jedné a téže věci rozhoduje každý krajský úřad poněkud odlišně, což je dáno někdy až velmi individuálním přístupem odpovědných vedoucích pracovníků k výkladu platné legislativy,“ uvádí se ve studii. „Tuto skutečnost nelze nijak významně ovlivnit (…). Případné zlepšení stavu a sjednocení výkladu by mohlo nastat po vynesení precedenčního rozhodnutí ze strany soudu.“
Nově přijatá vyhláška o nakládání s odpady obsahovala dva zásadní problémy, které se však podařilo díky spolupráci oborových sdružení a ministerstva vyřešit.
Prvním z nich byly limity škodlivin v materiálech určených pro zásypy. Hodnota benzo(a)pyrenu byla stanovena na 15 μg//kg sušiny, v některých případech (např. u zásypů, na povrchu terénu a v ochranných pásmech vodních zdrojů) to bylo pouze 5 μg//kg sušiny. Velmi nízko byla také stanovena limitní hodnota pro PAU na 50 μg/kg sušiny. Tyto hodnoty byly podle recyklačních firem nedosažitelné. Na základě připomínek odborné veřejnosti byla poměrně rychle, ještě v průběhu roku 2022 zpracována novela (č. 445/2022 Sb.), která vrátila zákonné limity na dosažitelnou výši – byl zrušen ukazatel „benzo(a)pyren“ a limitní hodnota PAU byla stanovena na 6 mg/kg sušiny. U zásypů, tj. ve svrchní vrstvě je limit 3 mg/kg sušiny.
Druhým poměrně zásadním problémem byly nejasnosti při přechodu odpad-neodpad.
Na proces přepracování stavebního a demoličního odpadu na výrobek se fakticky vztahují dvoje předpisy: stavební normy (ČSN) a předpisy z oblasti nakládání s odpady. Autoři konstatují, že každý z těchto předpisů používá zcela jinou odbornou terminologii: „Proto při schvalování využitelných materiálů z recyklační linky krajskými úřady docházelo často k vážným výhradám a zamítáním, neboť terminologie neodpovídala přesně vyhlášce č. 273/2021 Sb., kde je využití recyklovaných SDO rámcově vymezeno v §83, odst. 2 b,“ uvádí se ve studii.
V již zmiňované novele se podařilo odkazem na stavební normu tuto nejednoznačnost odstranit. „Tato změna by měla nově umožnit provozovatelům zařízení pro recyklaci SDO vyrábět z výkopových zemin a také betonů produkty, které budou jednoznačně výrobkem podle výše uvedené ČSN,“ říká studie.
Většina provozovatelů recyklačních zařízení pro stavební a demoliční odpady používá mobilní drtiče na pásových podvozcích. Zpravidla jsou vybaveny feromagnetickými odlučovači, které z rozdrceného materiálu odstraňují kovy. V dalším kroku je využíván vibrační třídič, rovněž v mobilním provedení. Zdrobněný materiál se v něm třídí na tři frakce, obvykle v dělení: podsítná (0/16 mm), frakce 16/32 mm a nadsítná > 32 mm.
Výstupní produkt z těchto dvou strojů většinou nevyhovuje požadavkům pro použití jako plnivo při výrobě betonu (a to jak u betonového, tak i cihelného recyklátu). „Problémem je velmi vysoký obsah prachových frakcí, které ulpí na všech vyrobených recyklátech. Jedinou cestou, kterou lze jemné prachové částice a částečně i lehké cizorodé nežádoucí příměsi z recyklovaných betonů a cihel odstranit, je jednak důsledná separace jak na vstupu do drtiče, tak i jeho výstupu, a dále zařazení větrných třídičů do technologického řetězce,“ uvádí studie a dodává, že u nás velmi pravděpodobně nepracuje žádný. Důvodem může být, že jejich použití zvyšuje cenu výsledného produktu. Naopak v Rakousku, Německu, Nizozemsku nebo Belgii je použití větrných třídičů při výrobě betonových a cihelných recyklátů běžné. Značná část studie je proto věnována problematice větrných třídičů, dostupných na evropském trhu s popisy jejich konkrétního uplatnění.
Studie také přináší přehled aktuálních cen za zpracování stavebního a demoličního odpadu. Poplatky se poměrně hodně liší, zásadním kritériem je čistota ve smyslu odpadářském, tedy jednodruhovost, a možnost uplatnění produktů.
U vytříděného betonu v menších kusech, které může jít rovnou do drtiče, se poplatek pohybuje v rozmezí zhruba 100–200 Kč za tunu. Cena za rozměrné kusy s obsahem výztuže se však mohou vyšplhat až na 600 Kč/t. U směsných stavebních sutí, které se obtížněji zpracovávají, protože je u nich třeba provést separaci nežádoucích příměsí (dřevo, papír, plasty apod.), jsou poplatky ještě vyšší. Původce odpadů tak musí vyvážit dva protichůdné vlivy: u dobře roztříděných odpadů je poplatek výrazně nižší, roztřídění však znamená vyšší náklady na demolici stavby.
Selektivní demolice
Pečlivé třídění je zcela zásadní pro získání kvalitního recyklovaného materiálu ze SDO. Jak říká studie: „Jedinou cestou k dosažení vysoké kvality recyklátů v procesu následné recyklace je použití principu selektivní demolice“.
Požadavek na její provádění je zakotven i v zákoně o odpadech č. 541/2020 Sb. (§15, odst. 2, bodu f), kde zákon žádá nejvyšší možnou míru opětovného použití a recyklace SDO.
Podrobněji je to popsáno ve vyhlášce č. 273/2021 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady, kde je zakotvena selektivní demolice jako povinnost odděleného soustřeďování jednotlivých druhů odpadů v rámci odstraňování, údržby či provádění staveb (§42).
Studie však konstatuje, že vliv nové legislativy se v oboru dosud dostatečně neprojevil. Důvodů může být více: dlouhá doba pro vydání stavebního povolení, jistá setrvačnost postupů úřadu při jejich vydávání a zejména mizivá kontrolní a preventivní činnost orgánů státní správy při vzniku, údržbě a odstraňování staveb.
Dodržování pravidel selektivní demolice by však mělo pozitivní vliv na kvalitu produkce recyklačních linek a lepší možnost uplatnění vyrobených produktů. Hlavním důvodem přetrvávajících postupů je podle autorů striktní požadavek na minimalizaci ceny při odstraňování stavby. Existují však i pozitivní příklady, zejména při odstraňování staveb ze starých průmyslových zón, kde se počítá s následnou rozsáhlou občanskou výstavbou, kde bývá velmi podrobně prováděn předdemoliční audit.*
Jarmila Šťastná
