My jsme museli zhruba před pěti lety začít výrazně měnit náš logistický systém a skladování. Vyměnili jsme původní nádoby za speciální kovové, které jsou mnohem bezpečnější a jsou také desetkrát dražší než kontejnery, které jsme používali předtím. Vytipovali jsme sběrná místa, kde se shromažďuje větší množství li-ion baterií, a tam jsme věnovali více času školení personálu. Dodáváme na sběrná místa také speciální izolační materiál a hasicí přístroje. Díky tomu v rámci našeho systému výrazně ubylo různých nehod. Snažíme se ale předcházet incidentům i mimo náš systém a vzdělávat hlavně spotřebitele elektrokol, aby je špatné zacházení s baterií neohrozilo. Hasiči totiž vyjíždějí zhruba ke stovce požárům elektrokol ročně, které vzniknou nejčastěji při nabíjení doma. To je velmi nebezpečná situace. Vyrobili jsme proto vzdělávací video, kde vysvětlujeme uživatelům typy dobíjecích baterií, jak s přístrojem zacházet a co dělat, když dojde k nějakému incidentu.
Je pravda, že automobilový průmysl je hodně specifický segment. Řekl bych, že je to skoro stát ve státě. Nicméně, co se týká baterek do elektromobilů, těch je na konci životnosti v oběhu velmi málo, protože si je automobilky hlídají v rámci běžného servisu. Když se má tedy baterie měnit, většinou se i dostane přirozeně zpět k výrobci. My například máme smlouvu s jednou automobilkou, které garantujeme, že jakmile se v jejich značkových servisech objeví auto s vysloužilou elektrobaterií, hned přijedeme a postaráme se o ni. Za rok a půl, co tuto smlouvu máme, se nic takového nestalo. Takže tento problém sice teoreticky existuje, ale v teoretické rovině také nejspíš zůstane.
My ale spíš než samotné baterie elektroaut řešíme jejich výrobní odpad. Máme třeba zkušenost s jednou automobilkou, která si dováží moduly, ze kterých pak sestavuje baterie, jež montuje do svých vozů. Během toho vzniká velké množství výrobního odpadu, který nevyužije pro nové články. Spolupracujeme něco přes půl roku a už jsme od nich převzali desítky tun odpadů.
Je to zhruba půl na půl. Drtivou většinu baterií, které se zpracovávají v Česku, recyklují Kovohutě Příbram. Ti se už nespecializují jen na olověné baterie, ale dovedou recyklovat i malé alkalické baterie. Poměrně nedávno také spustili pilotní linku na zpracování lithiových baterií, takže jde o hlavního zpracovatele v Česku. Ostatní, tedy většinou chemické typy baterií, ty už musíme vyvážet.
Záleží na typu baterky a na vývoji. Například ještě před dvěma roky to bylo s lithiovými baterkami opravdu tak, že jsme museli skoro prosit, aby je někdo převzal a zrecykloval. Situace se ale změnila, protože v nich řada investorů uviděla příležitost a začali s budováním technologií. Loni na podzim už jsme na odběratele dělali výběrové řízení, ve kterém bylo na patnáct firem z celého světa.
Samozřejmě se mluví o řadě nových technologií, ale k jejich komerčnímu používání je ještě dlouhá cesta. Jednoznačným trendem je dnes náhrada takzvaných NMC lithiových článků za LFP články, které jsou mnohem bezpečnější, avšak obsahují daleko méně hodnotných kovů a jejich recyklace je opravdu v plenkách.
Přesně tak. Recyklátoři to dělají proto, aby ty kovy mohli prodat. Baterií se sice určitě bude vyrábět víc a víc, ale může se rychle měnit jejich složení, takže je to taková past na firmy, které se zabývají recyklací. Když někdo recykluje třeba kobalt, který se v nových typech baterií nebude vůbec vyskytovat, nepomohou mu žádné kvóty na podíl recyklátu, protože prostě nebude mít odbyt. Další problém je konkurence z Asie, hlavně z Číny. Tamní recyklátoři nabízí ve výběrových řízeních daleko lepší cenové nabídky. I pro nás to bylo opravdu složité rozhodování. Sice jsme vybrali evropskou společnost, protože ctíme princip surovinové soběstačnosti Evropy, ale vlastně jsme na tom finančně tratili.
Asi nás nečeká tak velká revoluce, jaká přišla s lithiovými bateriemi, ale budeme se určitě zaměřovat na větší a větší bezpečnost. Děje se totiž to, že na trhu přibývá menších elektrických zařízení s akumulátorem, ať už je to elektronika v domácnostech, zahradní nářadí, pracovní pomůcky a tak dále. Objevuje se i velké množství neekologických výrobků, jako elektronické cigarety na jedno použití. To je výrobek, který vám vydrží asi týden a pak se z něj stane odpad s lithiovou baterkou. Je to problém nejen proto, že mnohdy končí v komunálním odpadu, ale také proto, že na rozdíl od mnoha jiných vysloužilých elektrozařízení, mají e-cigarety v sobě ještě stále nabitou baterku. Kvůli tomu právě představuje větší nebezpečí.
Také před sebou máme velkou výzvu v podobě unijních nařízení na zvyšování míry sběru nejen přenosných, ale nově i baterií LMT, které jsou v elektrokolech, koloběžkách a podobně. Pro naplnění cílů nového nařízení EU o bateriích bude ovšem důležitá kontrola a způsob vymáhání nových povinností. Zatím je přístup Evropské komise dosti formální a administrativní.
Zatímco u přenosných baterií jsme ve spolupráci s MŽP, ČIŽP a Celní správou snížili free riding na minimum, v oblasti větších průmyslových baterií odhaduji, že jen polovina firem plní svoje zákonné povinnosti zpětného odběru. Stačí si porovnat seznam vystavovatelů na e Salonu s oficiálním seznamem výrobců baterií a vidíme, že řada renomovaných firem zřejmě ani neví, že nějaké povinnosti zpětného odběru se na ně vztahují.
Problémovým a novým fenoménem jsou takzvaná internetová tržiště, přes která občané nakupují levné výrobky od malých dodavatelů ze zahraničí a provozovatel takové platformy nenese legislativně žádnou odpovědnost.
Česká republika je v evropském prostředí unikátní tím, že nám se podařilo asi před deseti lety domluvit s provozovateli systému pro zpětný odběr elektrozařízení na vzájemné spolupráci. Znamená to, že my v rámci jejich systému zajišťujeme řešení baterií. Spolupracujeme takto s Asekolem, s Elektrowinem, s Retelou i s Ekolampem. Tyto systémy vybírají poplatky a my pro jejich klienty řešíme odbyt pro vytříděné baterie. Taková spolupráce je v Evropě opravdu výjimečná, protože všude jinde si každý kolektivní systém na vysloužilá elektrozařízení řeší baterie sám. Tím samozřejmě narůstá každému z nich práce, administrativa a také je na celostátní úrovni víc práce i zmatků ve vykazování. Náš systém v Česku tak na rozdíl od jiných zemí ukazuje nejvíce relevantní data. To je důležité také pro recyklační firmy, kterým musíte nabídnout nikoliv hraní s čísly, ale reálný objem baterií ke zpracování.
Do zpětného odběru přenosných baterek je zapojeno přes 2500 dovozců, zatímco u těch průmyslových je to kolem 600. Udělali jsme důkladnou statistiku trhu a zjistili jsme, že i tady je vysoký podíl freeridingu. Ovšem spíš proto, že mnoho firem o té povinnosti vůbec nevědělo. Například u fotovoltaiky je objem instalovaných baterií, které jsou nyní v provozu, asi 15 000 tun. To je obrovské množství. Spočítali jsme, že kdyby se všechny tyto baterky musely najednou odpojit a zrecyklovat, náklady na to by činily asi tři čtvrtě miliardy korun.
Ano, my jsme začali provozovat kolektivní systém na průmyslové baterky od začátku roku 2023 a až od začátku letošního roku je za každou tuto baterii se začíná platit poplatek. Doposud je každý výrobce řešil individuálně a sám posílal na Ministerstvo životního prostředí nějaké výkazy. Bohužel je tak před námi obrovské množství baterií, které čeká v dohledné době zpracování, ale nebudeme vědět, kdo za konkrétní baterii odpovídá a zda za její likvidaci opravdu zaplatil.
Navíc tyto průmyslové baterie jsou často ve vlastnictví lidí, kteří je mají doma na svých střešních elektrárnách. Když doslouží, má občan nárok, aby se o ně postarala obec v rámci systému komunálních odpadů. Obce a obecné dvory proto na tuto novou situaci začínáme připravovat po technické a bezpečnostní stránce.
ECOBAT se snaží vytvořit takový systém financování, aby byly vytvořeny rezervy pro pokrytí nákladů na recyklaci i těch „historických“ baterií.
Kdepak, to je správný a využívaný přístup. Baterie, které už takzvaně neutáhnou provoz například elektromobilu, když jejich kapacita poklesne na 70 až 80 procent, mohou sloužit dobře třeba jako úložiště energie, kde jsou nároky na akumulátor mnohem nižší. Takový projekt máme momentálně se dvěma firmami, které umí předělat průmyslovou baterii na úložiště. A v Česku působí ještě minimálně další dvě společnosti, které se tím zabývají. Třeba v případě trakčních baterií se pro takové účely dá využít celá třetina z vysloužilých akumulátorů.
Myslím, že zrovna tento segment by mohl být podporovaný nějakou dotační strategií. Jde o správnou cestu, ale pořád je tu velká konkurence z Číny, která nabízí nové baterie za menší cenu. Firmě, zabývající se přestavbou baterií na energetická úložiště, se to tak mnohdy vůbec nevyplatí, protože těžko nachází pro tato zařízení takzvaně z druhé ruky odbyt.
To sice ano, ale stát v posledních letech začal ve velkém podporovat dotačními tituly pro firmy i domácnosti instalaci fotovoltaických elektráren na rodinné domy. Jenom za loňský rok množství instalovaných fotovoltaických elektráren s baterií vzrostl o 60 až 70 procent. Dnes je poptávka po jejich recyklaci v jednotkách případů za rok. Podle aktuálních čísel ale můžeme spolehlivě říct, že v dohledné době bude jejich počet násobně vzrůstat.*
Anna Soldatova
