Náklady na dodávky biometanu v Česku nesou jen výrobci, změnu může přinést plynárenský balíček

Dodávání biometanu do plynárenských sítí je v mnoha zemích Evropy poměrně obtížné, což zhoršuje uvádění tohoto zdroje obnovitelné energie na trh. Ukázaly to výsledky analýzy Evropské bioplynové asociace (EBA), která zkoumala předpisy týkající se sdílení nákladů na připojení výroben biometanu k síti a poplatků za jeho dodávky ve 28 evropských zemích. Současná situace se však může změnit s novým plynárenským balíčkem připravovaným Evropskou unií, jež má umožnit také širší dostupnost zeleného plynu na trhu.

Sdílení nákladů

Jedním z hlavních problémů jsou podle analýzy EBA náklady spojené s připojením biometanových zařízení k plynárenské distribuční síti. V současné době jsou pouze v 10 evropských státech sdíleny mezi výrobci biometanu a provozovateli plynárenské distribuční soustavy. Ve většině zemí EU tak nesou tyto náklady převážně výrobci. Tato situace je zvláště problematická v zemích jako je Česká republika a Litva, kde není sdílení nákladů na připojení k síti zavedeno, což může potenciální provozovatele biometanových jednotek odrazovat od jeho výroby.

„Ze zkušenosti s připojením odpadářské stanice v Rapotíně, která začala dodávat biometan do plynárenské distribuční soustavy jako první bioplynka v Česku, víme, že nejde o snadnou záležitost. Komplikace způsobuje pomalejší legislativa a to, že na úrovni podpory rozvoje tohoto obnovitelného zdroje energie u nás prozatím zůstáváme spíše v teoretické než praktické rovině. Přesto vnímáme, že veškeré tyto překážky jsou minimálně od energetické krize menší,“ uvedla Barbora Formánková, mluvčí společnosti Energy financial group.

Poplatek za dodávky do sítě

Kromě nákladů na připojení biometanových stanic k plynovodům je další výzvou pro rozvoj biometanu v Evropě poplatek spojený s jeho dodávkami do sítě. Sdílení tohoto poplatku s distributorem, jehož výše se v jednotlivých zemích liší, se aktuálně uplatňuje v 11 z 28 evropských zemích, jako je Švédsko, Lotyšsko a Belgie. Naopak v České republice zaveden není. Cílem je přitom pokrýt instalaci a údržbu technologie na výrobu biometanu, poplatky za přístup k síti a náklady na zajištění kvality plynu.

Změnu v problematice připojování biometanových stanic k síti by mohl přinést nový plynárenský balíček, který je momentálně připravován Evropskou unií. Pokud budou opatření, jež má zahrnovat, správně provedena, mohou brzy odstranit překážky spojené s distribucí a umožnit širší dostupnost biometanu na trhu jako nízkoemisní alternativy zemního plynu.*

-zr-