Jedním z hlavních problémů jsou podle analýzy EBA náklady spojené s připojením biometanových zařízení k plynárenské distribuční síti. V současné době jsou pouze v 10 evropských státech sdíleny mezi výrobci biometanu a provozovateli plynárenské distribuční soustavy. Ve většině zemí EU tak nesou tyto náklady převážně výrobci. Tato situace je zvláště problematická v zemích jako je Česká republika a Litva, kde není sdílení nákladů na připojení k síti zavedeno, což může potenciální provozovatele biometanových jednotek odrazovat od jeho výroby.
„Ze zkušenosti s připojením odpadářské stanice v Rapotíně, která začala dodávat biometan do plynárenské distribuční soustavy jako první bioplynka v Česku, víme, že nejde o snadnou záležitost. Komplikace způsobuje pomalejší legislativa a to, že na úrovni podpory rozvoje tohoto obnovitelného zdroje energie u nás prozatím zůstáváme spíše v teoretické než praktické rovině. Přesto vnímáme, že veškeré tyto překážky jsou minimálně od energetické krize menší,“ uvedla Barbora Formánková, mluvčí společnosti Energy financial group.
Kromě nákladů na připojení biometanových stanic k plynovodům je další výzvou pro rozvoj biometanu v Evropě poplatek spojený s jeho dodávkami do sítě. Sdílení tohoto poplatku s distributorem, jehož výše se v jednotlivých zemích liší, se aktuálně uplatňuje v 11 z 28 evropských zemích, jako je Švédsko, Lotyšsko a Belgie. Naopak v České republice zaveden není. Cílem je přitom pokrýt instalaci a údržbu technologie na výrobu biometanu, poplatky za přístup k síti a náklady na zajištění kvality plynu.
Změnu v problematice připojování biometanových stanic k síti by mohl přinést nový plynárenský balíček, který je momentálně připravován Evropskou unií. Pokud budou opatření, jež má zahrnovat, správně provedena, mohou brzy odstranit překážky spojené s distribucí a umožnit širší dostupnost biometanu na trhu jako nízkoemisní alternativy zemního plynu.*
-zr-
