V západoevropských zemích je komunitní energetika již dobře etablovaným modelem, kde slouží jako ukázka úspěšné realizace bioenergetické vesnice. K produkci elektřiny a tepla využívají bioplynové stanice a fotovoltaické panely, čímž dosahují energetické soběstačnosti a nezávislosti na vnějších dodavatelích.
V Česku však čelí několika výzvám. Její vývoj brzdí infrastruktura české energetiky či neochota veřejnosti zakládat společná energetická družstva. Navíc se objevují i některá negativa, zejména v otázce spravedlivého rozdělování vyrobené elektřiny mezi jednotlivé byty v domě.
Komunitní energetika však není pouze o sdílení elektřiny, ale také o decentralizaci a demokratizaci energetiky. Tento model přináší výhody pro obce, domácnosti a malé a střední podniky. Jejím cílem je snížit závislost na dovozu surovin a neobnovitelných zdrojích energie či zvýšit podíl obnovitelných zdrojů.
Sdílení vyrobené elektřiny umožní v Česku novela energetického zákona označovaná jako Lex OZE 2. Předpokládá se proto vznik energetických společenství, která umožní sdílení energie mezi různými odběrnými místy. Tato iniciativa je vítána zejména v obcích, kde může přinést energetickou nezávislost a úspory. Přestože se vývoj komunitní energetiky stále potýká s několika otázkami a výzvami, získává na popularitě a může se stát důležitým prvkem decentralizovaného energetického systému budoucnosti.
Celkově lze říci, že komunitní energetika má potenciál přinést pozitivní změny v energetickém sektoru, ale je důležité pečlivě vyhodnotit ekonomické, sociální a subjektivní důvody pro účast v komunitním sdílení elektřiny. Zároveň je nutné zohlednit nejen pozitivní aspekty, ale i případná negativa, aby bylo možné tuto novou formu energetiky efektivně implementovat.
Jedním z klíčových problémů může být spravedlivé rozdělování nákladů mezi členy komunity. Při sdílení elektřiny v bytových domech může vzniknout nespravedlnost, kdy obyvatelé s větší spotřebou získávají větší prospěch z komunitní energetiky na úkor těch s nižší spotřebou.
Pro jednotlivce s nízkou spotřebou elektřiny může být přínos komunitního sdílení elektřiny relativně malý. Investice do výstavby vlastní fotovoltaické elektrárny, která je společná pro všechny členy komunity, může být nesrovnatelně vyšší ve srovnání s individuálními potřebami.
Pro průmyslové provozy může být komunitní energetika nevhodná. Výroba elektřiny fotovoltaickými panely totiž nesplňuje potřeby průmyslových provozů, a distribuce energie mimo dobu výroby může být problematická.
Při zapojení fotovoltaických elektráren do vlastní spotřeby může vznikat problém s nepředvídatelnými přebytky elektřiny, zejména v letních měsících. Přebytky mohou mít na trhu nízkou prodejní cenu a v dlouhodobém horizontu mohou představovat ekonomický problém.
Představa, že komunitní sdílení elektřiny může zvýšit stabilitu distribuční sítě, není vždy pravdivá. Distribuční síť musí být stabilní, lokalizované výrobní jednotky ale nemusí v daný okamžik pokrýt všechny potřeby.
Finanční náročnost a akumulace: Investice do akumulace elektřiny mohou být stále vysoké, což limituje praktické využití komunitní energetiky. Navíc, i přes využití akumulace, mohou vzniknout situace, kdy není dostatek elektřiny v době nejnižších cen.*
Václav Skoblík, obchodní ředitel UCED
