V českém právním řádu nedávno vstoupil v platnost nový právní předpis upravující tuhá paliva z odpadů, která se řeší již nejméně dvě desetiletí. Snahy o přijetí právního předpisu, který by stanovil jasná pravidla pro výrobu a využití paliv z odpadů, jakožto jednoho ze způsobů nakládání s odpady, byly opakovaně zmařeny. Důvodem byly často uváděny příliš přísné požadavky na spalování těchto „alternativních“ paliv. A to i přes skutečnost, že v jiných evropských státech tato problematika je již řadu let řešena a funguje. Tento článek se zabývá právní úpravou platnou v Itálii, kde je otázka paliv z odpadů legislativně řešena již od roku 1998.
První zásadní právní úprava, zabývající se otázkou paliv z odpadů a možnosti jejich využití, byla vyhláška Ministerstva životního prostředí ze dne 5. února 1998. Tato vyhláška stanovila pravidla pro využívání paliv z odpadů (tzv. CDR – Combustibile da rifiuti), určila zařízení, ve kterých může být toto palivo z odpadů spalováno, vyžadovala provádění analýz pravidelně odebíraných vzorků z takto spalovaných odpadových paliv, definovala požadavky na emisní limity vypouštěné do atmosféry při jejich spalování a odpovídající monitoring (vycházející z požadavků na spalování odpadu).
V roce 2010 byla přijata nová právní úprava, která nahradila pojem „palivo z odpadů“ (CDR) pojmem „sekundární pevné palivo“ (CSS – Combustibile solido secondario). Jedná se konkrétně o legislativní dekret č. 205/2010, kterým byla implementována směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic. Tento legislativní dekret novelizoval základní právní úpravu v oblasti nakládání s odpady, která je obsažena v zákoně č. 152/2006, tzv. Kodexu práva životního prostředí, jenž upravuje několik oblastí ochrany životního prostředí v jednom právním dokumentu.
V roce 2013 pak byla přijata stěžejní prováděcí vyhláška italského ministerstva životního prostředí, kterou se upravuje, za jakých podmínek může být sekundární pevné palivo CSS vyňato z legislativních požadavků na nakládání s odpady. Jedná se o ministerskou vyhlášku č. 22 ze dne 14. února 2013 (Regolamento recante disciplina della cessazione della qualifica di rifiuto di determinate tipologie di combustibili solidi secondari /CSS/, ai sensi dell'articolo 184-ter, comma 2, del decreto legislativo 3 aprile 2006, n. 152, e successive modificazioni). Za přesně definovaných podmínek může být toto palivo „CSS-combustibile“ vyňato z odpadové legislativy a považováno za „neodpad“. Vyhláška před svým přijetím prošla procesem notifikace technických předpisů, který podléhá schválení ze strany Evropské komise a ostatních členských států.
Definice italského sekundárního pevného paliva (CSS)
Základní definice sekundárního pevného paliva (CSS) je uvedena v čl. 183 písm. cc) zákona č. 152/2006. Podle tohoto ustanovení je jím “pevné palivo vyrobené z odpadu, které splňuje klasifikační a specifikační vlastnosti uvedené v technických normách UNI CEN/TS 15359, ve znění následujících změn a doplnění; aniž je dotčeno použití článku 184-ter, je sekundární pevné palivo klasifikováno jako speciální odpad”.
Do zákona č. 152/2006 bylo výše uvedenou vyhláškou v roce 2010 doplněno ustanovení čl. 184-ter, které se zabývá otázkou okamžiku, kdy odpad přestává být odpadem podléhajícím odpadové legislativě. Toto ustanovení vychází z textu článku 6 odst. 1 evropské směrnice 2008/98/ES:
Odpad přestává být odpadem, pokud byl podroben některému způsobu využití, včetně recyklace, a splňuje zvláštní kritéria, která budou vypracována v souladu s těmito podmínkami:
•látka nebo předmět se běžně využívají ke konkrétním účelům,
•pro tuto látku nebo tento předmět existuje trh nebo poptávka,
•látka nebo předmět splňují technické požadavky pro konkrétní účely a vyhovují stávajícím právním předpisům a normám použitelným na výrobky, a
•využití látky nebo předmětu nepovede k celkovým nepříznivým dopadům na životní prostředí nebo lidské zdraví.
Zmíněná zvláštní kritéria mohou vyplývat z evropské legislativy, technických norem, nebo z prováděcího právního předpisu.
Sekundární pevné palivo (CSS) se získává ze suché složky (plast, papír, textilní vlákna atd.) komunálního i speciálního odpadu, který se odděluje speciálními postupy od ostatních nehořlavých materiálů, jako je sklo, kovy a inertní materiály. Obecně platí, že pro výrobu paliva z odpadů lze použít komunální odpad a speciální odpad, který není nebezpečný, s výjimkou odpadů uvedených pod příslušným katalogovým číslem v příloze č. 2 vyhlášky č. 22/2013.
Uvedená vyhláška dále určuje technické specifikace výrobku a zařízení, v nichž může být palivo z odpadů používáno. Z technického hlediska je pro palivo vyráběné z odpadů na evropské a národní úrovni zásadní norma EN ISO 15359:2011 „Tuhá alternativní paliva – Specifikace a třídy", která stanoví klasifikační systém pro tuhá alternativní paliva (TAP) a požadavky na specifikaci jejich vlastností (norma byla v roce 2021 nahrazena normou EN ISO 21640).
Již od počátku vzniku speciální legislativy upravující požadavky na paliva z odpadů jsou stěžejními tři základní technické parametry, na základě kterých je toto palivo dále klasifikováno a rozděleno do několika tříd. Jedná se o výhřevnost, obsah chlóru a obsah rtuti. Pokud má být přepracovaný odpad klasifikován jako sekundární pevné palivo CSS, musí splňovat definované minimální mezní limity, které italská vyhláška č. 22/2013 uvádí v příloze č. 1.
Pro účely vyhlášky se za CSS, které je „neodpadem“, považuje výhradně sekundární pevné palivo s výhřevností a chlorem (Cl) definovanými třídami 1, 2 a 3 a jejich kombinacemi, a pokud jde o rtuť (Hg) třídami 1 a 2, uvedené v seznamu v tabulce 1, s odkazem na každou dílčí šarži.
Palivo z odpadů, které má být vyňato z odpadové legislativy, musí dále splňovat fyzikální a chemické parametry stanovené v téže příloze pro antimon (Sb), arzen (As), kadmium (Cd), chrom (Cr), kobalt (Co), mangan (Mn), nikl (Ni), olovo (Pb), měď (Cu), thallium (Tl), vanad (V) a souhrn kovů (Sb, As, Cr, Cu, Co, Pb, Mn, Ni, V). Vyhláška neuvádí konkrétní limity pro popel a vlhkost, ale uvádí, že tyto limity je třeba jasně definovat ve smluvních vztazích mezi výrobcem paliva a jeho uživatelem.
Pro každou dílčí šarži paliva z odpadů, které je v souladu s legislativou vyňato z požadavků pro nakládání s odpady, musí být jeho výrobcem vydán certifikát – prohlášení o shodě potvrzující splnění legislativních požadavků. Toto prohlášení výrobce předává uživateli paliva a odpovědným státním orgánům a uchovává u sebe po stanovenou dobu. Vzor tohoto prohlášení je uveden v příloze č. 4 vyhlášky.
Zařízení, ve kterých je palivo z odpadů vyráběno, musí mít povolení podle části čtvrté zákona č. 152/2006, týkající se nakládání s odpady, anebo integrované povolení podle části druhé hlavy III-bis téhož zákona, a v každém případě musí být vybaveno certifikátem environmentální kvality podle příslušné technické normy (UNI EN 15358 ve znění pozdějších změn) nebo v rámci systému environmentálního řízení podniků a auditu (EMAS).
Výroba sekundárního pevného paliva CSS
Všechny fáze výroby CSS podléhají ustanovením části čtvrté zákona č. 152/2006 upravující nakládání s odpady. Výrobní postupy a techniky jsou specifikovány v příloze č. 3 vyhlášky č. 22/2013. Ta se víceméně odvolává na příslušné technické normy. Při výrobě jednotlivých šarží paliva z odpadů vyhláška odkazuje na postup podle technických norem UNI EN ISO 15442, která stanoví metody vzorkování a 15443 upravující metody přípravy laboratorního vzorku.
Nejčastějším způsobem výroby sekundárního pevného paliva CSS je mechanicko-biologická úprava. Podle oficiálních údajů bylo v Itálii v roce 2020 provozováno s příslušným povolením 135 MBÚ zařízení. V roce 2021 to bylo 124 zařízení. Největší zastoupení mají tato zařízení v severoitalských regionech Lombardie a Piemont, dále pak Toskánsko, Apulie a Lazio.
Podle Zprávy o odpadech, kterou každoročně vydávají italské krajské a okresní agentury pro životní prostředí (ARPA) ve spolupráci s Ústavem pro ochranu a výzkum životního prostředí (ISPRA) bylo v roce 2020 v zařízeních na mechanicko-biologickou úpravu zpracováno zhruba 8,4 milionu tun komunálního odpadu. Z tohoto množství bylo téměř 1,4 milionu tun přepracováno na palivo z odpadů CSS (zhruba 16,6 %). Ve spalovacích zařízeních s energetickým využitím bylo v témže roce využito necelých 861 tisíc tun CSS, zatímco v zařízeních povolených ke spoluspalování (cementárny, tepelné elektrárny) bylo spáleno 265 tisíc tun CSS.
Způsoby využití sekundárního pevného paliva CSS
Využití nachází CSS v následujících zařízeních, jimž bylo vydáno povolení ke spalování nebo spoluspalování odpadu za účelem využití energie (elektrické a/nebo tepelné):
cementárny; v případě CSS (třída I a II) jsou uváděny jako výhody vysoká doba zdržení při vysokých teplotách, umožňuje úplnou eliminaci organických znečišťujících látek, směs je zásaditá, čímž neutralizuje veškeré kyselé plyny uvolněné při spalování, veškeré těžké kovy jsou vázány v popelu a prachu;
•spalovny; ve srovnání se spalovnami, které jsou určeny k likvidaci pevného komunálního odpadu, mají spalovny využívající CSS (třída III) lepší tepelnou účinnost (díky nižšímu obsahu inertních frakcí a vlhkosti) a výhodnější konstrukční vlastnosti, zejména menší rozměry a zjednodušené systémy snižování emisí;
•tepelné elektrárny (třída I);
•zařízení na výrobu vápna (třída I a II);
•ocelárny (třída I);
•zplyňovací zařízení;
•tepelné elektrárny pro dálkové vytápění (třída I a II).
Pokud sekundární pevné palivo splňuje požadavky pro vynětí z odpadové legislativy, lze toto palivo spoluspalovat v cementárnách s výrobní kapacitou nad 500 tun slínku denně a v tepelných elektrárnách s tepelným spalovacím výkonem nad 50 MW. Uvedené cementárny a tepelné elektrárny musí mít vydané integrované povolení podle příslušné legislativy.
Příklad zařízení spalujícího palivo z odpadů
Jedním ze zařízení, kde dochází ke spoluspalování tuhého alternativního paliva (CSS), je například tepelná elektrárna v severoitalském regionu Benátsko. Tepelná elektrárna Andrea Palladio, vlastněná společností ENEL, je vícepalivová elektrárna s celkovým instalovaným výkonem 976 MW. Elektrárna byla postupně vybudována v 60. a 70. letech 20. století a nachází se v oblasti Fusina. Palivo z odpadů CSS je spalováno spolu s uhlím v poměru 5 % (přibližně 8 t/h při plném zatížení, s povoleným celkovým množstvím 70 000 tun CSS ročně). Palivo je jemně drceno ve speciálním zařízení a smícháno s uhlím, které se posílá do spalovací komory.
V případě závodu Andrea Palladio je CSS produkováno v nedalekém závodě na využití odpadu Ecoprogetto Venezia S.r.l., který patří společnosti Veritas S.p.a., veřejné společnosti pověřené nakládáním s odpady města Benátky. Uvádí se, že spalováním při teplotách v kotli (přibližně 1300–1400 °C) nevznikají při spalování dioxiny. Emise z komína jsou v každém případě konstantně (každých 15 minut) kontrolovány na přítomnost nebezpečných škodlivin.
Povinnosti výrobců a uživatelů tuhých alternativních paliv CSS
Výrobci paliv z odpadů CSS a jejich uživatelů mají ohlašovací povinnosti. Výrobci CSS musí každoročně hlásit:
•druh a množství odpadu na vstupu do zpracovatelského zařízení
•množství vyrobeného paliva CSS
•druh a množství zbytkové odpadu souvisejícího s výrobou paliva, rozděleného podle následného způsobu odstranění
•výsledky povedených analýz jednotlivých šarží a dílčích šarží paliva CSS
•podíl biologicky rozložitelné frakce v šaržích paliva CSS
•identifikační údaje uživatelů paliva CSS.
Uživatelé na druhé straně každoročně ohlašují tyto údaje:
•množství použitého paliva CSS
•identifikační údaje výrobce použitého paliva CSS
•výsledky klasifikačních vlastností vztažených k dílčím šaržím a případné další analýzy šarží provedené uživatelem
•procento nahrazených fosilních paliv s popisem a množstvím snížení emisí skleníkových plynů.
Itálie patří mezi evropské státy s dlouholetou zkušeností v oblasti výroby a využívání paliv vyráběných z odpadů. Legislativně je tato otázka detailně řešena od roku 1998. Základními aktuálně platnými právními předpisy v této oblasti jsou zákon č. 152/2006 a prováděcí vyhláška č. 22/2013.
Původně byly takto zpracované odpady nazývány CDR – Combustibile da rifiuti (palivo z odpadu), od roku 2010 nesou označení CSS – Combustibile solido secondario (sekundární pevné palivo).
Nejběžnějším způsobem výroby paliv z odpadů je mechanicko-biologická úprava. Co do počtu zařízení na mechanicko-biologickou úpravu odpadu se Itálie dlouhodobě udržuje na prvních místech (nejen) evropského měřítka. Podle údajů z roku 2020 bylo v Itálii provozováno 135 schválených zařízení na mechanicko-biologickou úpravu odpadu. V témže roce bylo v MBÚ zařízeních vyrobeno téměř 1,4 milionu tun paliva CSS.
Obecně platí, že při výrobě a využívání (spalování a spoluspalování) musí být dodrženy podmínky pro nakládání s odpady. Při splnění přísnějších kritérií, definovaných legislativou, o čemž musí výrobce vydat prohlášení o shodě, lze toto sekundární pevné palivo vyjmout z režimu odpadového hospodářství. I v takovém případě je ale striktně vymezeno, v jakých zařízeních takové CSS-neodpad lze spalovat či spoluspalovat. Jedná se o cementárny s výrobní kapacitou nad 500 tun slínku denně a tepelné elektrárny s tepelným spalovacím výkonem nad 50 MW. Uvedené cementárny a tepelné elektrárny musí mít vydané integrované povolení podle příslušné legislativy na ochranu životního prostředí.
Itálie je současně významným vývozcem tohoto typu „alternativního“ paliva. Mezi pravidelnými odběrateli jsou uváděny Rakousko, Slovinsko, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Bulharsko, Portugalsko, Dánsko, Kypr či Řecko. Z celkového počtu 659 tisíc tun vyvezeného odpadu, tvořilo 23,9 % (přes 157 tisíc tun) právě palivo vyrobené z odpadu (CSS).*
Mgr. Veronika Tomášková