Hranice akceptovatelné vzdálenosti odnosu vyřazených malých elektrozařízení do sběrného místa se zásadně liší podle jejich velikosti. S velkým spotřebičem, například pračkou, jsou lidé ochotni urazit až 1404 metrů, s malým elektrozařízením 544 a světelnými zdroji jen 342 metrů. Vyplývá to z průzkumu společnosti EKOLAMP, který proběhl mezi 668 respondenty.
„Čím je elektrozařízení větší, tím dále jsou lidé ochotni jej přepravit. Značné rozdíly ve vzdálenostech pravděpodobně souvisejí s tím, že větší spotřebiče lidé přepravují dopravním prostředkem, takže delší vzdálenost jim nevadí. S menšími spotřebiči chodí do sběrného místa naopak pěšky, takže tam již na vzdálenost hledí,“ vysvětlila Zuzana Adamcová z EKOLAMP.
Lidé tak sice vědí, že do komunálního odpadu elektrospotřebiče nepatří, přesto jich tam podle průzkumu skončí zhruba pětina. K odložení elektroodpadu do komunálního odpadu se přiznali respondenti hlavně v případě menších elektrozařízení, nejvíce v případě světelných zdrojů. V popelnici jich takto skončí téměř třetina. „U větších spotřebičů je situace výrazně lepší, pračku či sporák u popelnic nechá jen 14 % respondentů,“ dodala Adamcová. Průzkum také zjistil, že skoro desetinu vysloužilých spotřebičů lidé doma skladují, ale nepoužívají.*
-zr-
