To jsou ale jen některé z nových technologií, které využívá společnost European Metal Recycling (EMR). Očekává se, že změny v přístupu k ekologii ve světě zvýší poptávku po kovech, recyklace kovů tak může přispět ke snížení emisí uhlíku a omezit těžbu, uvedla agentura Reuters.
Rodinná nadnárodní firma EMR začala fungovat před osmi desetiletími, kdy měla jeden kovošrot. Nyní se zaměřila na to, jak snížit nutnost těžby a zpracování kovů, a tím přispět k ochraně životního prostředí. Snaží se proto zefektivnit a zlepšit ziskovost svých procesů.
S rostoucí poptávkou po čistých technologiích, jako jsou elektromobily a solární panely, se zvyšují obavy z dopadů těžby a produkce potřebných kovů na životní prostředí, od poškozování biologické rozmanitosti až po zvyšování emisí. Podle některých lidí z odvětví bude recyklace stále důležitější, protože celosvětový závod o zajištění důležitých nerostných surovin se stupňuje a země se snaží zajistit si bezpečné dodávky důležitých kovů a zároveň snížit uhlíkovou stopu z jejich produkce.
Například v Evropě by 40 až 75 procent kovů potřebných pro odvětví čisté energie, jako jsou elektromobily a větrné turbíny, mohlo do roku 2050 pocházet z recyklace. Kontinent ale musí zvýšit investice do recyklace a zefektivnit ji, uvedla loni průmyslová skupina Eurometaux.
Nejvíce používaným kovem na světě je ocel, která je zodpovědná za sedm až devět procent emisí oxidu uhličitého (CO2). Použití jedné tuny recyklované oceli místo výroby nové zabrání vzniku 1,5 tuny emisí CO2, těžbě 1,4 tuny železné rudy, 740 kilogramů uhlí a 120 kilogramů vápence, uvádí nevládní ekologická organizace Bellona.
Zatím poslední obsáhlý výzkum míry recyklace kovů zveřejněný v roce 2011 v časopise Journal of Industrial Ecology zjistil, že pouze 18 z 60 zkoumaných kovů má globální míru recyklace vyšší než 50 procent.
Firma EMR byla založena ve 40. letech minulého století a nyní má zhruba 160 závodů ve Spojených státech a v Evropě. Její obrat loni činil zhruba 4,7 miliardy liber (zhruba 125 miliard Kč). Firma investuje do výzkumu zaměřeného na obnovu co největšího množství materiálů, což znamená, že může generovat vyšší zisk a zároveň ukládat méně odpadu na skládky. To je praxe, která je nákladná a škodlivá pro životní prostředí. Firma také jedná s výrobci, například designéry automobilových společností, jak vytvořit výrobky tak, aby se daly jednodušeji recyklovat.
Náročným úkolem pro recyklační firmy je povaha moderních materiálů používaných v řadě produktů, od chytrých telefonů až po automobily, protože se obtížně rozebírají a recyklují. Podle studie Massachusettského technologického institutu (MIT) a americké automobilky Ford z roku 2021 obsahují typická moderní auta 76 různých chemických prvků.
Mezinárodní agentura pro energii (IEA) uvádí, že procesy recyklace tradičních kovů, jako je měď a hliník, jsou zavedenější než recyklace kovů potřebných pro přechod na nové typy energií. Týká se to lithia a kovů vzácných zemin. Kovy vzácných zemin se používají v nízkých koncentracích ve vyspělých technologických zařízeních, jako třeba neodym k výrobě silných magnetů pro elektromobily a větrné turbíny. Mnohé z těchto kovů je obtížné oddělit od okolních materiálů a vyžadují nové recyklační technologie. Odborníci uvádějí, že často chybějí informace o tom, jaké množství materiálů se ve výrobcích použilo a kde se nacházejí. To jsou podle nich základní otázky pro rozvoj odvětví recyklace. Odborníci také upozorňují, že recyklační technologie a odborné znalosti je třeba rozvíjet v místech, kde produkty dosáhly konečné fáze životnosti. To je často na jiném kontinentě, daleko od místa, kde byly vyrobeny a kde lidé rozumějí tomu, jak byly sestaveny.
V krátkodobém horizontu bude recyklace hrát jen malou roli při uspokojování poptávky po některých kovech, jako je lithium, protože produkty, které je obsahují, tedy například lithium-iontové baterie v elektromobilech, jsou teprve na začátku svého životního cyklu, uvedl výzkumník Jamie Speirs z Královské univerzity v Londýně. Rozvoj recyklační infrastruktury ale zatím podle něj mohou zajistit přísná vládní nařízení. Příkladem toho je olovo, které má jeden z nejvyšších podílů recyklace mezi kovy díky regulacím, které jsou celosvětově navrženy tak, aby zamezily zdravotním problémům souvisejícím s olověnými bateriemi, dodal Speirs.
Další hybnou silou růstu recyklace jsou podle analytiků ceny, které mohou společnosti jako EMR požadovat za recyklované materiály a které platí těm, co jim dodávají šrot. Pokud je cena vysoká, recyklace se zvýší. ERM předpokládá, že zelené prémie způsobí, že recyklované kovy budou levnější, a v konečném důsledku pro firmy ziskovější než produkce nových.
-čtk-
