Hesla jako oběhové hospodářství nebo udržitelnost slýcháme často. Co to ale prakticky znamená v sektoru zemědělství?
Nejen v sektoru zemědělství, ale obecně nejaktuálnější a zároveň nejpalčivější téma je snížení spotřeby energií. Pro zemědělství jsou tu dvě vhodné možnosti. Fotovoltaické elektrárny a bioplynové stanice. Obojí je dobře realizovatelné ať už fotovoltaické panely na střechách budov nebo na volných prostranstvích anebo zemědělské bioplynové stanice, které umí zužitkovat bioodpad včetně produkce rostlinné výroby a odpadní suroviny z chovu hospodářských zvířat. Pokud se podíváme na to, co obecně rezonuje udržitelností, pak je to snižování uhlíkové stopy, ale pokud chceme svoji uhlíkovou stopu snižovat, pak ji nejprve musíme znát.
Je v tomto směru nějaký zásadní rozdíl ve velikosti podniku? Dotkne se snižování uhlíkové stopy jen velkých podniků nebo se tomu nevyhnou ani menší družstva?
Rozhodně se výpočet uhlíkové stopy dotkne všech podniků, a to jen proto, že v dodavatelsko-odběratelském řetězci se tomu z dlouhodobého hlediska nepůjde vyhnout a kdo se tomu začne věnovat včas, tak ten získá konkurenční výhodu. Ty větší podniky musí už dnes znát svoji uhlíkovou stopu a pro její výpočet potřebují znát uhlíkovou stopu svých dodavatelů anebo jejich výrobků. Bez výpočtu své uhlíkové stopy, nelze dělat strategii pro její snižování a dávat si nějaké cíle v tomto směru. Dále také tyto větší podniky musí plnit povinná nařízení, ve kterých je výpočet uhlíkové stopy základním prvkem. V nedaleké budoucnosti se však povinnosti rozšíří i na menší podniky, takže kdo bude připraven, nebude překvapen. V neposlední řadě to již dnes zajímá banky a začínají se na to ptát svých současných klientů. Dotazům se samozřejmě nevyhnou ani budoucí klienti. Již dnes se banky ptají na to, jakým druhem paliva topíte a jak velký zdroj to je. Dalším důkazem může být ESG dotazník České bankovní asociace, který se ptá klientů na všechny oblasti ESG a těch otázek není málo, je jich více než 30. To jen ukazuje na to, že bankovní sektor bere udržitelnost vážně a tento trend bude nadále pokračovat.
Přechod k udržitelnému podnikání musí zemědělci popsat v takzvaném tranzitním plánu. Co je to za dokument a co by měl obsahovat?
Tranzitnímu plánu můžeme také říkat dekarbonizační plán. Jedná se o postupné snižování uhlíkové stopy firmy. Podnik může snižovat svoji CO2 stopu například výměnou kotle na uhlí za kotel na štěpku, vybudováním fotovoltaiky nebo modernizací bioplynové stanice apod. To samé se dá aplikovat na další části podnikání daného klienta, kdy se mění současné technologie za ty šetrnější a technologicky vyspělejší, pokud je to možné.
Má v tomto směru Česká republika nějaká svoje specifika?
Aktuálně je v České republice v provozu více než 400 bioplynových stanic. Nicméně výroba biometanu a jeho vtláčení do plynárenské sítě je teprve na samém počátku. V současnosti znám pouze dvě bioplynové stanice s komerční výrobou biometanu, které jsou napojeny na síť největšího českého distributora plynu GasNet. K výrobě biometanu jsou v současnosti nejvhodnější již fungující bioplynové stanice. Jedná se o modernizaci, jejímž cílem je získání vyčištěného biometanu a jeho následná distribuce do sítě zemního plynu prostřednictvím kompresoru. Výhodou je, že většina zemědělských bioplynových stanic je vybudována v blízkosti distribuční sítě zemního plynu. Proto o možném připojení lze v mnoha případech reálně uvažovat. Nelze opominout také budoucí potenciál v nové výstavbě bioplynových stanic. Úprava bioplynu na biometan je trend, který se v evropských zemích rozvíjí už několik let. Na začátku roku 2020 bylo v Evropě v provozu více než 700 těchto stanic, jak uvádí Evropská bioplynová asociace. Jejich počet během deseti let vrostl v Evropě na čtyřnásobnou hodnotu. Nejvíce výroben biometanu se nachází v Německu, Francii a Dánsku.
Čistě technologicky mají bioplynové stanice určitě velký potenciál, ale jak je to z hlediska peněz? Vyplatí se i finančně?
Ano, i z pohledu ekonomiky z dlouhodobého hlediska dává smysl více zapojit bioplynové stanice do energetického mixu ČR. Spotřeba zemního plynu vloni byla 9,4 miliardy metrů krychlových. Jednalo se o dovoz z Ruska. Podle odhadu České bioplynové asociace a sdružení CZ BIOM by zemědělské bioplynové stanice mohly nahradit až pět procent celkové spotřeby „fosilního“ plynu. Další až jedno procento by mohl nahradit biometan vyrobený z biologicky rozložitelného odpadu. Vedle pozitivního ekonomického efektu zapojení modernizovaných stanic do energetického mixu je třeba hovořit i o snížení závislosti na dodávkách plynu z Ruska a pozitivním efektu v podobě dekarbonizace ekonomiky.
Dekarbonizace ekonomiky je také velmi často skloňovaným pojmem. Kolik peněz z fondů EU to může pro Česko přinést?
Jedná se o významnou částku. Je to více než 500 mld. Kč. Z toho přes 300 mld. Kč z Modernizačního fondu a přes 200 mld. ze strukturálních fondů EU a Národního plánu obnovy ČR. Dalším zdrojem jsou speciálně dedikované prostředky v rámci Fondu spravedlivé transformace určené pro tři uhelné regiony – Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský kraj, které budou čerpány přes operační program Spravedlivá transformace s rozpočtem 41 mld. Kč.
Pokud má někdo už hotový projekt, jak má správně postupovat, aby dosáhl na podporu?
Stačí si najmout zkušeného poradce, ten vás odborně povede. Ideálně poradce z bankovního sektoru, protože ten dokáže nejen vyřídit dotaci, ale i zajistit profinancování. Dotačních schémat na podporu fotovoltaických elektráren je několik a každé má své omezení a je vhodné pro jiný druh fotovoltaiky.
V tomto ohledu mohou napomoci zkušení pracovníci ČSOB EU Centra, kteří klientům doporučí vhodné řešení. Současně mohou poskytnout odbornou pomoc také kolegové z poradenské společnosti ČSOB Advisory například při sestavování plánů přechodu k nízkoemisní ekonomice.
Převládá myšlenka, že ekologické projekty nebo přechod na oběhové hospodářství obecně nemá velkou ekonomickou návratnost. Jak to vidíte vy?
Vedle ochrany životního prostředí jsou zde i ekonomické výhody, které udržitelnost jako taková přináší. Například se může jednat o menší spotřebu primárních surovin a tím úsporu nákladů, dále to může být zvýšení energetické soběstačnosti a v neposlední řadě se může jednat i o konkurenční výhodu v nabízení služeb nebo výrobků s přidanou hodnotou, kterou konkurence mít nemusí. Být udržitelný začíná být i výhodou na pracovním trhu, protože především mladší generace se zajímá o to, jak se jejich budoucí zaměstnavatel chová a zda dodržuje principy ESG, resp. principy investic v rámci trvale udržitelného zemědělství.*
Anna Soldatova
