V reakci na krizi s plastovým odpadem si řada zemí po celém světě stanovila cesty, jak dopady zamoření plasty snížit. Jde hlavně o vývoj stoprocentně recyklovatelných plastů, opakovaně použitelných nebo kompostovatelných. Biologicky rozložitelné plasty nabízejí navíc hned dvě výhody. Co se týče obalů od některých druhů jídla nebo třeba jednorázových vlhčených ubrousků, které jdou vyčistit jen obtížně nebo vůbec, je rozložitelnost nejlepším řešením. Druhým lákadlem je pak přínos půdě a tím pádem i pěstovaným surovinám.
Ačkoli je zpracování kompostovatelných a biologicky rozložitelných plastů regulováno v rámci různých předpisů pro nakládání s organickým odpadem, chybí ve Spojeném království systematický sběr dat o tom, jak se tyto biologicky rozložitelné plasty skutečně v přírodě rozkládají.
Současný podíl na trhu s biologicky rozložitelnými plasty je relativně malý. Podle dat sdružení European bioplastics činí zhruba 1 % z celkového počtu 335 milionů tun plastů vyrobených na celém světě. Celosvětová výrobní kapacita těchto rozložitelných plastů byla v roce 2018 přibližně 0,91 milionu tun a už příští rok by měla dosáhnout zhruba 1,3 milionu tun. I přesto, že po celém světe chybí vyvinutá infrastruktura pro třídění a sběr této komodity, vidí v ní výrobci velký potenciál. Jednak je veřejnost všeobecně nakloněná myšlence biologicky rozložitelných obalů, jednak tomu nahrává i (nejen) britská legislativa, která tlačí na snižování směsného odpadu i skládkování.
Bioplast, biologicky rozložitelný plast, nebo kompostovatelný plast?
Biologická rozložitelnost znamená degradace biologickou aktivitou. Takto se rozkládá řada běžně užívaných materiálů, jako je třeba papír, dřevo nebo pryskyřice. Studie poukazuje na to, že termín „biologicky rozložitelný“ nijak nedefinuje, za jakých podmínek a jak dlouho bude trvat biologický rozklad. Naopak termín „kompostovatelný plast“ je specifičtější a popisuje materiál, který je schopen projít biologickým rozkladem v kompostu rychlostí odpovídající jiným známým kompostovatelným materiálům a nezanechává žádné viditelně rozlišitelné nebo toxické zbytky.
Biologicky rozložitelné nebo kompostovatelné plasty lze vyrábět z biologických nebo i fosilních surovin. Naopak plasty vyráběné z biologických materiálů, tedy bioplasty, je možné navrhnout tak, že buď jsou biologicky rozložitelné nebo kompostovatelné, nebo vůbec nejsou. „Je velmi důležité, aby si lidé byli těchto rozdílů vědomi a chápali je. Pokud se spotřebitelé domnívají, že obaly označené jako „biologické“ mohou být kompostovány a vyhazovány do popelnic na biologický odpad, mohli by ve skutečnosti znečištění plasty zvýšit,“ popsala Almut Reichel, odbornice Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) na udržitelné využívání zdrojů a nakládání s odpady.
Mezi bioplasty se řadí i první synteticky vyráběné polymery. Například galalit, takzvaný mléčný kámen, je tvořen formaldehydem a kaseinem. Dále třeba celuloid, považovaný za první termoplast, byl v roce 1856 vyroben z nitrátu celulózy a kafru. Jako jeden z mála bioplastů navíc přežil nástup syntetických plastů z ropy a dodnes se využívá v obalových materiálech pro cukrovinky nebo cigarety.
Kompostovatelné plasty se navrhují buď pro domácí a nebo pro průmyslové kompostování. I zde může mít spotřebitel problém s pojmy neboť ne každý musí nutně vědět, že mezi těmito dvěma způsoby degradace existuje rozdíl. Z průzkumu britských vědců vyplynulo, že 14 % domácností do domácích kompostérů vkládá právě i materiály, označené výrobcem jako průmyslově kompostovatelný plast.
Ačkoliv některé země mají národní předpisy, normy nebo certifikace pro kompostovatelné nebo biologicky rozložitelné plasty vhodné pro domácí kompostování, tak žádná harmonizovaná mezinárodní nebo evropská norma zatím neexistuje.
Mezi hlavní aplikace kompostovatelných plastů dnes patří obaly potravin, ochranné přepravní fólie, tašky, kelímky, talíře a příbory, pytle na odpad či zemědělské fólie. Běžně prodávanými kompostovatelnými plasty na biobázi je třeba kyselina polymléčná (PLA), polyhydroxyalkanoát (PHA), přičemž nejrozšířenější jsou polyhydroxybutyrát (PHB) a polybutylenesuccinát (PBS), škrobové směsi a celulózové směsi. Mezi běžné kompostovatelné plasty na bázi fosilních paliv patří polybutylenadipattereftalát (PBAT) a polykaprolakton (PCL).
Rozklad jen v necelých čtyřiceti procentech případů
Vědci otestovali, že velká část kompostovatelných plastů se nedokáže stoprocentně rozložit. Výsledky pro plasty, označené britským certifikátem TUV OK Compost Home, ukázaly úspěšné rozložení pouze u 27 % testovaných obalů. Dalších 12 % se rozložilo na drobné kousky, z nichž byly některé i menší než 2 milimetry. „Tyto malé části jsou technicky vzato mikroplasty a pravděpodobně se biologicky plně rozloží, pokud budou dále vystaveny prostředí kompostu. Dohromady však 61 % obalů nesplnilo očekávání certifikovaného domácího kompostovatelného plastu,“ uvádějí výzkumníci. Data navíc ukazují, že i přes rozdílnost v typech kompostérů, teplotě nebo pH a dalších faktorů domácího kompostování, jsou výsledky podobné napříč celým královstvím. „Což vede k závěru, že současná směs kompostovatelných polymerů na trhu se nebude dát spolehlivě kompostovat v široké škále podmínek při domácím kompostování,“ dodávají autoři studie.*
Anna Soldatova
