Plýtvání potravinami v EU stojí za nejméně šesti procenty jeho celkových emisí a stojí sedmadvacítku více než 143 miliard eur ročně. V roce 2021 EU dovezla téměř 138 milionů tun zemědělských produktů z mimounijních zemí v celkové hodnotě 150 miliard eur. Vyplýtvala pak značně vyšší množství, konkrétně 153,5 milionu tun. V celé unii je přitom podle zprávy asi 33 milionů lidí, kteří si nemohou každý den dovolit kvalitní a vyvážené jídlo.
Před sedmi lety se Evropská komise přihlásila k cíli udržitelného rozvoje (SDG) snížit plýtvání potravinami na polovinu do roku 2030. Dnes však zdaleka není k tomuto cíli kdovíjak blízko. V roce 2018 pak přijala Evropská komise novelizovanou rámcovou směrnici o odpadech (WFD), která zavazuje členské státy EU k tomu, aby od roku 2020 začaly měřit a hlásit plýtvání potravinami.
Výzkum ukazuje, že jen množství vyplýtvané pšenice v EU představuje přibližně polovinu jejího objemu vývozu z Ukrajiny. Potravinová krize spojená s válkou na Ukrajině tedy ukazuje, že globální potravinový systém, který byl už tak silně zasažený následky pandemie covidu-19, potřebuje zajistit větší odolnost a udržitelnost.
Podle výzkumu se na celém světe vyplýtvá přibližně třetina potravin, zatímco asi 10 % světové populace čelilo v roce 2020 hladu. To podle autorů ukazuje na to, že jídla pro nasycení ohrožených lidí je dostatek, ovšem je nutné efektivněji distribuovat potraviny a snížit plýtvání.
Peníze a šetření
Výzkum zjistil, že návratnost investic do snižování plýtvání potravinami je vysoká. Potvrdilo to 99 % z téměř 1200 analyzovaných společností v 17 zemích, které uvedly, že se jim investované peníze vrátily. Nejvyšší míru návratnosti mají zpravidla restaurace, dále hotely, stravovací provozy a maloobchodníci. Autoři studie však také poukazují na nefinanční benefity, jako jsou dobré vztahy se zúčastněnými stranami v celém dodavatelském řetězci nebo loajalita zákazníků, které environmentální dopady stravovacích provozů zajímají.
Výzkum dále uvádí, že maloobchodní odpad představuje pouze 7 % potravinových ztrát a plýtvání v EU. Jednou tolik potravin se vyplýtvá v sektoru stravovacích služeb (15 %) a trojnásobek potravin se vyplýtvá ve zpracovatelském sektoru (21 %). Zhruba 12 % se vyplýtvá v sektoru prvovýroby.
Globální ceny potravin byly v září o 8 % vyšší než před rokem, upozornila podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO), částečně způsobená válkou na Ukrajině. Ceny pšenice, kukuřice a sojových bobů letos dokonce překonaly rekordy z roku 2008, kdy vrcholila světová finanční krize. Éra levných potravin tak podle analytiků skončila a ceny pravděpodobně zůstanou vysoké i po skončení ruské agrese.
Ukrajinští zemědělci navíc kvůli válce sklidili 19,2 milionu tun pšenice a 5,5 milio-nu tun ječmene, což je v obou případech je to o 40 % méně než loni. Země pro sklizeň na letošní rok osela více než šest milio-nů hektarů ozimé pšenice, velká plocha ale byla obsazena během invaze. Na území pod kontrolou Ukrajiny bylo sklizeno obilí pouze na ploše 4,7 milionu hektarů. Průměrný výnos činil 4,1 tuny na hektar, v případě ječmene pak 3,5 tuny na hektar. Od 1. srpna, odkdy fakticky začala fungovat istanbulská dohoda o ukončení blokády ukrajinských přístavů, se objem vývozu v denním průměru pohyboval kolem 95 000 tun. Úhrnem činil 6,4 milionu tun.
Ukrajinské ministerstvo infrastruktury 7. října informovalo, že z ukrajinského černomořského přístavu Čornomorsk vyrazila už pátá loď, kterou si pronajala OSN v rámci Světového potravinového programu (WFP). Plavidlo dodá přibližně 30 000 tun ukrajinské pšenice do Etiopie. Kyjev v rámci tohoto programu odeslal přibližně 150 000 tun pšenice do Etiopie, Jemenu a do Afghánistánu.
Propad ukrajinského vývozu obilí kvůli blokádě černomořských přístavů vedl ke zvýšení světových cen potravin a vyvolal obavy z jejich nedostatku v Africe a na Blízkém východě. V září světové ceny potravin šestý měsíc za sebou klesly, uvedla Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO).
Vztahy v dodavatelském řetězci
Vysoká úroveň potravinových ztrát, k nimž dochází ještě před prodejem v maloobchodech, je podle studie do značné míry příznakem nerovných mocenských vztahů mezi dodavateli a jejich odběrateli. Regulace a náklady a rizika plýtvání potravinami jsou totiž často nespravedlivě externalizovány z jednoho účastníka dodavatelského řetězce na druhého. Například zpracovatelé potravin mohou zanedbat předpokládaný výkyv v poptávce, jako je třeba v létě častější nákup masa upraveného ke grilování. Masné produkty od dodavatelů, které se pro letní zahradní oslavy však nehodí, jdou v důsledku toho méně na odbyt a více jich končí jako odpad. Také je častým jevem nezájem obchodů odebírat od farmářů ovoce a zeleninu, které nesplňují kosmetické požadavky na velikost, tvar nebo vzhled, přestože jsou jinak v naprostém pořádku. Jeden ze zemědělců, mezi kterými průzkum probíhal, uvedl, že takto vyplýtvá 25 % úrody mrkve, což je v jeho případě 1750 tun ročně.
Průzkum mezi vlámskými farmáři v Belgii zjistil, že dvě třetiny z nich potvrzují plýtvání potravinami kvůli kosmetickým požadavkům, přičemž jedna pětina farmářů uvádí ztráty přesahující dokonce 40 %. Zásadní ovšem je, že se dodavatelé shodují v tom, že přísnost těchto norem kolísá v závislosti na poptávce na trhu. Zdůrazňují také, že v mnoha případech odmítnutí produkce vůbec nejde o to, že by spotřebitelé nechtěli kupovat a konzumovat ovoce a zeleninu, které neodpovídají normám pomyslné krásy. To dokazuje také obchodní řetězec Lidl, který v Česku od listopadu loňského roku nabízí ve svých prodejnách za symbolických 25 korun tříkilogramové bedýnky ovoce a zeleniny, které nesplňují obvyklé požadavky na velikost, tvar a nebo jsou mírně otlučené, povadlé nebo měkké. Od začátku projektu mají zákazníci o tyto bedýnky velký zájem a regály za pokladnami, kde jsou k dispozici, se tak rychle vyprazdňují.
Dodavatelé si také někdy stěžují na náhlé zrušení objednávky, což komplikuje najít náhradního kupce dřív, než se úroda zkazí. „Jedná se o formu nekalých obchodních praktik, ale je třeba, aby si dodavatelé byli vědomi svých práv a ohlídali si adekvátní postih nebo náhradu,“ uvádí studie s tím, že analýza provedená ve Spojeném království ukázala, že snížení odpadu na farmách má potenciál snížit ztráty zemědělských podniků o 20 %.
Dobré příklady
Ve svých pěstitelských, balicích a zpracovatelských závodech ve Velké Británii a Španělsku dosáhl pěstitelský řetězec G’s Fresh mezi roky 2017 a 2020 až 43% snížení plýtvání potravinami a omezil tak svoji roční produkci odpadů o více než 20 000 tun, uvádějí autoři studie.
Dále také třeba specialista na výrobu cereálií společnost Kellogg Company, snížila svůj potravinový odpad o 17 % úpravou výrobních procesů.
Nábytkářský řetězec IKEA od roku 2017 snížil plýtvání potravinami při výrobě ve svých restauracích, bistrech a švédských potravinových trzích o 46 %. Výrazné úspory potravin dosáhl také třeba řetězec supermarketů Carrefour a další menší obchody, hotely nebo jídelny.
„Tyto příklady ukazují, že pokrok je skutečně možný, pokud existuje dostatečná infrastruktura, financování a motivace. Důvodem, proč ve většině zemí v EU dosud nedošlo ke snížení plýtvání potravinami, je to, že se spoléhaly na dobrovolné dohody,“ uvádějí autoři studie. Sběr dat je však obtížný, neboť žádná ze zemí nemá úplné údaje napříč všemi sektory. Například Nizozemsko sice nedávno zveřejnilo aktuální informace o plýtvání potravinami, ty se však týkají pouze domácností a maloobchodu. Účast relevantních společností na sběru dat je mnohdy omezená. V Nizozemsku se například jen 20 % maloobchodního trhu neúčastní dobrovolné dohody s vládou o poskytování dat o plýtvání potravinami. V Německu se naopak účastní pouze 35 % maloobchodního sektoru. Ve Spojeném království pak na sběru dat spolupracuje pouze jedna třetina největších britských potravinářských podniků, což znamená, že 40 % obratu v tomto odvětví zůstává nezměřeno a nezmapováno. Firmy navíc často své údaje neposkytují veřejně. Jen ve Spojeném království v roce 2021 veřejně uvedlo výši svých potravinových ztrát pouze 60 podniků, a v mnoha případech neuvedly celkovou tonáž nebo poměr v procentech.
Regulace či nařízení sice nejsou v soukromém sektoru oblíbeným termíny, nicméně studie poukazuje na to, že i v jiných odvětvích došlo k výraznému zlepšení až poté, co státy zakotvily některá pravidla v legislativě. Jde například o regulace látek znečišťujících ovzduší nebo zákaz některých jednorázových plastových výrobků. Třeba ve Francii mají maloobchodníci zakázáno ničit nebo vyhazovat neprodané potraviny, které jsou ještě vhodné ke spotřebě. Dobrým příkladem je také belgický region Valonsko, kde jsou supermarkety povinny darovat přebytečné a neprodané potraviny charitativním organizacím.
Češi zachraňují jídlo
V tuzemsku patří v tomto ohledu mezi nejúspěšnější organizace Zachraň jídlo. Kromě osvětové a vzdělávací činnosti organizuje i konkrétní projekty pro omezení vzniku potravinového odpadu. Nedávno spolek spustil webové stránky www.zachranobed.cz, aby propojil gastroprovozy s charitativními spolky v Praze. Nadbytečné porce například z firemních jídelen tak mohou poputovat po konci výdeje přímo na stůl klientů azylových domů nebo nouzových ubytoven. „Do budoucna chystáme ve spolupráci s dobrovolnickou platformou Česko.Digital aplikaci pro zjednodušení komunikace mezi jídelnami, kurýrem a charitami. Dobrovolníci již projektu věnovali stovky hodin svého volného času. To všechno pro dobrou věc,“ řekla Anna Strejcová ze spolku Zachraň jídlo.
V Česku se podle dat organizace vyhodí na 1923 tisíc tun potravin ročně. Podle rozdělení potravinového odpadu v EU v roce 2012 (Estimates of European food waste levels, FUSIONS, 2016), které zahrnuje potraviny a nepoživatelné části jídla, se 12 % znehodnotí ve veřejném stravování.
Mnozí provozovatelé se sice snaží snižovat množství jídla, které jde do koše, ale přesto dochází k plýtvání. Stojí za tím často požadavky na široký sortiment jídel, který musí být k dispozici až do konce výdeje, aktuální počasí nebo neočekávaný pokles návštěvnosti jídelen v konkrétní den.*
Anna Soldatova
Časopis Odpady č.11/2022
