Podle dat Národního pedagogického institutu je v Česku celkem šestnáct profesních kvalifikací v oblasti ekologie a ochrany životního prostředí zařazených do Národní soustavy kvalifikací (NSK). Ke zkouškám se však lze přihlásit pouze na polovinu z nich. Chybí tu totiž autorizované osoby, které by zkoušky nabízely. Z poskytování studia ukončeného certifikovanou zkouškou z profesní kvalifikace přitom může při dostatečném počtu studentů plynout nezanedbatelný příjem.
Osvědčení o získání profesní kvalifikace umožňuje zaměstnancům získat celostátně uznávaný doklad o své kvalifikaci, aniž by se museli vrátit do školních lavic. Tuto formu vzdělání mohou využít všichni, komu nestačí jen obyčejné kurzy a semináře, aby se ve svém oboru posunuli dál nebo dokonce pracovní místo vůbec získali. Tak jako pro získání například řidičského nebo zbrojního průkazu je třeba komisař, který vykoná zkoušku, tak i pro získání osvědčení je nutná autorizovaná osoba.
Tou se může stát fyzická i právnická osoba nebo také třeba podnikatel, který vyhoví podmínkám stanoveným zákonem o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Musí zajistit zejména požadavky na odbornou způsobilost vyučujících a také na materiálně technické zabezpečení nutné pro výkon zkoušky.
V praxi to znamená, že například firma, která zajišťuje služby v odpadovém hospodářství a má dostatek zaměstnanců s odpovídajícím vzděláním i praxí, může nabídnout kvalitní vzdělání v oboru podnikový ekolog nebo třeba technik pro odpadové hospodářství. Vedle svých stávajících služeb by tak podle Richarda Velety z Národního pedagogického institutu, spadajícího pod Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, mohly odpadářské společnosti takzvaně prodávat i vzdělávání zakončené celostátně uznávanými certifikáty.
Uvedl, že tým Národní soustavy kvalifikací je v kontaktu s autorizovanými osobami a odborníky v oboru a průběžně s nimi konzultuje všechny změny, snaží se jim pomáhat a také získávat zpětnou vazbu. Také komunikuje se školami nebo dalšími institucemi, které zvažují, že budou poskytovat zkoušky pro získání profesních kvalifikací. Pro ně by mohl být jednou z nejvýznamnějších motivací finanční přínos. „Řada firem poskytuje různé vzdělávací kurzy, které už tak odpovídají požadavkům na profesní kvalifikaci, to znamená, že osnovy kurzu jsou připravené přesně tak, aby studenta připravily na zkoušku, odpovídající tzv. hodnoticím standardům NSK. Zkoušet ale může pouze autorizovaná osoba, takže je pragmatické, že kdo poskytuje toto vzdělávání, měl by usilovat i o to, aby mohl sám organizovat zkoušky a vystavit studentovi certifikát. Nejen studium, ale i zkouška je zpoplatněná, takže v rámci vlastního podnikání tak jde o ucelenou službu.“ Dodal, že nemalá část účastníků dalšího vzdělávání v Česku absolvuje vzdělávací program za pomoci Úřadu práce, který kurzy platí z programu Aktivní politika zaměstnanosti, tedy z veřejných peněz.
„A další velkou motivací je pro získání akreditace otázka vlivu. Autorizované osoby mají ve svém oboru větší slovo a mohou lépe prosazovat své zájmy, neboť se zasazují o vyšší úroveň vzdělání zaměstnanců,“ dodal.
Aby se usilování o autorizaci pro vykonávání zkoušek vůbec vyplatilo, musí se přihlásit dostatečný počet zájemců. Školy nebo firmy tak mnohdy odrazuje malá poptávka o vzdělání v oblasti životního prostředí, a to i přesto, že řada z nich dělá své vlastní průzkumy a ankety v okolí. Podle Markéty Drdové z Národního pedagogického institutu je ale v tomto ohledu jednou z nejdůležitějších hybných sil marketing. Když ten pokulhává, tak se ke vzdělání nerozhoupají ani potenciální zájemci. „Vždycky, když s autorizovanými osobami řeším případný malý zájem, dopracuji se většinou k tomu, že lidé o té nabídce vůbec nevědí. Stačí, jen abych si otevřela jejich webové stránky, kde o této možnosti vzdělávání většinou není nic nebo je to velmi složité k dohledání,“ uvedla s tím, že reklama a komunikace s lidmi je u nabídky vzdělání stejně důležitá jako u kterýchkoliv jiných služeb, které daná firma nebo škola nabízí. Připomněla navíc, že v tomto ohledu se dá dobře čerpat z veřejných zdrojů, kdy má zájemce peníze na studium i zkoušku zajištěné, a je sám motivován kurz úspěšně dokončit.
Vzdělání pod vedením autorizované osoby může mít stejnou váhu jako maturita či výuční list. Doklad o úspěšném vykonání zkoušky z konkrétní profesní kvalifikace evidované v Národní soustavě kvalifikací má totiž stejně jako výuční list statut veřejné listiny. Tedy prokazuje, že jeho držitel je kompetentní vykonávat povolání, pro které je stanovena daná kvalifikace, a jako takový je zaměstnavateli uznáván. Nejde tak sice o totožné dokumenty, ale svědčí o stejné úrovni vzdělání.
Pokud ale některý zaměstnavatel přeci jen trvá například na výučním listu a nespokojí se s jiným dokladem o vzdělání, i to by neměl být pro držitele osvědčení o zkoušce z profesní kvalifikace problém. Někdy totiž lze vhodně složenými zkouškami z profesních kvalifikací získat možnost vykonat závěrečnou zkoušku v daném oboru a získat výuční list, aniž by předtím bylo nutné absolvovat obvyklou školní docházku. Ke kurzům vedoucím ke zkoušce z profesní kvalifikace se může hlásit i člověk bez ukončeného středoškolského vzdělání.
Různé vzdělávací programy mají i různou úroveň kvalifikace, které odpovídají dokladům o vzdělání od učiliště a střední školy přes vyšší odbornou školu až po vysokoškolskou úroveň.
Podle Jany Motykové z Národního pedagogického institutu je dnes v Česku 1396 profesních kvalifikací. Od začátku roku do letošního května složili studenti ze všech oborů dohromady 252 642 zkoušek.
V oblasti životního prostředí jde o šestnáct oborů, ze kterých jen polovina má příslušnou autorizovanou osobu, u které může student složit zkoušku. Nejde jen o malý zájem ze strany soukromých subjektů, ale také o nedostatečný počet škol, které nabízejí stejný studijní obor a které by se mohly stát autorizovanou osobou. „Ten stav je poměrně tristní. Například v Ústeckém kraji je jen jedna škola, konkrétně v Litvínově, která nabízí obor ekologie a ochrana životního prostředí. Tento obor se v České republice vyučuje na 23 školách, na každý kraj připadá zhruba jedna až dvě školy. Výjimkou je jen Kraj Vysočina, kde žádná taková škola není. Obor průmyslová ekologie je na tom ještě hůře. Ten vyučují pouze tři školy v republice. Jedna z nich je v Jihomoravském kraji, jedna v Královéhradeckém a jedna v kraji Pardubickém,“ dodala Jana Motyková.
-sol-
Článek z časopisu Odpady, č.07/2021*
