Zkušenosti z cenových kontrol

Jakým způsobem postupuje při posuzování oprávněných nákladů cenová kontrola, kde nachází nejčastější chyby při kalkulaci cen a jak jsou tyto prohřešky postihovány?

Cenové kontroly se opírají o definici ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku ( zákon o cenách č. 526/1990 Sb., ve znění zákona 403/2009 Sb.). Vychází se z dlouhodobě obvyklé úrovně těchto nákladů v obdobných ekonomických činnostech (podrobnosti jsou uvedeny v cenovém výměru č. 01/2010). Přihlíží také k dostupné judikatuře Nejvyššího správního soudu. V jednom z jeho rozsudků (čj. 2 Afs 109/2007-146) se uvádí: „Správní orgán, který posuzuje ekonomickou oprávněnost určitých nákladů, musí postupovat na základě racionální úvahy. V první řadě si musí ujasnit, zda by dané náklady v konkrétních poměrech kontrolované osoby řádný hospodář vynaložil. Přitom je třeba vzít v úvahu i to, že nelze odhadovat budoucí vývoj s naprostou jistotou, takže řádný hospodář bude brát v úvahu i možnost, že dojde k mimořádným či obtížně předvídatelným okolnostem, na které bude muset adekvátně reagovat. Poté, co si správní orgán ujasní, jaké náklady by v konkrétním případě vynaložil řádný hospodář, porovná je s náklady skutečně vynaloženými. Teprve zjistí-li, že skutečně vynaložené náklady v nikoli nevýznamné míře převyšují náklady ekonomicky oprávněné, je zde prostor pro případný postih za správní delikt na úseku cen.“

KONTROLY

Každoročně jednotlivá finanční ředitelství provedou 20 až 44 cenových kontrol u provozovatelů skládek a firem zabývajících se svozem a likvidací komunálního odpadu. Ing. Ivan Vejborný z oddělení cenové kontroly Ministerstva financí ČR říká: „Tento počet měl v několika posledních letech vzestupnou tendenci. Z celkového počtu je přibližně v 70-80 % případů zjištěno porušení cenových předpisů. Část cenových kontrol je provedena na základě podaných stížností. Jejich počet kolísá (1-5). Některé stížnosti jsou oprávněné, ale převažují stížnosti neoprávněné. Výše uložených pokut se pohybuje kolem 2-4 mil. Kč ročně. Přibližně čtvrtina společností, (někdy méně, jindy více) jimž byla uložena pokuta, se odvolá k ministerstvu financí, z toho zčásti je odvolání zamítnuto, zčásti pokuta snížena. Jen výjimečně je případ vrácen k dopracování finančnímu ředitelství.“

KDE SE NEJVÍC CHYBUJE

Mezi nejčastější druhy porušení cenových předpisů patří vady kalkulované ceny (překročení věcně usměrňované ceny nebo jen vady kalkulace). Nesprávně bývá kalkulováno množství uvažovaných výkonů (objem, počet popelových nádob, apod.). Nezřídka se stává, že do kalkulace ceny bylo zahrnuto výrazně nižší množství vysypaných popelnic než ve skutečnosti, ale také než bylo možno předpokládat. Do kalkulace bývají zahrnuty vyšší než ekonomicky oprávněné náklady. V některých případech se jednalo sice o v zásadě oprávněné náklady, ale v neoprávněné výši (přímý materiál, nájemné, odpisy, pojistné na všeobecné zdravotní pojištění, silniční daň, správní režie, mzdy, náklady na provoz svozových vozidel nebo náklady, které se netýkají komunálního odpadu). Kontrolou bylo například zjištěno, že do kalkulace komunálního odpadu byly zahrnuty náklady na provoz celé skládky, na niž byl ukládán i jiný než komunální odpad.

Kalkulovány byly i náklady zcela neoprávněné – pokuty, penále, odškodnění pracovního úrazu, odpisy promlčených a nedobytných pohledávek, reklama a inzerce související s jinou činností, náklady na reprezentaci, odměny statutárních orgánů společnosti nebo dary.

Vadou bylo i duplicitní zahrnování nákladů, tj. když byly například do kalkulace zahrnuty náklady na rekultivace (finanční rezervy) skládky, ač byly již zahrnuté v ročních provozních nákladech. Objevilo se i nesprávné kalkulování odstraňování směsného odpadu (odpad byl ukládán na skládku a kalkulována jeho likvidace jiným způsobem) a zahrnování rezerv na rekultivaci a asanaci skládky do nákladů nad limit stanovený zákonem. Objem finanční rezervy na rekultivaci a asanaci skládek je taxativně stanoven zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech v § 51 odst. 4. Zákonná rezerva může být zvýšena nad rámec daný zákonem, její nedostatečnost je však třeba prokázat.

ZTÍŽENÉ KONTROLY

Velmi častým porušením cenových předpisů bylo nezpracování a nepředložení kalkulací. Cenová evidence prodávajících někdy neobsahovala ani výši cen, za kterou bylo zboží prodáváno. V jiných případech nebyl uchováván propočet ceny, který by prokazoval dodržení stanoveného postupu. “ Tím, že firmy neuchovávaly kalkulace cen skládkování či svozu komunálního odpadu, které účtovaly odběratelům, značně ztížily provedení cenových kontrol. Nejedná se o formální nedostatek, protože firmy neplnily své evidenční povinnosti podle § 11 zákona o cenách,“ vysvětlil Ing. Ivan Vejborný.

Podle novely zákona o cenách odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o porušení cenových předpisů cenový kontrolní orgán dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán. Cenová kontrola se musí u firmy ohlásit předem. Pokud by se tam nestalo, může subjekt uplatnit opravné prostředky. Kontrolu jde také opakovat, ovšem z předmětu opakované kontroly musí být jednoznačně zřejmé, že její zaměření není totožné s předmětem předcházející cenové kontroly.

 

(Text byl zpracován na základě prezentace Ing. Ivana Vejborného na kongresu Odpady 2010 v Luhačovicích)

Při cenových kontrolách vyšlo najevo zahrnování rezerv na rekultivaci a asanaci skládky do nákladů nad limit stanovený zákonem, aniž by tato potřeba byla prokázána.

Komentáře ke článku 1

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *