Zápach v zákoně o ovzduší

Nový zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, přistupuje k problematice pachových látek výrazně odlišným způsobem, než předchozí zákon č. 86/2002 Sb. V ustanovení § 2 písm. b) zákona je definována znečišťující látka jako "látka, která svou přítomností v ovzduší má nebo může mít škodlivé účinky na...

Nový zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, přistupuje k problematice pachových látek výrazně odlišným způsobem, než předchozí zákon č. 86/2002 Sb.

V ustanovení § 2 písm. b) zákona je definována znečišťující látka jako „látka, která svou přítomností v ovzduší má nebo může mít škodlivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí, anebo obtěžuje zápachem“.

Látky, které obtěžují zápachem, jsou v něm nově zahrnuty mezi znečišťující látky. Všechny nástroje zákona o ochraně ovzduší, určené k regulaci znečišťujících látek, se tím pádem vztahují i na regulaci zápachu. Obtěžování zápachem lze regulovat zejména v rámci závazných podmínek provozu stanovených v povolení zdroje. V rámci povolení provozu, a zejména v rámci provozního řádu, který je součástí povolení, může orgán ochrany ovzduší stanovit konkrétní technické podmínky provozu založené na nejlepších dostupných technikách vedoucích ke snížení emisí pachových látek.

Zákon umožňuje, aby krajský úřad v povolení zdroje stanovil i specifické emisní limity, které nejsou uvedeny ve vyhlášce, tzn. emisní limity pro jiné znečišťující látky, než stanovuje prováděcí předpis nebo přísnější emisní limity, než jsou uvedené v prováděcím předpise. Vzhledem k tomu, že pachová látka je z definice látkou znečišťující, lze zdroji stanovit v rámci povolení provozu specifický emisní limit i na pachové látky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *