Za odpady platíme víc než Švýcaři, ale dostáváme míň

Odpadové hospodářství může být kvalitní a z dlouhodobého pohledu v souladu se zákony jedině tehdy, když stát dopředu určí rámcové podmínky.

Možnost získání dotací z fondů EU pro investice v odpadovém hospodářství přinesla zvýšenou aktivitu investorů. Do XV. výzvy Operačního programu životní prostředí bude podáno několik projektů na mechanicko-biologickou úpravu a pravděpodobně tři projekty spaloven na komunální odpad v hodnotě několika miliard korun. České odpadové hospodářství nové investice potřebuje.

EU však požaduje, aby byly ve finančním plánu žádosti reálně stanoveny příjmy za plánovaná množství odpadů. Znamená to, že naplánované dodávky odpadů do nových zařízení budou po jejich zprovoznění skutečně dodány, navíc za ceny, které tyto plány předpokládají. Žadatel také musí prokázat, že poplatky za odpady, které budou občané platit, pokryjí do budoucna veškeré náklady na komunální odpadové hospodářství. Rozumí se tím jak náklady na separaci a svoz odpadů, tak veškeré provozní náklady nových zařízení, včetně údržby a obnovy.


BEZ ZNALOSTI POPLATKŮ NELZE PLÁNOVAT

Požadavek je to naprosto logický a oprávněný. Jde o základní údaje pro posouzení rizika návratnosti investice, kterou hodlá EU finančně podpořit. Bohužel jde v českých podmínkách o požadavek těžko splnitelný. Český investor v odpadovém hospodářství, ať už veřejný nebo soukromý, totiž neví, jak to bude s platbami za komunální odpady a s jakými příjmy mohou investoři do budoucna počítat. Neví se, zda vzrostou poplatky za skládkování, aby skládkování přece jen trochu znevýhodnily oproti využívání odpadů v zařízeních, která hodlají postavit. Všichni tak jdou do projektů s předpokladem, že Česká republika bude sledovat praxi v zemích, které těmito fázemi vývoje odpadového hospodářství již prošly.

Jenže Česká republika v minulých letech ukázala, že se z praxe západoevropských zemí moc poučit nehodlá. Léta přešlapování na místě a strkání hlavy do písku před problémem, že odpady nelze donekonečna skládkovat, dnes začíná přinášet své konkrétní kyselé ovoce.

Aby se české komunální odpadové hospodářství mohlo do budoucna rozvíjet, potřebuje jasné rámcové legislativní podmínky. V této chvíli se připravuje nový zákon o odpadech, který by měl nastavit poplatky za nakládání s odpadem. Bohužel jeho příprava bude trvat ještě dlouho a vůbec není jasné, jakým směrem se vydá.

Pro strategické investiční rozhodování chybí v České republice jasné legislativní prostředí. Absence odpovídající legislativy možná někomu vyhovuje, ale poškozuje většinu investorů, kteří připravují projekty do XV. výzvy OPŽP. Od Ministerstva životního prostředí by potřebovali jednoznačnou a oficiální informaci, jak se budou poplatky za nakládání s odpady dále vyvíjet (box). Konkrétní mantinely ve formě zákonů totiž musí dát občanům i investorům stát a bez této informace není možné realisticky a zodpovědně připravit projekty.

„ZNEČIŠŤOVATEL PLATÍ“ U NÁS NEPLATÍ

Producent odpadu má nést náklady spojené s jejich odstraňováním. Každá generace musí financovat odstraňování svých vlastních odpadů a nesmí přenášet tuto zátěž na generace budoucí. Suma vybraných poplatků nesmí být menší než suma celkových nákladů. Ve Švýcarsku označují tuto zásadu jako „Verursacherprinzip“ a považují ji za klíč k úspěchu v odpadovém hospodářství. Díky tomu došlo k rekordnímu nárůstu podílu vytříděných odpadů, zejména skla a papíru. Švýcaři vytřídí a recyklují 51 % komunálních odpadů, zbytek energeticky využívají ve třiceti spalovnách. Žádné spalitelné komunální odpady od roku 2000 neskládkují. Odpady se recyklují tehdy, když je recyklace ekologicky přínosnější než energetické využití. Zároveň se sběr a zhodnocení musí zaplatit.

Kdyby statisticky průměrný občan ČR platil skutečné náklady na odpady, které vyprodukuje, bylo by to 865 Kč ročně, tedy 0,68 % jeho spotřebních výdajů. Jenže český občan zaplatí maximálně 500 Kč a zbytek dotuje obec z rozpočtu. Průměrný občan Švýcarska hradí veškeré náklady, stojí ho to 106 CHF ročně, což představuje 0,37 % jeho spotřebních výdajů. Platíme tedy relativně víc na odpadové hospodářství než Švýcaři. Máme za to však nepochybně méně než Švýcaři.

Chceme-li se v komunálním odpadovém hospodářství přibližovat k vyspělým evropským státům, potřebujeme v předstihu stabilní, jasnou legislativu, která určí rámcové podmínky pro podnikání. To znamená, že se stát musí zabývat nejen ušlechtilými environmentálními cíli, ale také penězi, které umožní těchto cílů dosáhnout v konkrétním čase. Promítnutí reálných nákladů na komunální odpady do plateb občanů je pak nezbytné.

 

Ing. Jiřina Vyštejnová
Envifinance CZ, s. r. o.

 

CO POTŘEBUJÍ VĚDĚT INVESTOŘI

Pro úspěch velkých investic do odpadového hospodářství by Ministerstvo životního prostředí mělo deklarovat, že:

Poplatky za skládkování neupraveného komunálního odpadu vzrostou o minimální konkrétní částku od roku 2014 (například minimálně o 300 Kč a dále budou navyšovány v konkrétních intervalech o konkrétní částky).

Poplatky za odpady hrazené občany vzrostou konkrétně tak, aby pokryly náklady na komunální odpadové hospodářství, včetně zvýšeného poplatku za skládkování (tj. na částku například minimálně 1200 Kč od roku 2014).

„Léta přešlapování na místě přináší své kyselé ovoce, “ říká Ing. Jiřina Vyštejnová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *