Vzorkování potřebuje profesionalitu

Na počátku všech analýz a strategických rozhodnutí v oblasti odpadů stojí jejich vzorkování - tedy zjištění, s čím vlastně nakládáme a co musíme řešit.

Tato disciplína není vůbec jednoduchá a vyžaduje značnou odbornost (a také velmi dobrou fyzickou kondici). Pro pracovníky laboratoří, ekology společností, konzultanty v oblasti životního prostředí a další zájemce pořádají kurzy vzorkování odpadů společnosti Forsapi, s. r. o., a Univerza-SoP, s. r. o., již pátým rokem. Jedná se o praktický kurz zaměřený nejen na teoretické základy vzorkování odpadů, ale rovněž na praktické úlohy, zpracování plánů vzorkování a dokumentace odběru vzorků, práci se vzorkovači a samostatné provádění odběrů. „Za těch pět let prošlo našimi kurzy na 270 lidí, z toho sedmdesát získalo akreditaci,“ říká Ing. Zdeněk Veverka ze společnosti Univerza-SoP, s. r. o. „Akreditované laboratoře posílají na kurz své lidi, aby měli personálně certifikované i vzorkaře, i když to legislativa nepožaduje,“ poznamenává RNDr. Petr Kohout, Forsapi, s. r. o. „Jdou cestou dobrovolnosti, což vůbec není špatné.“


Za pět let proběhlo přes dvě desítky seminářů se zaměřením například na vzorkování tuhých zbytků po spalování odpadů, vzorkování stavebních hmot, podzemních vod nebo železničních svršků – „To byla hrozná dřina,“ poznamenává Ing. Zdeněk Veverka, „sítovali jsme 250 kilo kamení.“

V říjnu tohoto roku se konal v Rynolticích nedaleko Chrastavy v tomto roce poslední kurz vzorkování odpadů. V zamlženém podzimním dni se ve venkovském penzionu sešlo kolem 20 lidí. Byli mezi nimi jak zkušení vzorkaři s rozsáhlou praxí vzorkování odpadů například z hutnictví, tak obchodní zástupci laboratoří, kteří se potřebovali podívat, co vzorkování obnáší, aby mohli kompetentně jednat se zákazníky.

PLÁN VZORKOVÁNÍ

Po rozsáhlém teoretickém úvodu Ing. Veverkové (Univerza-SoP, s. r. o.) začala příprava na samotné vzorkování. „Nejdříve musíme zjistit, co vlastně víte a umíte,“ vysvětlil přítomným Petr Kohout. „První vzorkování bude jen orientační, abychom věděli, o čem hovoříme. V dalších dnech se už budou probírat správné postupy z hlediska norem a metodických pokynů.“

Účastníci kurzu, rozdělení do několika skupin, pak dostali zadání: získání deseti vzorků z rybníka pro účely analýzy (vybraná stanovení v sušině a stanovení ekotoxicity) před odtěžením sedimentů z jeho dna. Nejprve museli prodiskutovat plán vzorkování. Nad mapou rybníka vymýšleli klíč, podle kterého vybrat místa odběru:

„Odkud teče voda?“

„Má rybník drenážní strouhu, která se zaplavuje sedimentem?“

„Kdy naposledy se sediment těžil, před pěti, nebo padesáti lety?“

„Je nad rybníkem čistírna, kravín nebo průmyslová zóna?“

„Kolik potřebujeme vzorku na stanovení v sušině, kolik na ekotoxicitu?“

Postupně se ukazuje, že každá skupina jde na řešení problémů úplně jinak. „Může tam být terénní nerovnost, která to zkomplikuje,“ uvažuje jeden ze zkušenějších účastníků. „Za běžných podmínek bych se šel nejdřív na ten rybník podívat, pak bych plánoval odběry.“

METODA JE DŮLEŽITÁ

S hotovým plánem vzorkování se účastníci vydávají k nedalekému rybníku. Je větší, než očekávali.

„Dnes se zaměřte na odběr vzorků podle zpracovaného plánu, potom budeme připomínkovat dokumentaci, zkonzultujeme způsoby odběru a vyplňování protokolů,“ popisuje nejbližší budoucnost Petr Kohout. „A nezapomeňte, že práce vzorkaře končí tím, že umyje nářadí.“

Účastníkům, nyní již oblečeným v montérkách a pracovních botách, ukazuje Ing. Pavel Bernáth (Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem) vzorkovací nástroje – pístový vzorkovač nebo rašelinovou sondu pro odběr příbřežních sedimentů.

„Výběr vzorkovacího zařízení je velmi důležitý,“ vysvětluje Pavel Bernáth. „Použití nevhodného zařízení může významně znehodnotit výsledky. Například pístový vzorkovač s kuličkou (multisampler) je vhodný pro odběr zvodnělých sedimentů ze dna rybníka. Nedochází u něj vyplavení odebraného vzorku vodou a je schopen odebrat sedimentu z definované hloubky, nejen z jeho povrchu.“ Vzorkaři začínají na loďkách křižovat hladinu rybníka a odebírat vzorky v předem navržených sektorech. Po odebrání je musí ještě zpracovat pro analýzu a dokončit Protokol o odběru vzorku.

Po skoro dvou hodinách se všichni zase sejdou, aby prezentovali svůj způsob odběru i získané vzorky. Každou prezentaci Petr Kohout připomínkuje. „Když vám k odběrům něco říkám, není to kritika,“ upozorňuje předem. „Jde o poznatky, kterými se všichni učíme.“

Lidé v montérkách a gumákách se na břehu rybníka dohadují, jak homogenizovat vzorek, jak ho změnšit, kdy ho zvážit a jak vyplňovat dokumentaci. „Všechno, co vzorkař udělá, by mělo být v protokolu uvedeno,“ poznamenává k tomu Petr Kohout. „Zákazník nás vidí, jen když vzorkujeme. Nevidí nás, když se připravujeme na vzorkování a chystáme zařízení. Při vzorkování bychom měli projevit profesionalitu.“

 

VZORKOVÁNÍ

Má-li být získán a zajištěn reprezentativní vzorek, je nezbytné provést soubor činností. Je nutno uvážit a popř. upřesnit účel vzorkování. Je třeba získat i zkompletovat údaje o vzorkovaném objektu a okolnostech vzorkování, je nezbytné vybrat vhodné technické prostředky pro vzorkování, správně provést odběr za dodržení podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví, je nutno zabezpečit vzorek před poškozením, zajistit vhodné manipulační podmínky, transport a úpravy vzorku. Je nezbytné vhodnou formou předem připravit celý postup a zdůvodnění jednotlivých kroků při odběru zvorku a úpravě konkrétních dávek materiálu popsat v plánu vzorkování pro každý konkrétní případ.

(skripta VŠCHT Vzorkování odpadů, doc. Ing. Josef Janků, Ing. Jiří J. Čermák, PhD, 2006)

 

NAKLÁDÁNÍ SE SEDIMENTY

Z hlediska zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech v platném znění novely č. 9/2009 Sb. od 23. ledna 2009 je u sedimentů (kaly) z vodní nádrže (§ 2 odst. 1 písm. i) nutné nejprve provést rozbor podle tabulky v příloze č. 9 zákona. Podle výsledků mohou nastat tři možné situace:

Vytěžené sedimenty z vodních nádrží a koryt vodních toků vyhovují limitům znečištění stanoveným v příloze č. 9 zákona o odpadech pro jejich využití k zavážení podzemních prostor a k úpravám povrchu terénu (terénním úpravám). Nepovažují se za odpady a lze je použít pro terénní úpravy za stanovených podmínek zvláštních právních předpisů na ochranu zdraví lidí a životního prostředí.

Rozbor sedimentu pro použití na povrch terénu se řídí přílohou č. 9 k zákonu č. 185/2001 Sb., v aktuálním znění.

Vytěžené sedimenty z vodních nádrží a koryt vodních toků vyhovují limitům znečištění stanoveným v příloze č. 9 zákona pro použití na zemědělském půdním fondu podle zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně ZPF. Nejsou to odpady a lze je využít na zemědělské půdě za stanovených podmínek zvláštních právních předpisů na ochranu zdraví lidí a životního prostředí.

Rozbor sedimentu pro aplikaci na zemědělskou půdu se řídí vyhláškou č. 257/2009 Sb. v aktuálním znění

Vytěžené sedimenty z vodních nádrží a koryt vodních toků nevyhovují limitům znečištění stanoveným v příloze č. 9 zákona. Jsou odpadem podle zákona č. 185/2001 Sb. a jako s odpady je nutno s nimi také nakládat, tj. jejich další využití nebo odstranění je nutné provést pouze v režimu odpadů.

Rozbor sedimentu pro odstranění na skládku odpadů se řídí vyhláškou č. 294/2005 Sb., v aktuálním znění.

Účastníci semináře plánují jak vzorkovat podle zadání.

Odběr vzorků ze sedimentů rybníka.

Úprava vzorků po odběru.

Ing. Pavel Bernáth předvádí vzorkovací zařízení.

Odběr vzorků rašelinovou sondou.

RNDr. Petr Kohout připomínkuje postupy odběru vzorků.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *