Výroba barev versus životní prostředí

Svět se potýká s vážnými problémy v oblasti ekologie. Rezervy má určitě každý z nás, nicméně největší ekologické hříchy páchají velké průmyslové společnosti. Existují však i firmy osvícené, které dokázaly změnit svůj výrobní program tak, aby jak technologie, tak výsledné produkty byly k životnímu prostředí co nejšetrnější.

Rozvoj automobilového průmyslu sebou přinesl zvýšenou spotřebu barev. V té době se používaly pouze syntetické nátěrové hmoty obsahující organická rozpouštědla. Stejně rychle jako opouštěla nová, nablýskaná auta lakovny automobilek, zamořovala organická rozpouštědla široké okolí. Tlak veřejnosti poukazující na toto ekologické nebezpečí přiměl vládu Spojených států k řešení, a ta v 60. letech vydala vůbec první vyhlášku, tzv. Rule 66, která stanovovala přísné emisní limity pro používání organických rozpouštědel. Každá provozovna pracující s tímto syntetickým materiálem byla nucena zajistit poměrně nákladné čisticí zařízení. A to bylo impulsem pro rozvoj vodou ředitelných nátěrových hmot. V dnešní době už všechny moderní lakovny automobilového průmyslu používají pouze vodou ředitelné nátěrové hmoty.

A NÁSLEDOVALY DALŠÍ

Vedle automobilek se vodou ředitelné nátěrové hmoty uplatňovaly i v dalších odvětvích průmyslu. Zejména pak ve stavebnictví, kde se nejprve používaly na nátěry fasád a omítek. Postupně se začaly vodou ředitelné nátěrové hmoty používat i na ostatní typy povrchů, kde nahrazovaly syntetické nátěry. Jejich význam podtrhlo zjištění o poškozování ozónové díry v sedmdesátých letech. Odborníci označili organická rozpouštědla za jeden z negativních faktorů.

Vývoj nových typů disperzních pojiv přinesl své ovoce v polovině devadesátých let v podobě nové generace disperzních nátěrových hmot, které svými užitnými vlastnostmi dohnaly (v některých případech i předstihly) barvy syntetické. Ty se zase pro změnu začaly vyrábět z rozpouštědel méně ohrožujících životní prostředí.

(NE)BEZPEČNÁ MANIPULACE

Všude tam, kde se pracuje s nátěrovými hmotami, musí být dodržovány maximální emisní limity stanovené vyhláškou. Další vyhlášky rovněž nařizují zajištění ochrany podzemních vod a bezpečnou likvidaci odpadů. Výrobní závody a provozovny musí být vybaveny patřičnými čisticími systémy – při používání syntetických nátěrových hmot musí být zabezpečen únik zplodin z rozpouštědel do ovzduší; při práci s barvami ředitelnými vodou zase musí být zabezpečeny odpadní vody. Etikety na obalech nátěrových hmot musí obsahovat veškeré náležitosti vztahující se k bezpečnému použití výrobku a způsobu likvidace obalu. Nátěrové hmoty obsahující těkavé organické látky a látky, jejichž bod varu je nižší než 250 °C, musí mít na etiketě označení VOC, jak stanovuje vyhláška EU. Výrobky, které mají obsah organických rozpouštědel nižší než 3 %, nemusí údaj o obsahu VOC uvádět na etiketě, nad 3 % ano. V každém případě se obaly se zaschlými zbytky od nátěrových hmot nesmí likvidovat v běžném komunálním odpadu, pokud k tomu nemají zvláštní osvědčení.

VODOU ŘEDITELNÉ NEROVNÁ SE VŽDY EKOLOGICKÉ

Mnozí se mylně mohou domnívat, že označení vodou ředitelná barva znamená automaticky ekologická barva. I vodou ředitelná barva může být vyrobena ze surovin, které s ekologickým výrobkem nemají nic společného. Někteří výrobci uvádějí na obalech zavádějící informace typu: ekologický výrobek, vyobrazení modré zeměkoule a podobně. Označení „Ekologicky šetrný výrobek“ má status ochranné známky, má svůj specifický znak a udílí se Ministerstvem životního prostředí. Tato ochranná známka je zárukou toho, že výrobek skutečně obsahuje minimální množství škodlivých látek a je udílena pouze na čtyři roky.

Automobilový průmysl klade na barvy mimořádné nároky a hlídá si také minimalizaci odpadů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *