Výpočty zdravotních rizik pracují s pravděpodobností

V rámci posuzování vlivu staveb jsou dnes již běžným požadavkem kvantitativní výpočty zdravotních rizik. Řada sofistikovaných metod, vyvíjených americkou agenturou EPA a evropskými institucemi, k nám pronikla až po roce 1990. Vzbuzují velké naděje na prohloubení zdravotních posudků v rámci EIA, jejich použití má ovšem i své problémy.

Postupy založené na těchto metodách umožňují podstatně přesnější hodnocení zdravotního významu jednotlivých škodlivin a předpovídat případné nepříznivé zdravotní dopady. Velkým problémem jsou nejistoty dané limitovaným stavem současného vědeckého poznání. Numerické výpočty vytvářejí při kvantitativním hodnocení rizika dojem spolehlivých exaktních výsledků. Vzhledem k povaze podkladů, z nichž byly odvozeny, k omezené spolehlivosti podkladů o expozicích a k dalším okolnostem jde však jen o velmi přibližné odhady. Proces hodnocení rizika není soustavou exaktních důkazů, ale pouze prognózou, odborně fundovanou aproximací budoucího stavu. Pracuje se zde s pravděpodobností, nikoli s nespornými fakty.

NELZE POSTUPOVAT MECHANICKY

U chemických škodlivin se vychází z trojích údajů: o míře nebezpečnosti látky (poměr dávka-odpověď), o expozici a o přijaté dávce (působící koncentraci). Všechny jsou zatíženy značnou chybou. Podklady pro nebezpečnost látky vycházejí především z pokusů na zvířatech, kde extrapolace výsledků na člověka je vesměs značně nejistá („člověk není 70kilové morče“). Dalším zdrojem jsou údaje o havarijních a jiných expozicích lidí vysokým dávkám, někdy akutním nebo subakutním. Zdrojem nejistoty je extrapolace takových výsledků do oblasti dávek nízkých, případně do oblasti extrémně chronických stopových celoživotních expozic.

Mnoha neurčitostmi jsou zatíženy též expoziční scénáře, které vycházejí jednak z rozptylových a jiných studií, zatížených mnoha metodickými problémy, jednak z odhadů průměrného celoživotního chování lidí dané populace. Vesměs se zde jedná o více nebo méně nejisté úvahy.

Přesto se však běžně setkáváme s tím, že autoři zdravotních kapitol v dokumentacích EIA riziko vypočítávají a vyhodnocují jen mechanicky, dosazováním do vzorečků, bez úvahy o podstatě věci, původu použité metody a jejích neurčitostech. Jiní berou takto vypočtené hodnoty jako nesporná fakta a podle toho s nimi pracují. Tato skutečnost může vést k závažné vulgarizaci metod hodnocení rizika a mnohdy i k bezdůvodným respektive nesprávným opatřením v praxi.

Instituce zpracovávající vědecké podklady pro Risk Assessment, zejména US EPA (US Environmental Protection Agency), jsou si těchto problémů plně vědomy. Od počátku zavádění výpočtů rizika na ně soustavně upozorňují a požadují kromě bezchybného metodického provedení i velmi uvážlivou interpretaci výsledků. Považuje se za nezbytné, aby společně s výsledky výpočtů byly uvedeny i bližší charakteristiky výchozích podkladů, zejména diskuse o podkladech, z nichž byly odvozeny referenční ukazatele, uvedení použitých bezpečnostních faktorů, diskuse o povaze a rozsahu expozice, informace o způsobu odvození přijímaných průměrných a maximálních dávek resp. koncentrací, diskuse o celkovém stupni nejistoty a pochybností atp.

PŘEDBĚŽNÁ OPATRNOST VYVAŽUJE NEURČITOSTI

Mezinárodní instituce vycházejí ze zásady předběžné opatrnosti, tj. nejhorší z možných variant (výsledky studií s nejzávažnějšími udávanými dopady, účinky na nejcitlivější druhy pokusných zvířat, na nejcitlivější vrstvy obyvatelstva, odvozování ukazatelů z horních hranic karcinogenního potenciálu aj.). Výsledky pak charakterizují vždy nejhorší myslitelnou konstelaci a jsou vesměs horší než budoucí realita. Tento opatrný (konzervativní) přístup má zaručit spolehlivost výsledků i v podmínkách neurčitosti. Doporučené koeficienty jsou proto velmi přísné a obvykle zaručují bezpečnostní pásmo v hodnotě několika řádů. Přesto se v praxi běžně setkáváme se zamítavými stanovisky i při nepatrném numerickém překročení požadované hraniční úrovně (viz rámeček).

LIDOVÁ TVOŘIVOST BEZ ROZPAKŮ

US EPA a další kompetentní instituce připravují rizikové koeficienty jednotlivých látek velmi svědomitě a vydávají jen ty, které považují za odůvodněné. Pro mnohé látky a cesty expozice (ovzduším, potravou apod.) však zatím spolehlivé vědecké podklady neexistují, proto nejsou k dispozici ani oficiální rizikové koeficienty. Tato skutečnost diletantské pracovníky obvykle zaskočí a oni si pak bez rozpaků vypomáhají zastaralými a dnes už neplatnými podklady, různými improvizacemi a „lidovou tvořivostí“.

Někteří poctivější vyhledají v literatuře epidemiologickou studii, která se vlivem dané škodliviny zabývá. Bez kritického zhodnocení dané práce, jejích možných chyb a z nich pramenících nejistot pak uveřejněný koeficient (procento nemocných při dané koncentraci škodliviny apod.) použijí. Mnozí ostatní to od pak od nich dále opisují a berou jako nesporné. Takový postup je sotva přípustný, a pokud ano, pak pouze se zevrubným a kritickým zhodnocením použitého pramene. S tak svědomitým přístupem jsem se však u nás nesetkal.

Jiní se dokonce pouštějí do vlastních spekulací na základě předpokládaných analogií s jinými látkami nebo připravují koeficienty na základě vlastních, metodicky krajně sporných populačních šetření. A tak máme v Česku např. k dispozici navržené a v praxi místy stále ještě používané grafy o tom, jak v rozmezí běžných úrovní městského uličního hluku (již od ekvivalentní hladiny cca 35 dB!) narůstá vlivem hluku výskyt katarů horních dýchacích cest, hypertenzí, infarktů myokardu a celkového počtu civilizačních nemocí. Nemají nejmenší oporu v seriózní zahraniční literatuře. Kam vedou takové přemrštěné podklady v praxi, zejména ujmou-li se jich další laici, si lze snadno představit.

Pro oxidy dusíku (resp. NO2) nevydala rizikové koeficienty US EPA, neboť údaje z epidemiologických studií zřejmě nejsou zcela průkazné – není možné spolehlivě oddělit vlivy NO2 od jiných potenciálně zúčastněných faktorů. U nás se přesto užívají koeficienty převzaté z různých epidemiologických studií bez uvedení nejistoty.

VÍC ŠKODY NEŽ UŽITKU

Mechanické užití matematických vzorečků při výpočty Risk Assessment může často nadělat víc škody než užitku. Jiným problémem jsou nároky na přesnost hodnocení z hlediska časové perspektivy dané stavby. Jestliže je posuzována např. obalovna štěrku, která má existovat 20 let, je jistě na místě vycházet s dostatečnou přesností z místních poměrů demografických, stávajícího znečištění ovzduší aj. Jiné stavby, např. nové silnice, mají však sloužit dlouhé desítky a pravděpodobně i nějaké ty stovky let. Z hlediska tohoto výhledu jsou momentální poměry v dotčeném území podstatně méně významné a měly by být korigovány kompetentními úvahami o dlouhodobějších výhledech v daném území. Samozřejmě se tak dostáváme na tenký led a stáváme se snadným soustem pro formální kritiky, nicméně zůstává sporné, zda co nejpřesnější zohledňování současných podmínek není větší chybou. Sám jsem přesvědčen, že je. Závěrem bych chtěl zdůraznit, že vytváření hypotetických prognóz vyžaduje jiný typ myšlení než jsme zvyklí – nikoli myšlení formálně logické, ale myšlení pravděpodobnostní. Lidé podvědomě očekávají, že určitý předpovídaný jev (poškození zdraví, vypočtené procento úmrtnosti apod.) musí nastat a neradi se smiřují s tím, že může a nemusí, že nastane jen s určitou mírou pravděpodobnosti. Ptají-li se při zjištění rizika jednoho zemřelého na milion obyvatel: „Co když to budu já nebo mé dítě?“, dávají najevo, že je jim pravděpodobnostní myšlení úplně cizí.

prof. MUDr. Jaroslav Kotulán, CSc.

Zdroje pro vyhodnocování rizik

Chemické škodliviny:

– míra nebezpečnosti látky, tj. poměr dávka

– odpověď

– expozice

– přijatá dávka, tj. koncentrace, která působí

Nebezpečné látky

– pokusy na zvířatech („člověk není 70kilové morče“)

– havarijní a jiné expozice lidí vysokým dávkám (akutním nebo subakutním)

 

Při posuzování karcinogenních látek se předpokládá

přijatelné riziko = 1 x 10-6, tedy 1 úmrtí na nádor v populační skupině milionu lidí po celoživotní expozici (70 let).

U průmyslového zařízení, kolem něhož v dané úrovni koncentrací škodliviny v ovzduší žije 10 tisíc lidí, by to znamenalo jeden případ za 7000 let.

(Přesto jsem se setkal s odmítavými reakcemi při numerickém výsledku 1,2 x 10-6.)

 

Proces hodnocení rizika není soustavou exaktních důkazů, ale pouze prognózou, odborně fundovanou aproximací budoucího stavu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *