Vize MPO: Přeměna odpadů na zdroje

Nová politika druhotných surovin deklaruje nutnost začít se jinak dívat na materiály, které vznikají během výrobního procesu a jsou dále využitelné jako vstupní surovina pro výrobu jiného výrobku nebo nahrazují zdroj energie.

Politiku druhotných surovin zpracovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). Vláda ho vzala na vědomí v říjnu 2013 a odeslala ho do procesu posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí (SEA).

Podle dokumentu je třeba změnit pohled na druhotné zdroje: měly by postupně nahradit primární suroviny tam, kde je to technicky možné a ekonomicky efektivní, což by přispělo ke snížení materiálové a energetické náročnosti výroby. V dokumentu je stanoveno pět strategických cílů (rozpracovaných do sedmnácti konkrétních opatření). Politika by měla být průběžně aktualizována a nejméně každých pět let bude provedeno vyhodnocení plnění stanovených opatření.

DRUHOTNÉ SUROVINY VE SVĚTĚ

Průmysl druhotných surovin využívá ročně 700-800 milionů tun druhotných surovin (tj. více než 40 % všech v průmyslu využívaných materiálů) s ročním obratem kolem 170 bilionů dolarů, uvádí se v Politice druhotných surovin, zpracované MPO. Zaměstnává více než 2 miliony pracovníků (ve skutečnosti je tato hodnota zřejmě vyšší).

Podle údajů ze statistik se ve světě ročně v průměru využívá 530 mil. tun železného a ocelového šrotu. Podíl druhotných surovin na výrobě oceli je ve světě 38 %, v Evropě 54,5 %. Při výrobě neželezných (barevných) kovů tvoří druhotné suroviny významný podíl u mědi 40 %, olova 35 %, zinku 30 %, hliníku 33 %. Z 394 milionů tun vyrobeného papíru a lepenky je více než 50 % vyrobeno ze sběrového papíru. V mnoha zemích světa dosahuje recyklace skla až 80 % z celkové produkce. Zejména obalové sklo tvoří z celkové výroby skla více než 60 %. U výrobků z plastických hmot se druhotné suroviny využívají ze zhruba 22 %. Téměř všechny sebrané textilie (95 %) mají další využití, ať formou second-handu (klasický příklad opětovného využití odpadů) nebo recyklací na jiné výrobky.

ČESKÝ TRH

V České republice se na trhu druhotných surovin pohybuje kolem 1500 subjektů, z toho má přibližně třicet firem rozhodující podíl na trhu. Sběr, výkup, úprava a prodej kovových a nekovových druhotných surovin v ČR představuje podle MPO 40-50 mld. Kč, v oboru pracuje 20-30 tis. zaměstnanců. Ročně je upraveno více než 3,5 mil. tun železného šrotu, 120 tis. tun neželezných kovů, přes 800 tis. tun sběrového papíru, 140 tis. tun skleněných střepů, 130 tis. tun plastů, recyklován je sběrový textil a další komodity.

Český trh s druhotnými surovinami je silně proexportní, zejména u železného šrotu a papíru. Poměr mezi vývozem a dovozem je u sběrového papíru 6 : 1, u šrotu 3 : 1. Tuzemský zpracovatelský průmysl totiž není schopen veškerou nabídku tuzemských recyklačních firem absorbovat. Z integrace se zahraničním obchodem plyne významná závislost odbytu a cen na mezinárodní situaci.

POJEM DRUHOTNÉ SUROVINY

Ačkoliv definice druhotné suroviny není stanovena, podle Politiky je za druhotnou surovinu obecně považována látka či předmět, které přestaly být odpadem nebo se odpadem nikdy nestaly (tzn. vedlejší produkty) a vstupují do dalšího procesu výroby či využití, s látkou či předmětem se běžně obchoduje a existují její technické charakteristiky jako např. technické a oborové normy, obchodní zvyklosti apod., které umožňují látku či předmět jednoznačně popsat pro potřeby obchodu či technologického procesu. Při jejím využití musí být zajištěna ochrana životního prostředí a zdraví lidí.

V důsledku neexistence definice DS nebyla o nich dlouhou dobu získávána ani statistická data. Od roku 2011 je však Český statistický úřad (ČSÚ) zařadil do programu statistických zjišťování. Pro potřeby této statistiky se druhotnou surovinou rozumí:

vedlejší produkty,

upravené odpady, které přestaly být odpadem poté, co splnily podmínky a kritéria, pokud jsou stanovena (neodpad),

materiály získané z výrobků podléhajících zpětnému odběru (dle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech) a z dalších výrobků, využitelné pro další zpracování,

nespotřebované vstupní suroviny a materiály předávané k novému využití.

POTENCIÁL VYUŽITÍ

Podkladem pro Politiku druhotných surovin byl analytický materiál, na jehož přípravě se v letech 2010-2011 podílelo přibližně 30 odborníků z akademické sféry, průmyslových svazů a asociací. Na základě této analýzy bylo pro přípravu Politiky druhotných surovin ČR vybráno deset komodit a zdrojů druhotných surovin, u nichž je značný potenciál materiálového využití: kovy, papír, plasty, sklo, stavební a demoliční hmoty, vedlejší energetické produkty, vozidla s ukončenou životností (autovraky), odpadní (vyřazená) elektrická a elektronická zařízení, použité pneumatiky a odpadní pryž, odpadní (vyřazené) baterie a akumulátory.

Z hlediska množství jsou nejvýznamnější komoditou vedlejší energetické produkty a hmoty ze stavebnictví. Jiné komodity, jako jsou například odpadní elektrická a elektronická zařízení, nedosahují zdaleka taková množství, získávají se z nich však velmi cenné suroviny (vzácné kovy apod.).

Část druhotných surovin má rovněž značný energeticky využitelný potenciál. Jejich zdroje jsou zejména v průmyslové sféře, kde vznikají jako vedlejší produkty a odpady v rámci technologických procesů, dále v komunální sféře především jako komunální odpady, nebo v jiných sférách národního hospodářství.

Energeticky využitelné druhotné suroviny dělí Politika na:

Tuhé druhotné zdroje energie (směsný komunální odpad, vytříděné složky z komunálního odpadu, zejména papír a plasty, pokud není poptávka po materiálovém využití, biomasa, biologicky rozložitelné odpady, tuhé alternativní palivo, čistírenské kaly, pneumatiky a další).

Kapalné druhotné zdroje energie (odpadní oleje, použitá odmašťovadla, odpadní nátěrové hmoty, ropné kaly).

Plynné druhotné zdroje energie (koksárenský plyn, vysokopecní plyn, odplyny z rafinerií ropy, skládkový plyn, pyrolýzní plyn, plyn z některých uzavřených dolů).

NÁSTROJE POLITIKY DRUHOTNÝCH SUROVIN

Podle studie US Environmental Protection Agency7 (EPA) existuje několik typů nástrojů pro podporu trhu druhotných surovin. Jsou to informační a technická asistence, programy na podporu nákupu recyklovaných výrobků, podpora financování, grantová politika, daně a poplatky, regulace. Ne všechny tyto nástroje jsou však využitelné v rámci ČR (nekompatibilita s národními specifiky ČR nebo s předpisy platnými v rámci EU).

Potenciálně využitelné jsou v našich podmínkách nástroje ekonomické, administrativní nebo dobrovolné. Mezi ekonomickými nástroji to jsou finanční pobídky pro firmy, které využijí při výrobě druhotné suroviny (např. formou projektové podpory), podpora zavádění ecodesignu ve firmách, dotace a subvence na inovativní výrobní technologie nebo public relations týkající se podpory prodeje výrobků vyrobených z druhotných surovin.

Administrativně lze větší využívání DS podpořit např. zavedením povinnosti zajistit určitý podíl druhotné suroviny ve výrobě nebo metodou Green Public Procurement, kdy orgány státní správy a samosprávy přednostně nakupují výrobky z druhotných surovin státem, případně jsou jejich dodavatelé zvýhodňováni ve výběrových řízeních.

Mezi dobrovolné nástroje (resp. nástroje informační) patří organizace a provozování bezplatných elektronických burz, správa veřejného katalogu subjektů na trhu druhotných surovin nebo vydávání odborného periodika s aktuálními informacemi z trhu druhotných surovin, záměrů státu v oblasti druhotných surovin apod.

Pro nástroje, které budou vybrány k realizaci, se předpokládá využití finančních prostředků z fondů EU pro programové období 2014+ v rámci nového operačního programu Ministerstva průmyslu a obchodu „Operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost 2014+ (OP PIK)“ a prostředků dle možností státního rozpočtu v příslušném roce.

Zdroj: Politika druhotných surovin, zpracovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu. V plném znění dostupná na www.mpo.cz

HLAVNÍ STRATEGICKÉ CÍLE POLITIKY DRUHOTNÝCH SUROVIN

Zvyšovat soběstačnost ČR v surovinových zdrojích náhradou primárních zdrojů druhotnými surovinami.

Podporovat inovace zabezpečující získávání druhotných surovin v kvalitě vhodné pro další využití v průmyslu.

Podporovat využívání druhotných surovin jako nástroje pro snižování energetické a materiálové náročnosti průmyslové výroby za současné eliminace negativních dopadů na životní prostředí a zdraví lidí.

Iniciovat podporu vzdělávání pro zajištění kvalifikovaných pracovníků v oboru druhotných surovin jako podporu konkurenceschopnosti ČR.

Aktualizovat rozsah statistického zjišťování pro zpracování materiálových účtů, které umožní zpracovávat hmotnostní bilance druhotných surovin v hospodářství ČR.

PLÁN PRO EVROPU

V dokumentu „Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje“ (Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu) KOM (2011) 571, je uveden významný dílčí cíl: „Do roku 2020 se s odpadem začne nakládat jako se zdrojem“.

Opatření k jeho splnění:

Podpora trhu s druhotnými surovinami a poptávky po recyklovaných surovinách prostřednictvím hospodářských pobídek a vypracováním kritérií, jež určují, kdy odpad přestává být odpadem (v roce 2013/2014).

Přezkoumání stávajících množstevních cílů týkající se prevence vzniku odpadu, opětovného použití, recyklace, využití odpadu a jeho ukládání na skládky, aby bylo možné přejít k hospodářství, které je založeno na opětovném použití a recyklaci a ve kterém téměř neexistuje zbytkový odpad (v roce 2014).

Zavedení minimálního množství surovin, jež musí být recyklováno, zavedení kritérií ohledně trvanlivosti a opětovného použití a rozšíření odpovědnosti výrobců klíčových výrobků (cíl měl být splněn v roce 2012).

SBĚRNÉ SUROVINY ROKU 1949

Podle vládního nařízení č. 88/1949 Sb., o sběru a odbytu sběrných surovin, byly sběrnými surovinami odpadová ocel a zlomková litina (železný odpad), odpad a zůstatky obecných kovů, starý a odpadový papír, hadry, odstřižky a textilní odpad, kožešinový odpad, upotřebené čisticí hadry, čisticí vlna a bavlna, skleněné střepy, odpady tvrdé a měkké gumy všeho druhu, upotřebený celuloid, igelit nebo upotřebené podobné hmoty, sádrové střepy, korkový odpad, odpad z usní, kosti a rohovina, kožky, surové kůže, peří, žíně, štětiny a srst, zvířecí žlázy a orgány.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *