Ve zpětném odběru nás v roce 2011 krize nečeká

Rok 2010 přinesl kolektivním systémům zabývajícím se sběrem a nakládání s elektrickým a elektronických odpadem mnoho práce a nových zkušeností. Tak to vidí Mgr. Miloš Polák, manažer klientského oddělení, REMA Systém, a. s.

Jaký byl rok 2010 pro klientské oddělení REMA Systému?

Na jedné straně byl rok 2010 stejný jako rok předcházející. Mám na mysli běžné činnosti našeho oddělení, jako je vysvětlování povinností souvisejících se zpětným odběrem elektrozařízení novým klientům, registrace těchto klientů na Ministerstvu životního prostředí (MŽP), poradenství v oblasti zařazování produktů do jednotlivých skupin elektrozařízení dle zákona a ceníkových položek atd. Na druhou stranu rok 2010 přinesl i mnoho nového. Některá data nasvědčují tomu, že ekonomická krize je za námi.

Jaká konkrétní data to jsou?

Tak například v roce 2009 se odhlásilo z našeho systému z důvodu zániku společnosti o 30 % více společností než v roce 2010. V roce 2010 jsme také zaznamenali výrazný nárůst absolutního čísla nových klientů. Na konci roku 2009 jsme registrovali 919 klientů, kdežto na konci roku 2010 se můžeme pochlubit více než 1000 klienty. To je téměř devítiprocentní nárůst.

Již pět let se řeší spor REMA Systému s MŽP. Můžete mi vysvětlit jeho podstatu?

Podle vyhlášky týkající se zpětného odběru elektrozařízení může být vybrán jako správce financí určených pro sběr a následnou recyklaci tzv. historického elektroodpadu pouze jeden kolektivní systém v dané skupině elektrozařízení, a to ten, který má největší podíl na trhu. REMA Systém odhadoval svůj podíl na trhu na 70-85 % ve skupině informační technologie a telekomunikace, přesto MŽP rozhodlo, že REMA Systém měl mít údajně podíl pouze 44,7 %, kdežto společnost ASEKOL 46,2 %. REMA Systém následně podal proti takto podezřelému rozhodnutí rozklad, nicméně tehdejší ministr Libor Ambrozek navzdory doporučení vlastní komise toto odvolání zamítl a znemožnil REMA Systému prokázat vyšší podíl na trhu. Podle odůvodnění Městského soudu v Praze tím MŽP porušilo právo REMA Systému na rovnost účastníků správního řízení, které je dáno Ústavou ČR.

V současné době tedy není určen správce financování tzv. historického elektroodpadu. Pro výrobce a dovozce je to dobrá zpráva, neboť se mohou chovat svobodně a podle své vůle si zvolit kolektivní systém, který jim vyhovuje. Našim klientům i nám to navrací ztracenou důvěru v princip právní jistoty.

Domyslíme celou situaci, pokud soud zruší rozhodnutí o provozování zpětného odběru elektrozařízení již zavedeným kolektivním systémům, může nastat ve zpětném odběru elektrozařízení vážná krize.

Takové scénáře jsou naprosto nereálné a jejich cílem je pouze strašit. Celá situace ohledně soudních sporů vyplývá ze špatně nastavených pravidel hry, které byla nastavena v roce 2005 MŽP. Krize nás však v roce 2011 nečeká. Z mého pohledu je potřeba začít více spolupracovat mezi jednotlivými kolektivními systémy navzájem a státní správou a věnovat se podstatě problému. Například v minulých letech státní správa provedla množství kontrol u našich klientů, které měly zjistit, zda odvádí recyklační poplatek do „správného“ systému. Ale o tom přece není podstata problému.

V čem tedy podle vás tkví podstata problému?

Podstata spočívá v tom, že elektroodpad obsahuje nebezpečné látky a recyklovatelné materiály, jejichž význam není jen v environmentálních úsporách, ale čím dál víc v prosté dostupnosti materiálu na výrobu nových produktů. I přes značná zlepšení stále končí na skládkách v ČR ročně asi 30 tisíc tun elektroodpadu. A nutno podotknout, že tento fakt není způsoben pouze neekologickým chováním spotřebitelů, ale i legislativními či systémovými nedostatky. Asi 15 tisíc tun elektroodpadu ročně končí na skládkách společně s objemným odpadem, u kterého neexistuje legislativní povinnost dotřiďování recyklovatelných složek, a tedy i elektroodpadu.

Jaké materiály jsou tedy považovány za nejvíce kritické z hlediska jejich zásob a dostupnosti?

Jedná se zejména o materiály, které jsou používané v nových technologiích, které nazýváme jako „disruptive technology“, tedy razantně nastupující a rychle se rozšiřující technologie. Jedná se například o výrobu mobilních telefonů, kde se používá tantal, dále výrobu LCD televizí a monitorů, kde je využíváno indium nebo LEDs technologie spoléhající na gallium. Dalšími příklady materiálů, využívaných novými technologiemi, jsou lithium, kobalt, zlato, stříbro, platina, palladium, rhenium či ruthenium.

Jaké množství těchto materiálů se ročně spotřebuje?

Tak například roční celosvětová produkce stříbra se pohybuje okolo 20 tisíc tun. Z toho 6 tisíc tun spotřebuje výroba elektroniky, tedy celých 30 %. U zlata je poptávka průmyslu výroby elektrických a elektronických zařízení odhadována na 12 % z celosvětové produkce. U dalších vzácných kovů je podíl ještě vyšší. Pokud je výrobek zpětně odebrán a předán k recyklaci, recyklační míra nejmodernějších technologií se pohybuje až k 99 %, takže většina materiálu se vrátí zpět do výroby.

Jak konkrétně přispíváte ke zlepšení této situace?

Snažíme se lidi přesvědčit a motivovat, že i tak malou elektroniku, jako je mobilní telefon, stojí za to odevzdat na místech zpětného odběru. Příkladem může být projekt se zoologickými zahradami „Pomáháme gorilám“, kde jsme se zavázali zaplatit za každý odevzdaný mobilní telefon určitou částku, která jde přímo na konžskou rezervaci goril nížinných. Jsou ohroženy těžbou coltanu, ze kterého se získává tantal na výrobu miniaturních kondenzátorů užívaných z velké části právě v mobilních telefonech. Jinak naší obecnou snahou je přiblížit místa sběru co nejblíže spotřebiteli, tak jak je tomu v projektech Zelená firma nebo Zelená obec.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *