Vážení čtenáři,

do tohoto čísla časopisu jsme připravili speciál o potravinových odpadech. Točí se kolem stále diskutovanějšího problému - plýtvání potravinami. Není to jen tak nějaká lapálie. Zbytky potravin tvoří dost značnou část biologicky rozložitelného podílu v komunálním odpadu (v jednom z článků se uvádí,...

do tohoto čísla časopisu jsme připravili speciál o potravinových odpadech. Točí se kolem stále diskutovanějšího problému – plýtvání potravinami. Není to jen tak nějaká lapálie. Zbytky potravin tvoří dost značnou část biologicky rozložitelného podílu v komunálním odpadu (v jednom z článků se uvádí, že je to až 12 %) – a to není zanedbatelné, zejména až se zakáže ukládání rozložitelného komunálního odpadu.

V průběhu přípravy speciálu jsem vyslechla mnoho námětů jak předcházet vzniku potravinového odpadu. Bohužel mi většina z nich připadala nerealizovatelná. Plýtvání potravinami je způsobeno tím, že jich máme příliš mnoho a jsou snadno dostupné. Jsem si poměrně dost jistá, že v Dárfúru potravinami nikdo neplýtvá. Náš soused přestal na zahradě pěstovat mrkev, cibuli a okurky. Říká, že je koupí v supermarketu za pár korun a tím pádem se mu nevyplatí se … (ostýchám se napsat) celý rok se záhony. Rozhodně nevolám po tom, aby byl hladomor. Je na mě jde skepse.

Na velmi zajímavém semináři FUWA (Future of Waste) v Jihlavě rakouští partneři uváděli, že lidé kupují příliš mnoho a dalo by se to omezit tím, že obchodníci přestanou dělat propagační akce typu 1 + 1 zdarma. Protože pak lidé zbytečně koupené nespotřebované potraviny často vyhodí. A to jako opravdu? Opravdu jde bez nějakých donucovacích (legislativních, finančních) nástrojů donutit hypermarkety, aby se snažily snižovat množství výrobků, co si lidi koupí? Koukám, že podobně jako v editorialu k minulému číslu časopisu jsem skeptická k účinnosti výchovy a vůbec práci s veřejností v oblasti nakládání s odpady. Nakonec mi to vždycky skončí u toho, že se máme dobře, a s tím souvisí produkce odpadů i plýtvání s jídlem. A podle mého názoru se je nepodaří omezit jen přesvědčováním. Třídění odpadů se povedlo zavést do obecného povědomí a třídí přes tři čtvrtiny obyvatel. Ale je to díky tomu, že je v provozu fungující a hustá síť sběrných míst, takže třídění vyžaduje od lidí minimální námahu. Pak se to může povést. Něco podobného potřebujeme i u potravinových odpadů. Ale co by to mělo být?

Přeji vám krásné léto. Na stránkách časopisu se setkáme po letní přestávce v září.

Jarmila Šťastná

šéfredaktorka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *