Vážení čtenáři,

vítám vás po letní přestávce. Časopis vychází v polovině září, kdy už nejspíš vyšuměl šok z neodvratného návratu z prázdnin do reality. Editorial píšu koncem srpna a jsem v tom šoku až po uši. Jako by to bylo každý rok horší a horší. Člověk si užívá léta, bloumá po chalupě a vymýšlí, co by ještě...

vítám vás po letní přestávce. Časopis vychází v polovině září, kdy už nejspíš vyšuměl šok z neodvratného návratu z prázdnin do reality. Editorial píšu koncem srpna a jsem v tom šoku až po uši. Jako by to bylo každý rok horší a horší.

Člověk si užívá léta, bloumá po chalupě a vymýšlí, co by ještě mohl vylepšit. Chodí na houby, sbírá maliny, drandí na kole a eventuálně se koupe v rybníku. A pak najednou (ani nevím, kdy to začalo) jsou rána chladná a zeleň ztrácí barvu. Koncem srpna pak přijde jeden večer velký déšť – a ráno je podzim. Pozná se to podle barvy trávy a stromů, vůně vzduchu a hlavně způsobu, jak svítí slunce. Prostě je podzim a provozovatelé koupališť jsou zoufalí – i kdyby se udělalo kdovíjaké vedro, koupat už nikdo nepřijde.


Jak ztrácí barvu zeleň, přichází čas se vrátit do práce. Letos jsem první týden strávila tupým zíráním na monitor, protože hlava prostě odmítla akceptovat fakt, že musí přepnout do pracovního modu. Místo toho se prostě vypnula. Předpokládám, že v tom nejsem sama. Denně vídám v práci lidi, zírající do monitoru, v jejichž očích je napsáno „moře!“ nebo „Dolomity!“ nebo „zahrádka!“ nebo „ti mizerové, co nám dělali novou střechu!“.

Pasivní rezistence mozku, který takto – formou stávky vsedě – prosazuje delší bloumání po jižních Čechách. Bez ohledu na to, že v Senátu se projednává bezvýznamná novelička, do níž je vloženo několik zásadních vět, které rozhodnou o našem osudu na dalších dvacet let. Nebo že se mi v počítači hromadí další informace o akciích Pražských služeb, které kdosi neznámý prodá/neprodá/prodá/neprodá a pokaždé bude cena o sto milionů vyšší. Nebo že město a kraj spolu nesmí podepsat smlouvu o spolupráci na velkém projektu, protože je nezávislé organizace nařknou z podjatosti, napadnou všechno u soudu a územní řízení pak budou schvalovat úředníci až v Užhorodu. Ještě že existují místa, jako je konference k bioodpadům v Náměšti nad Oslavou, kde má člověk šanci, že mu to někdo vysvětlí.

Tak to jsou radosti konce léta. Ale není třeba zoufat. Nadcházející období má také své přednosti, například zlatavý sluneční svit nebo burčák.

Krásné babí léto přeje

 

Jarmila Šťastná
šéfredaktorka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *