Vážení čtenáři,

tak jsme ty Vánoce a Nový rok snad v pořádku přežili a už několik dní bojujeme v roce 2012. Ostatně možná příliš bojovat nemusíme, protože přece stejně bude konec světa, aspoň podle mayského kalendáře. Tak já fakt nevím, jestli má smysl něco nového začínat. Všechny ty katastrofické předpovědi...

tak jsme ty Vánoce a Nový rok snad v pořádku přežili a už několik dní bojujeme v roce 2012. Ostatně možná příliš bojovat nemusíme, protože přece stejně bude konec světa, aspoň podle mayského kalendáře. Tak já fakt nevím, jestli má smysl něco nového začínat.

Všechny ty katastrofické předpovědi svádějí k sarkastickým poznámkám a s několika vtipnými lidmi u vína to může být docela velká legrace. Jen by mě zajímalo, proč lidé s takovou vášní hledají závažné termíny, kdy se svět převrátí naruby. Proč na ně čekají, dokonce se jich snad bojí, případně se na ně připravují – doufejme že jen psychicky, snad nikdo nebuduje zásoby ve sklepě. A pokud buduje, fakt věří, že se s pár flaškami vody a balíčky čínských nudlí přežije konec světa? A co bude dělat pak, až to přežije?


Konců světů už jsme zažili tolik! Těch předpověděných katastrof a kataklyzmat, které se nikdy nesplnily – a přece má tenhle fenomén pořád sílu a neochabuje. Jak bude rok 2012 postupovat, budou sílit žvásty a dramatické předpovědi, až ke klíčovému datu, kdy se nestane vůbec nic. Zase ráno vstanem, uvaříme si čaj nebo kafe a půjdem do práce, jako v kterýkoliv jiný den konce světa.

Když si odmyslím několik fenoménů jako je zemětřesení, svět a hlavně společnost se mění pomalu. Falling slowly, jak se zpívá v té písničce. Nebo taky raising slowly, samozřejmě. Před dvaceti lety byla Amerika na vrcholu sil, teď už to není ono. Za dalších dvacet let.. kdoví. Ani Řím nepadl ze dne na den. Taky zažil dlouhý pozvolný sestup, kdy ještě všechno fungovalo a budoucnost vypadala vcelku dobře.

Tak vypadají světové katastrofy: nic není vidět, ani to nezaznamenáme, ale spodní proud nese změnu, o níž nic nevíme. Možná proto je dramatické kataklyzma jak z hollywoodského filmu lákavější: člověk by aspoň věděl, že je v centru historické události.

Katastrofa na jedné straně však může znamenat rozvoj a vzrůst na druhé straně. Protože svět zná dvě krajní polohy a snaží se být v rovnováze. Takže co je z tohoto pohledu katastrofa? Jen bod, z něhož startujeme k něčemu lepšímu.

S těmito katastrofickými úvahami vás vítám v roce 2012.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *