Vážení čtenáři,

dnes, když píšu tento editorial, naměřili na Kvildě mínus 39 °C. A mrazy mají trvat ještě čtrnáct dní. Lidé chodí a lamentují, že je zima. Předtím, když bylo v Praze víceméně něco jako jaro, zase lamentovali, že je teplo. Na horách to mají jednodušší, mohou lamentovat tak nějak generálně,...

dnes, když píšu tento editorial, naměřili na Kvildě mínus 39 °C. A mrazy mají trvat ještě čtrnáct dní. Lidé chodí a lamentují, že je zima. Předtím, když bylo v Praze víceméně něco jako jaro, zase lamentovali, že je teplo. Na horách to mají jednodušší, mohou lamentovat tak nějak generálně, protože kalamitu zvládají už přes měsíc – nejdřív nekonečné přívaly sněhu a teď zas mrazy. Vybaví se mi vždycky vizionářský text Jaromíra Nohavici Ladovská zima: Večer to odhážu – namažu záda – a ráno se vzbudím – a zas kurva padá. V Jizerských horách i Krkonoších člověk projíždí vysokými mantinely a lidé si kutají tunely z domu na ulici, pokud ji tedy najdou. Jeden verš ale nefunguje: Děcka majú – zmrzlé kosti – a sáňkujú – už jenom z povinnosti. To bohužel nefunguje. Je holomráz a děti jsou zalezlé, aby neumrzly.


Ona tahle píseň má mnoho pravdivého i v dalších verších: Mrzne jak sviňa – třicet pod nulu – auto ani neškytne – hrudky se dělaju v Mogulu.

Jeden známý jel se švagrem a dětmi do Itálie na lyže. Nenastartoval auto, „bo se mu urobily hrudky v Mogulu“. Švagr řekl, že tedy vezmou jeho, žádný problém. Za hodinu volal, že nenastartoval taky. Co teď? Ještě zbýval tchán: auto jim bez problémů půjčil. Podle poslední SMS zprávy dojeli do Itálie, a tam druhý den už auto nenastartovali. Tak jsme opravdu zvědavá, kdy se vrátí.

Nohavica pokračuje: A v Praze kalamita jak na Sibiři – tři centimetry sněhu – a u Muzea štyři.

Tady se trochu lišíme, neb máme ten holomráz: kalamita není u Muzea, ale na Jižní spojce, kde praskl vodovod a udělal ze silnice gigantickou klouzačku.

Prostě je zima. Opravdická tuhá, krutá zima. Tak to má myslím být – v zimě má být zima a buďme rádi, že ji máme. Třeba nám ji globální oteplování zruší a pak si budeme nostalgicky s Nohavicou broukat: Ladovská zima – za okny je – a srdce jímá – bílá nostalgie.

Přeji vám krásný, mrazivý únor.

 

Jarmila Šťastná,
šéfredaktorka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *