Vážení čtenáři,

ekologicky založený člověk má prý jezdit na kole. A to nejen o víkendech s houfem kamarádů kvůli sportu (od ranního pivka k obědu v restauraci a odtud k odpolední kávičce s dortíkem). Ne, ekolog má jezdit na kole furt, a tím se zbavit závislosti na autě. Což o to, v některých městech je to radost....

ekologicky založený člověk má prý jezdit na kole. A to nejen o víkendech s houfem kamarádů kvůli sportu (od ranního pivka k obědu v restauraci a odtud k odpolední kávičce s dortíkem). Ne, ekolog má jezdit na kole furt, a tím se zbavit závislosti na autě.
Což o to, v některých městech je to radost. V takovém Berlíně nepotřebujete ani přehazovačku, jediný kopec – Prenzlauerberg – se dá vyjet bez ní, zkoušela jsem to. V Česku jsou města a obce, kde na cyklisty myslí, respektive kde je přesunování na kole takřka dominantním způsobem. Třeba v Hradci Králové nebo v jižních Čechách, a nezapomínejme na vesnice jižní Moravy s babičkami, co jedou na kole na trávu pro králíky. Je to takové účelné a rustikální.


V Praze je to horší. Jednak je samý kopec, a to jí nikdo neodpáře. Málokdo je ochoten dorazit do práce bez dechu a celý splavený. Ale dá se to vymyslet. Člověk se naučí znát cestičky: támhle si to zkrátí, támhle se prošmejkne, najede na cyklostezku (ano, tu a tam už jsou), prosviští jednosměrnou, vezme to po nábřeží nebo parkem.

Nicméně vždycky se potkáváte s řidiči, kteří se vás pokouší zabít, což je psychicky dost vyčerpávající.

Jeli jsme na kole a rozhodně jsme nebyli přehlédnutelní. Přesto nás paní na křižovatce nepostřehla („Prostě jsme si vás vůbec nevšimla!!“ s udiveným a mírně roztomilým výrazem, jako že je diblík a bohém). Zastavila se až nárazníkem opřeným o vidlici kola. Na další křižovatce se hošík v černém SUV rovnou rozhodl, že neexistujeme, a on jede. Taky to bylo o chlup.

Praha (a netýká se to jen ní) se sice snaží budovat cyklotrasy, ale ty se taky všude nevejdou, jejich budování trvá dlouho atd. Bez základní slušnosti to nepůjde. Což je ovšem tak banální sdělení, že bych s ním ani neměla obtěžovat. Tak se radši podívejte do časopisu. Rozhovor s panem ministrem o tom, jak rvali zásadní obsah do bezvýznamných novel, je výživný. A popis boje Termiza o výrobek z popílku ještě výživnější.

Přeji vám krásný říjen.

 

Jarmila Šťastná,
šéfredaktorka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *