Vážení čtenáři,

pravidelně sleduji přehled vydaných právních předpisů, abych naplnila rubriku "Co nového ve Sbírce zákonů". Někdy je těžké se rozhodnout. Patří tam zpráva o vyhlášce umožňující ukládání oxidu uhličitého pod zemí? A pokud ano, neměla by tam taky být taky vyhláška o technických prohlídkách a měření...

pravidelně sleduji přehled vydaných právních předpisů, abych naplnila rubriku „Co nového ve Sbírce zákonů“. Někdy je těžké se rozhodnout. Patří tam zpráva o vyhlášce umožňující ukládání oxidu uhličitého pod zemí? A pokud ano, neměla by tam taky být taky vyhláška o technických prohlídkách a měření emisí vozidel? Sice se to moc netýká odpadů, ale měření emisí má přece jen šanci zažít více lidí.

V přehledu, a koneckonců i při používání odkazů na zákony mne trápí jejich nekonečné názvy s odkazy na původní legislativu. Chápu, že to tak musí být, aby to bylo z právnického hlediska v pořádku, ale informace „nařízení vlády XY, kterým se mění nařízení vlády č. XXY/2007 Sb., ve znění nařízení vlády č. YYX/2010 Sb“ je prostě hrozná. V přehledu právních norem se ještě použít dá, ale co v textech redakčních článků? Když budeme u každého čísla zákona uvádět tu nekonečnou formuli bývalých novel, zabere to pět řádků (platí to zvláště u zákona o odpadech). Je ale korektní použít jen původní číslo zákona, případně jen napsat „je to v zákoně o odpadech“? Právník by mě hnal! A tak věčně balancujeme na rozhraní mezi právnickou přesností (tři řádky odkazů na každou novelizovanou normu, čímž se článek změní v suchopárný výčet a nikdo nepřečte víc než dva odstavce) a aspoň jistou mírou čtivosti (kdy ovšem budou všechny právní normy označeny trochu vágně).

 

A pak tu máme ještě strašlivé názvy právních norem. Například vyhláška o podrobnostech stanovených k provedení zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Nebo nařízení o stanovení některých podmínek poskytování národních doplňkových plateb k přímým podporám, ve znění pozdějších předpisů. Taková sdělení přestávám vnímat po třetím slovu. Naštěstí se netýkají odpadů, tak je zkoumat nemusím, což je ovšem jediná útěcha.

Všechny zákony a vyhlášky, o nichž se zde zmiňuji, vyšly ve Sbírce zákonů na konci března. Mezi nimi je jedna, která mi nedá spát. Je to „vyhláška o stanovení veřejných přístavů, ve kterých se rozrušují ledové celiny“. Záhada: co jsou to veřejné přístavy a kolik je jich v Česku. A co celiny? To snad byly ty stepi na Ukrajině, které se rozorávaly za komunismu. Co jsou to ledové celiny a co dělají u nás? Použiju-li zbytky svého zdravého rozumu, jde asi o o to, že když někde v zátoce mají lidi lodě a udělá se tam ledová krusta, tak se musí rozbít. A je na to vyhláška. Až by skoro bylo člověku právníků líto.

Přeji vám krásný duben

Jarmila Šťastná,
šéfredaktorka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *